Dívka a Drak-Dokončeno

21. Kapitola

Nebylo to lehké, ještě několik věcí se muselo zařídit. Najít vojsko a seběvědomí. Srdce mi bušilo jako o závod, sotva jsem dýchala, bylo nás málo. Věděla jsem, že to nebude lehké. Křečovitě jsem kráčela dál a dál.,, Kam to vůbec deme ??"zeptala jsem se Adary.,, Pryč, daleko..."řekla, skrčila se a já na ní vylezla. Bylo mi to dost líto, protože jsem myslela už odmalička že draci jsou mírumilovní bytosti, ale krutě jsem se zmýlila. Ledový draci jsou mazaní, chytří a hodní ale ohnivý jsou jen samá válka a sobeckost. Můj sen se stal jen vzpomínkou.

Po dlouhé cestě s bolavýma nohama jsme došli na obrovskou opravdu obrovskou plochu. Nebyla tam ani tráva, byl tam popel a spálené stromy. To udělali ty spropadení ohnivý draci. Vytáhla jsem pomalu meč z pochvy(prosím žádný dvojsmysly😂).
Naše strana měla tak málo vojáků a já jsem neuměla ani pořádně bojovat. Byli v přesile, ale měli jen dva draky, ostatní před několika lety vymřeli.

Přerušil mě dutý, hlasitý zvuk z beraního rohu. Obě dvě strany se proti sobě rozeběhly a začaly do sebe nemilosrdně bodat meči a kudlami.

Hned do mě jeden z vojáku z druhé strany shodil na zem a já upadla na kámen, už jsem ale byla zvyklá a v běhu ho doběhla a propíchla ho ze zadu skrz na skrz, měl to spočítaný. Chytl se a viděla jsem jen jeho slzy v očích a krev která mu tekla z pusy.

,, Nelituj ho !!"zakřičela Adara a svou magií zabila několik ohnivých vojáků. Uvědomila jsem si že je to pravda a slavnostně do něho kopla. Všichni se tam rvali a umírali. Po přemýšlení jsem se hla konečně z místa a začala bojovat.

Několik hodin později vyčerpání jsme se utábořili na louce z popela. Měla jsem důležitý úkol, zapálit jejich tajný tábor, který jsme prokoukli. Vzala jsem si křemeny a chtěla jsem zapálit louči, ale až u tábora. Nejdřív jsem se ale rozhodla se podívat na Eleanoru, jak mou mastí léčí několik vojáků. Mast velmi rychle léčila.

Teď jsem ale utíkala přes dlouhé pole asi pár minut a v stráni na druhé straně byl jejich tábor. Byli tam tři mohutní svalnatí strážci. Měli dlouhé mačety a kopí. Veliký dub mi umožnil, zapálit louči aniž by si mě všimli. Držela jsem ji pevně mezi kolenami a křemeny tloukla o sebe. Vynořila se jiskra a zapálila louči. Tábor začal hořet a chytl i můj milovaný strom a já jsem rychle z té výšky seskočila a s bolavou nohou utíkala pryč.

Tři strážci utíkali za mnou, vyčerpaně v půlce louky jsem si lehla a doufala že si mě nevšimnou. Přeběhli mě ale pak se začali otáčet a koukat kolem sebe.,, Kam se poděla??"řekl jeden s velmi podobným hlasem jako můj táta.,, Nevím"řekl druhý ale tentokrát s podobným hlasem jako Filip.,, Filipe ?"šeptla jsem, otočil se chytil mě za ruce a odnášel pryč, daleko od našeho tábora.
---------------
Takže tu máme další kapitolku a mám pro vás dobrou zprávou, ještě nebude konec, protože mám malinké překvapení... Doufám že se vám líbil tento díl, pište komenty a hlavně jsem vám chtěla moc poděkovat za 1K lidí co viděly mou knížku.... Mám vás móc ráda🙌🏻
adela358