Dívka a Drak-Dokončeno

16. Kapitola

Byla to vážně skvělá nabídka, nedala se odmítnout, ale co rodina. Tiše jsem si povzdechla. Koukali na mě promarněným pohledem.,, Musim se zeptat doma"znovu jsem si povzdechla.
,, Dobře, Adara tě odveze,viď ?"dodal rychle Ténos a šťouchl do Adary.,, Jo jistě"vyhrkla a nevěděla o co de. Pak se koukla na mem a pochopila. Takže jsme znovu letěli.
--------------
Pro ty kteří by se ptali :
Na to zápěstí jsem dávala pozor...
--------------
Pozdě večer jsme dorazily domů, nikoho už nezajímalo kde jsem byla, protože ví že mám své povinnosti.
,, Ahoj, Ahoj"smutně se na mě koukli.
,, Můžu bydlet někde jinde, někde daleko??"vyjekla jsem.,, Ano, Tanarys nám to předpověděla, jen běž."
Nepřemýšlela jsem radši už nad ničím, vzala batoh a tam nastrkala všechno, bylo to těžké (žádný dvojsmysly, jasný😂??)opustit rodinu. Doběhla jsem za náš dům na louku, kde čekala Adara. Štěstím jí zářily její ledově modré oči.

Bylo už hodně pozdě a teprve jsme byly v půli cesty, takže jsme přespali v lese. Vlastně jsme byly u takové menší skalky. Spala jsem pod skálou a kolem mě byla Adara, nemusela jsem se bát, přes její tvrdá křídla se nic nedostalo ani vlci.

Ráno...bylo nádherné. Všude kolem byly sluneční paprsky, které se odrážely od třpitivého sněhu. Snídaně nebyla však žádná, musely jsme vyrazit co nejrychleji, čekaly tam na nás. Cesta jako obvykle byla dlouhá a stále jako poseroutka jsem se držela aspoň jednou rukou o její krk.,, Jsme tady"křídlem poukázala na plošinu s jednou polovětší chatkou jinak s velkými loukami a ještě s nějakým domkem se zbraněmi.

Přistála na louce, opatrně jsem se pustila a jednou rukou jsem se odrazila a s ladným skokem dopadla na zem. Ereborn ke mně přišel a řekl:,, Provedu tě tu pojď..."
Neváhala jsem ani na chvíli a běžela za ním. Přivedl mě k chatce.,, Tady budeš bydlet, máš tam všechno i horkou vodu na vykoupání a jídla také hodně"

Vešla jsem dovnitř, všechno bylo skvělé. V prvním patře byla kuchyň tam potom byly schody nahoru a dveře. Za dveřmi byla koupelna a nahoře byla postel se stolem a s encyklopediemi o zbraních.,, Najez se"křikl do okna v horní části. Utíkala jsem dolů a stůl byl prostřený a na něm bylo spoustu jídla, věděla jsem co mě po jídle čeká a hodně jsem se těšila.

Dala jsem si malou pozdní snídani ale zase jsem se nechtěla hodně najíst, aby mi nebylo špatně. Začínal trénink na výdrž, měla jsem strach ale musela jsem ho překonat.
--------------------
Trošku kratší kapitolka ale příště budete mít zase trochu delší. Pište komenty, moc mě těší.
adela358