Dívka a Drak-Dokončeno

11. Kapitola

Seděla jsem za Filipem a pevně se ho držela, bála jsem se že spadnu i když jsme jen klusali. Pomalu jsme se dostávali níž a níž. Ocitly jsme se na rozcestí, kde jsem šla s mym tátou, místo toho aby jsme šli rovně do vesnice Tanarys, jsme šli tou druhou cestou.
,, Kam to jdeš Tanarys je opačným směrem ?!"vyjekla jsem. ,, Klid, vezmu tě tam kde vládne jaro"opáčil. Najednou jsme se dali po stezce, která vedla hlubokým lesem. Filip raději pobídl Claru do cvalu, aby utekl před vlky. Mezitím jsme pomalu klouzali v sedle až jsme se dostali na vysněné místo.

Byla to hranice mezi zimou a jarem. Byla nádherná. Přestoupili jsme na hranici kde bylo jaro, musela jsem si hned sundat zimní oblečení, jinak bych to tady nepřežila. Pobídli jsme Claru do klusu.
,, Kam máme namířeno??"už jsem se nemohla dočkat.,, Překvapení"otočil se na mě s úsměvem. Filip schválně pobídl Claru do trysku a ta uháněla krásným lesem, přeskakovala spadané stromy. Když už jsme se nejspíše blížili k místu, šli jsme krokem. Po chvíli zastavil Claru, kouknul se na mě s úsměvem a zeptal se : ,, Si připravená ?"chytl mě za ruku a pomohl mi dolů.,, Ne, bojim se"
,, Neboj se"vzal mě za ruku a utíkal. Utíkali jsme jen chvíli, pořád jsme viděli na Claru, aby neutekla. Před námi byl malý rybník, kde bylo spoustu nádherných vrb a květin. Neváhala jsem a skočila do jezírka v oblečení, Filip skočil za mnou. Jezírko bylo studené, ale nakonec přece jen bylo vedro. Clara k nám přišla a začala pít vodu, z té dlouhé cesty byla vyčerpaná. K jezírku přišel chlap, byl slušně oblečený a držel v ruce listinu a začal číst:,, Můj pán se vám dovoluje říct..."odhodil listinu na zem na které nic nebylo a podíval se na nás hrozným výrazem, asi byl opilý, nemohl stát pořádně na místě.
,, Já se vám dovoluji říct že tohle je moje jezírko!!!"zařval a skočil za námi, ale my jsme byli rychlejší a na Claře jsme cválali pryč, smáli jsme se mu.

Blížili jsme se k hranicím, kde na nás mávala zima, zrovna tam byla vichřice. Sesedla jsem z Clary a šla pomalu k hranici. Prostrčila jsem ruku, byla tam krutá zima, ale pomalu mi přestávala vadit, začalo mi vadit jaro.
,, Musíme odsud!"bylo mi tu špatně.
,, Dobře, na"hodil mi kožíšek.

Nasedla jsem a utíkali jsme přes hranici. Vichřice nebyla příjemná, museli jsme jít krokem a najít úkryt, sešli jsme z cesty a všichni si lehli. Vichřice ale změnila směr, směr na nás. Vysílený jsme tam leželi a nechtěli jsme vstát, ale potom na nás nefoukalo. Počkat...otevřela jsem oči.
,, Aaaaaaa"lekla jsem se a skočila na Filipa.,, Au"zavrčel. Oba jsme nevěřícně koukali před sebe a nechtěli jsme tomu uvěřit.
-----------
Promiňte, trochu kratší díl, ale naopak je to napínavý, už asi víte co to bude za velkou věc😂 prosím pište komentáře...moc to potěší.
adela358