Dívka a Drak-Dokončeno

23. Kapitola

Lehký vánek na zádech mi o trochu mírnil pád a já jen čekala tvrdý, smrtelný náraz do zad.

Spadla jsem na něco tvrdého ale zem to určitě nebyla, byl to ocas. Snažila jsem se chytit, ale stejně jsem začala znovu padat dolů, mojí neohrabaností jsem se nechytila. Zem se přibližovala stále větší rychlostí. Moje dlouhé vlasy nade mnou létaly. Zabalila jsem se do klubíčka a naposledy zavřela oči.

Měla jsem veliké štěstí, spadla jsem přímo do velkého jezera Naguru u jednoho města. Nebyl to zrovna příjemný pád, ale přežila jsem to. Pod vodou jsem začala plavat k městu. Byli tam nepříjemní a lakomí lidé. Zásob měli na nekonečnou zimu a ani se nerozdělili, to bylo to nejhorší.

Vylezla jsem celá mokrá v tom těžkém brnění a začala být pekelná zima jako nikdy jindy, zima mi totiž nevadila. Pohrdavý smích a pomlouvání mě ještě více naštvalo. Vytáhla jsem svůj meč a začala s ním vyhrožovat.,, Myslíš, že se bojíme ?!"smál se jeden obtloustlý chlap. Napřáhla jsem meč a uřízla mu hlavu, aby potom nefňukal bolestí.
,, Někdo další?!"náštvaným pohledem jsem se jukla po lidech. Jejich vyděšené výrazy nevěstili nic dobrého. Držela jsem před sebou meč a lidé se rozutíkali, srabi.

,, Pojď za mnou"tichým tónem mi řekla mladá slečna v šátku.,, Dobře"vyhrkla ze mě nejistota. Vzala mě za ruku, jinak bych se nehla z místa. Zavedla mě sice do malé ale útulné chaloupky.,, Posaď se a vyčkej tu na mě, přinesu jídlo"
Byla milá, protože po chvíli opravdu přinesla spoustu jídla, které bylo čerstvé, ale já však neměla hlad.,, Usuš si oblečení"poukázala na šňůru a půjčila mi svou dlouhou košili. Brnění mi utřela a oblečení vysušila.
,, Všichni tě teď budou hledat, zabila si třetího nejbohatšího muže této vesnice, schovám tě"

Znovu mě popadla za ruku, odsunula svou postel, po té odsunula koberec a otevřela dvířka, která nešla vůbec vidět.

Vstoupila jsem do malé místnůsky, kde byla mini postel, stůl s jídlem a voda.
,, Dej si večeři, za chvíli přijdou!!"zavelela. Snědla jsem tedy jídlo a ozvalo se hlasité klepání na dveře.,, Otevřete!! Hned!!"křičeli hlídači města a krále.,, Ano, už du"pomalými kroky odkráčela neznámá žena.,, Musíme prohledat dům na rozkaz krále, jestli tu není ta holka".,, Ano, jistě, vstupte"

Hlídači začali otevírat skříně, prozkoumávat místnosti a házet nábytek do vzduchu. Dostali se do místnosti s postelí. Odhodili postel a koberec.,, Ále, copak to tady máme"ironicky se smál. V tu chvíli jsem měla příšerný strach. Před chvílí jsem málem umřela a teď mě pošlou do vězení a potom na šibenici?! Ze strachu jsem se přikryla peřinou a modlila se.
------------
Takže tu máme další kapitolku. Pište komentáře. Snad se vám díl líbil. Trochu "kratší" kapitolku.449 slov.
🖖🏻adela358🖖🏻