Dívka a Drak-Dokončeno

13. Kapitola

Nový den, byl hrozný. Přijela moje šílená sestřenice, byla malá a proto nechápala to, že si nechci hrát.

Ráno bylo klidné, venku zpívali vrabčáci, ale potom jsem slyšela dupání dětských nohou a začala se převalovat a říkat si v hlavě "achjo", věděla jsem že nebudu mít odpočinkový den. Pak jsem slyšela na chodbě, že má sestřenice zakopla, teď se připravte, bude to peklo.
,, Aaaaaaaaaaaa maminko, aaaaaaaaaaa"řvala na sto mil.,, Beruško, co se děje ?"přišla teta a vzala ji. ,,Konečně"tiše jsem si oddechla.,, Půjdeme najít Robin". Dělala jsem že spím. Otevřely dveře a sestřenka Marien se za mnou rozeběhla a skočila na mě.,, Vstávej, vstávej!!!!"křičela dokola.,, Jojo"rozespale jsem řekla zatím mírným hlasem.,, Tak dělej"zakřičela a začala mě bouchat.,, Au, okamžitě mě nech"zařvala jsem. Naproti v zrcadle jsem viděla jak jsem měla světle modré oči, přitom jsem je vždycky měla kaštanové. Když jsem nad tím tak přemýšlela a koukala na sebe, byly zase hnědé po tátovi. Pak jsem se koukla na zem a tam má sestřenice nehybně ležela.,, Co je Marien ?!"začala jsem s ní cloumat.
,, Ha, mám tě máš babu"utekla. To byla moje šance zavřít dveře a zamknout se. Spala jsem dál, nevím přesně jak dlouho ale pak jsem slyšela:,, Marien deme".,, Ale já nechci"začala brečet. Teta jen přišla vzala jí a sešla dolů, koukala jsem na dvůr, vzaly si svůj kočár a odjely.
----------------
Promiňte jestli jsem něčí sestru, sestřenku ale i brášku urazila, nemá to s nimi nic společného😂.
-----------------
Konečně jsem vstala a protáhla se. Rozhodla jsem se navštívit Adaru, která nejspíš bude na sedle. Bez váhání jsem si na sebe vzala moje nejteplejší oblečení a utekla pryč než mě budou zdržovat s otázkama: ,, Kde si byla ?!, Proč ses zamkla a atd."(asi všichni víme, o čem mluvim). Nevzala jsem to cestou přes dvůr ale přes branku, která vedla přímo na cestu. Věděla jsem, že až skončím se svojí cestou budou problémy, ale nemohla jsem přestat myslet na Adaru, toho nejužasnějšího draka na světě. Znáte to, utíkala jsem po cestě, pak zatočila do leva cestou nahoru, přes potok a prudký kopec přímo na sedlo. Adara tam spala prostě tam jen ležela, ani se nebála toho že ji někdo upálí. Ledový drak by kruté a bolestivé upálení nepřežil. Pomalu a potichu jsem k ní šla, pohladila po její ledově sametové hlavě. Bystře otevřela oko a zaútočila na vetřelce...na mě. Vyvolala obrovskou vlnu ledu ze své obrovské tlamy, stejně jako kdyby ohnivý drak vyvolal vlnu ohně. Rychle jsem dala ruce před sebe, jakoby to udělal každý, a pocítila jsem na zádech závan smrti. Pár sekund jsem tam jen tak stála, přestalo mě to bavit. Koutkem oka jsem se podívala před sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit.