Dívka a Drak-Dokončeno

2. Kapitola

Utíkala jsem, ale pak už jsem prostě nemohla a šla domů pomalu. Kotě se třáslo zimou a já ho zahřívala jak jsem jenom mohla. Litovala jsem, že jsem si nevzala Aminu, je to můj věrný, statný koník. Pořád na mě rodiče křičeli:,, Robin! Robin!"nechtěla jsem křičet abych nevylekala kotě.
,, Jsou tu vlci, přišli z východu". Zarazila jsem se, zůstala jsem tvrdě stát na místě, nechtěla jsem se ani na krok pohnout, už jsem byla tak blízko viděla jsem světla našeho domu.

V lese začali vít vlci. Dostala jsem se konečně z místa a začala utíkat k domu, zase jsem se pořád koukala za sebe a to byla velká chyba, protože jsem znovu zakopla a bouchla se o kámen, třeštila mi hlava, ale nevzdávala jsem to a šla jako opilá domů. Potom jsem se vzpamatovala a začala utíkat jako o život.
,, Chrrrrrr (jak jinak😂)"zavrčelo zvíře s rudými očima a s velkým hladem. V duchu jsem si říkala utéct nemůžu to by mě hned sežral, už vim, kotě jsem si schovala pod bundu a pořádně jí zapla, opatrně vzala luk ze zad, šíp z boty, a začala jsem střílet ani jednou jsem se netrefila, vlk se ještě více naštval rozeběhl se proti mě a skočil, včas jsem se skrčila a jen viděla jak špatně do šlápl a kulhá ke mně nahání mě přímo do lesa. Cesta byla úzká a kolem něj proklouznout nemůžu, tak jsem utíkala směrem k lesu, vlk měl radost, pak jsem se otočila rozeběhla se a přeskočila ho. Měla jsem prostě štěstí.

Konečně jsem doběhla domů a všichni na mě začali řvát:,, Co to jako mělo bejt ?!,báli jsme se o tebe, snad ti nic není"a různý další věci, ale já přestala poslouchat, v bundě mi mňouklo kotě, všichni se na mě koukli podezíravým pohledem.
,, Co to máš ?"začali do mě rejpat, nikdy by mi nedovolili kotě.
,, Nic" utekla jsem do svého pokoje, sedla jsem si na postel a opatrně vydala kotě.
,, Ty si ale roztomilé koťátko"poškrábala jsem ho po jeho měkké hlavičce, zamňoukalo a snažilo vrnět, ale bylo tak malé, že to nezvládlo. 

Rozrazili se dveře a já se kotě snažila skrýt.
,, Vyhoď tu věc"řekl zatím klidným tónem taťka.
,, Ale..."
,, Žádný ale mazej je pozdě"
Šla jsem pomalu nechtěla jsem vyhodit zmrzlé kotě.
,, Máš zaracha"dodal. otočila jsem se a snažila proříznout tvrdým pohledem. Šla jsem nazula si boty a dostala plán, dám koťátko k Amině. Rychle jsem přeběhla dvůr, aby mě nikdo neviděl. Došla k Amině a ta začala pořádně řechtat.
,, Klid holka, to sem já, Robin"přes tmu na mě prořízla tázavý pohled. Doufala jsem že to nikdo neslyšel.
Naproti stáji byla velká kupka sena, bylo to seno sice pro Aminu, ale stejně jsem kus odebrala do krabice pro kotě.
,, Hmm, ne vymyslela jsem ti jméno, budeš se jmenovat Lojzík, to se mi líbí". Lojzík se na mě jakoby pousmál, takže se mu jméno líbí. Potom jsem vzala misku, z malé ledničky ve stáji mléko a nasypala granule do další misky. Měli jsme ve stáji mléko, protože jsem si vždy přála kočku.
--------
Na obrázku je náš nový přírůstek do rodiny, koťátko Lojzík, teď už je ale trošku větší a tlustčí (o hodně) přestože mu není rok.
Doufám že se vám zatím můj příběh líbí.
adela358