Dívka a Drak-Dokončeno

10. Kapitola

Chtěla jsem utéct ale nemohla jsem, byli moc blízko. Cítila jsem probodnutí přímo do břicha. V mých promarněných očích vyhrkly první slzy smutku, umírání.
,, Proč se to stává zrovna mě ?!"říkala si moje mysl. Cítila jsem jak se po chvíli na mě podívali a zvedli mě. Jejich náruče byly zahřáté, proto mi nebyla zima.
,, Dělej pospěš si !"řekl teď už můj táta. Laki pořád vedle nás skákala a mě se rána nechtěla zahojit jako ta na čele. Vešli dovnitř a cítila jsem jak Filip zakopl a spadl (naštěstí ne na mě).
,, Zavři !"zavrčel táta. Zima mi táhla na nohy, naštěstí Filip rychle zavřel dveře a byli jsme v teple. Taťka mě odnesl ke kamnům a položil mě na pohovku. Něco říkal Filipovi, že musí zařídit nějakou důležitou věc a odešel. Slza mi po dlouhé době sjela z tváře přímo k ráně, rána začala hodně štípat a já začala z dlouhého spaní říkat:,, Vodu, vodu." Filip teda šel pro vodu, která byla na nějakém kusu látky, vyhrnul mikinu a triko a opatrně položil na ránu. Bílý kus látky byl spíše už červený kus látky.
Cítila jsem zase mou regenerační zvláštní schopnost, která mi zahojila ošklivou ránu.
,, Au"zvedla jsem se.
,, Dobrý ? Už jsem myslel, že tvoje regenerační schopnosti už nefungujou, vim zní to divně"opáčil Filip a koukal se na mě ustaraným pohledem.,, Dobrý nic mi není"styděla jsem se.
,, Du ven na čerstvý vzduch"
Lhala jsem, ale musela jsem utéct, pryč domů...daleko od prokletých. Po dvoře jsem se snažila jít pomalu, protože na mě Filip koukal z okna. Zašla jsem za stáje a to už jsem slyšela jak se otevírají dveře a z nich vyběhl Filip, Claru jsem si vzít nemohla a proto jsem šla pěšky, vlastně běžela jak jsem jenom mohla. Filip si vzal Claru a utíkal za mnou, neměla jsem šanci utéct a proto jsem se snažila lézt na horu, nejdřív to šlo lehce pak to bylo těžší. Urvala jsem kus kamene který spadl těsně před klusajícího Filipa na Claře. Podíval se na horu a zbledl visela jsem tam na jedné ruce.
,, Okamžitě slez!!"řval na mě, ale marně, druhou rukou jsem se chytla a lezla dál, po 10minutách námahy jsem konečně vylezla na vrh.
,, Panebože"
Z té výšky šly vidět nádherné hory a červánky.
,, Konec dne, musim domů"
Běžela jsem zpátky poté samé cestě. Znovu slezla a utíkala cestou k tátovo domu. Tam už na mě čekal Filip, celý vyděšený.
,, Kde si byla ?!"zeptal se a přišel ke mně blíž a objal mě. Celá udýchaná jsem vůbec nevěděla o co de, takže jsem nevnímala a spadla na něj. Chytl mě a odnesl do pokoje. Zavřel dveře a odešel. Po chvíli jsem se probudila, byla půlnoc. Zamkla  jsem si dveře, aby mě nenapadli znovu s nožem. Slyšela jsem jak přijel táta, kterého u dveří čekal Filip.
,, Kde jste byl tak dlouho, pane??"
,, Rozbil se mi vůz, musel jsem ho spravit, chytit koně, který utekl hodně daleko a to mi zabralo celý den stačí ?!"zakřičel. ,, Promiňte"
Vešli dovnitř, tátovo hlasité kroky vedly do vedlejšího pokoje. Dveře na levo jsem měla zakázané a přesto mi nedala jedna věc spát, co tam je ? Koukala jsem se přes klíčovou dírku. Dveře byly zavřené ale přesto šla vidět jasná bílá zář. Táta vyšel ven a jeho oči byly rudé, blížil se k mým dveřím a pravidelně do nich narážel. Opakoval pořád slovo zabít, zabít, ale když jsem se zaposlouchala přibylo nové slovo: zrádce. S klidem jsem si lehla a snažila se usnout. Spala jsem a už potom nevnímala.

Sluneční paprsky mě vzbudily, rozhodla jsem se jít domů, ale měla jsem hrozný hlad, tak jsem si šla nejdřív dát snídani. Nikdo tu nebyl, ale přesto jsem cítila že mě někdo zpoza zdi pozoruje. Koukla jsem se na to místo a viděla jsem jak mě pozoruje Filip.
,, Co je ?!"zeptala jsem se a mezitím si dala chleba s máslem a černý čaj.
,, Vezmu tě domů, řekl mi to tvůj táta"
Rychle jsem snědla snídani a vypila čaj. Šli jsme přes dvůr přímo ke stájím kde už netrpělivě čekala Clara. Nasedli jsme a mohli vyrazit konečně ke mně domů.
-------------
Snad se vám díl líbil... Možná teď dlouho nebude 11. Kapitola, znáte to škola, učení, povinnosti, ale pokusim se to napsat co nejdřív. Mimochodem 711slov...Jupí😄
adela358