Dívka a Drak-Dokončeno

24. Kapitola

Říkala jsem pod peřinou své modlidby před nebezpečím. Přerušilo mě hlasité mňoukání nějakého kotěte. Hlídač ho zvedl a poptal se cukrovým hlasem:,,Jak se jmenuje ten drobeček??".,, Ťapka, je jí jeden měsíc"převzala kotě do svých náručí.
,, Madam nikoho tu nemáte, promiňte za vyrušení a nepořádek, pózor!! Jdeme!! Naschledanou, hezký den"střídal hlídač pořád dokola přísný a cukrový hlas. V chaloupce měla opravdový nepořádek a proto celý večer uklízela a nechtěla abych jí pomohla.
-----------
Zapomněla jsem vám říct že v místnosti měla všechno její oblečení a všechny zbraně.
-----------
Ráno jsem se protáhla a praštila se o rám.,, Au!"ospale jsem zakňučela. Snídaně byla připravená na stolečku, celou jsem jí s chutí snědla, pak jsem si na sebe vzala oblečení a brnění a mohla vyrazit přes hory a řeky. Ještě jsem si tajně poschovávala zbraně. Vylezla jsem ven a postel s kobercem byla odšoupnutá, jakoby už tušila že brzo vylezu.,, Vem si ten plášť a košík, bude se ti hodit, uvidíš"slušně mi podala oblečení. Plášť jsem si hodila přes sebe a košík vzala do ruky. V košíku byla látka, jídlo a hlavně mapa. Musela jsem jít po červené.,, Děkuju vám mockrát"poděkovala jsem.,, Není zač, Robin"zabouchla dveře, protože přesně věděla na co se chci zeptat, odkud ví moje jméno.

Neváhala jsem a šla městem s košíkem. Byla tady hromada nádherných domů ale i obchodů s potravinami a oblečením. Ani jeden dům nebyl zbouraný nebo neobydlený. Hrad byl celkem velký a král bohatý, bylo to tady prostě dokonalé, klidně bych tu bydlela, ale musela bych změnit pár pravidel chování. Pokračovala jsem uličkami, kde neseděl ani jeden žebrák. Bylo tady spoustu cukráren, protože tato ulice byla pojmenována"Cukrárenská". Řídila jsem se červenou barvou na domech. Konec uličky mě zavedl na náměstí, kde byly zimní trhy. Spoustu lidí a davy mi bránili v cestě. Utíkala jsem pryč, mezi lidmi až jsem si na konci náměstí všimla pólní cesty a červené barvy.

Vydala jsem se po ní, vedla do kopce. V půlce jsem se zastavila a přihlížela si tu krásu. Šlo vidět zasněžené lakomé město a půlka jezera zmrzlá až na to že jí někdo pravidelně rozbijí, takže jsem měla štěstí, protože bych z té výšky spadla na tvrdý led. Potom šlo vidět kus jezera z jarních hranic a město na jarní straně. Stále jsem ale neviděla Morlogovu věž. Nad tím jsem radši moc nepřemýšlela a šla cestou dál.

Vylezla jsem na velký kopec, kde byl rybník a pásli se tam koně. Nikdo tu nebyl, proto jsem hodlala ukrást koně. Skočila jsem přes plot, vzala z kapsy provaz a udělala si ohlávku. Vzala jsem si černého koně. Byl ze všech největší a nejsilnější, co jsem řekla, na slovo mě poslechnul. Nandala jsem mu ohlávku a mohli jsme vyrazit na dlouhou cestu.
-----------------
Dobré ranko👊🏻😂
Máme tu další exkluzivní časopis😂👍🏻
Doufám že se vám díl líbil, určitě pište komenty😸👏🏻dneska je den smajlíků❤️😛😝😘😜😹🌮😄👍🏻😸🙌🏻🖖🏻👏🏻❤️😛👊🏻😂to by asi stačilo😸
🌮adela358🌮