Váhavě jsem to potvrdila a koukla se na její profil. Měla tam pár fotek a nějaké základní informace. Zjistila jsem, že jí je 32, vůbec na to nevypadala. Podle všeho neměla děti, ale několikrát byla na fotce se stejně starým mužem, nejspíš to je její přítel. V druhým okně jsem si otevřela youtube a pustila si tam nová videa, které se přes noc nahromadila. Po pár minutách se ozval zvuk, znázorňující, že mi přišla zpráva na facebooku.
Ahoj, neruším tě? Málem jsem se přidusila tím, kdo tu zprávu poslal. Nejméně dvě minuty jsem na to koukala, než jsem konečně odpověděla. Dobrý den, co potřebujete? Ze slušnosti jsem odpověděla a odnesla jsem si notebook na sedačku v obýváku.
- Vlastně nic...
Jo ahá, tak ona nic nechce a píše. Jako by nestačilo, že jen tak vráží do lidí. Ani jsem neodpovídala a zaklapla notebook. Šla jsem se nahoru učit. Vytáhla jsem si všechno z tašky a pustila jsem se do práce. Učení bylo pro mě vždy hračka a za necelou hodinu jsem na sobě pocítila, že to umím. Bylo něco kolem 4 hodin a mě přemohla touha něco dělat. Ve svým volným čase hodně běhám a tak jsem si na sebe natáhla černé tepláky a přes tílko přehodila mikinu, protože venku ještě moc teplo nebývalo. Obula jsem si oblíbený tenisky a vyběhla z domu. Měla jsem oblíbenou trasu, ale dneska jsem potřebovala změnu, a tak jsem vyběhla na opačnou stranu ulice, než jsem byla zvyklá. Na svým mobilu jsem si zapnula aplikaci, která mi měřila čas běhu a kilometry.
Po 3 kilometrech jsem už byla trošku unavená a už jsem se dostávala do míst, které jsem až tak moc neznala. Posadila jsem se na obrubník před krásnou vilou a pořádně jsem se napila z flašky, kterou jsem si vzala s sebou. V tom mě někdo chytl za rameno, leknutím jsem sebou trhla a dostala jsem se do pozice, kde jsem viděla do tváře osobě, která mě tak vylekala. ,,Paní učitelko?" vyletělo ze mě, ale dál jsem sledovala její zelené oči. Natáhla ke mě ruku a pomohla mi vstát ze země. ,,Taky tě ráda vidím." pohotově mi odpověděla. ,,Co tady děláte?" zeptala jsem se, ale v tu chvíli jsem si všimla schránky s jejím příjmením. Ani mi už neodpovídala, protože si všimla jak se koukám na schránku. ,,Nechceš jít dál?" Koukla jsem se na mobil, ale ještě dřív něž jsem jí vlastně odpověděla, už jsme společně kráčely po příjezdový cestě k ní domů. Musím říct, že si tak špatně nevedla. Dům byl zařízen moderně a na první pohled bylo znát, že to nestálo malé peníze. Usadila mě do kuchyně a nalila mi perlivou vodu do skleničky. Děkovně jsem se na ní podívala a napila jsem se. ,,Máte to tu hezký." prolomila jsem ticho. ,,Děkuji, pojď provedu tě po domě." Zvedla jsem se i se skleničkou a následovala ji nahoru po schodech. Byl to nezvyk vidět jí v neformálním oblečení jako jsou tepláky a velké vytahané triko. Vlasy měla sepnuté do culíku a s jistotou bych řekla, že jí culík dělá starší než rozpuštěné vlasy. Provedla mě všemi místnostmi po domě a po celou dobu jsem ze sebe nevydala ani hlásku. Co tu sakra dělám? V domě své učitelky, kterou ani neznám? Všechny tyto otázky mi probíhaly hlavou do momentu, kdy mě chytla za ruku. Neodporovala jsem ji, protože ve chvíli kdy se mě dotkla, mnou projel silný elektrický výboj. Byla jsem jak omámená. Vzájemně jsme si koukaly do očí a já si uvědomila, že tohle není správné. ,,Líbíš se mi.'' řekla. Cože? Zná mě den a už se jí líbím? Nic z toho jsem nechápala. Pustila jsem se její ruky a seběhla dolů až ke dveřím. Stála tam a zjevně jí to dost zaskočilo. Věnovala jsem jí poslední pohled a vyběhla jsem od jejího domu ulicí, kterou jsem přiběhla. Moje tvář zůstala nedotčená po tom, co se právě stalo. V mým mozku vládl chaos, vůbec nic z toho jsem nechápala. Bylo toho na mě až moc. Běžela jsem co nejrychleji, protože jsem si myslela, že od toho uteču, ale opak byl pravdou. Jakmile jsem vyběhla schody od svého pokoje a skočila do postele, bylo vše ještě horší. Pár minut jsem jen tupě zírala do stropu a vše si promítala. Naposledy jsem se zhluboka nadechla a sedla si do tureckého sedu. Potřebovala jsem si vše ujasnit a začala jsem tím co se dneska všechno stalo. Sražení, nová učitelka, žádost na facebooku a nakonec jsem se ocitla před jejím barákem, kde mi řekla, že se jí líbím? Bravo Angelo, ty máš teda štěstí. Neříkám, že není hezká, protože ona je sakra hezká, ale prostě nejde to.
,,Angelo, jsem doma!'' zavolala mě máma zespoda. V tomhle okamžiku jsem byla ráda, že se konečně vrátila domů a já nebyla sama na pospas přemýšlení nad tím vším. Přiběhla jsem k ní a rovnou jsem ji obejmula. Stalo se to naší tradicí, když táta jel na misi do Izraele. Dala mi pusu na čelo a začala připravovat večeři. Podle ingrediencí jsem poznala, že bude dělat moji oblíbenou čínu. Posadila jsem se na linku a dál ji pozorovala, a abych řekla pravdu, uklidňovala mě její přítomnost. ,,Jaký si dneska měla den?" Zeptala se a já se nad touto otázkou zasmála. ,,Ale jo, přišla k nám nová učitelka. Co ty?" odpověděla jsem jí striktně. ,,Normálka, dneska jsem dostala další zakázku od té společnosti jak jsem ti říkala.'' Moje máma pracuje jako módní návrhářka a jde jí to, jen mě občas štve, že mě nutí si zkoušet její výtvory.
Podala mi talíř s čínou a obě jsme zasedly ke stolu. Vyprávěla mi o jejich výtvorech a občas jsem něco odpověděla. ,,Co se stalo? Zdáš se mi nějaká zamyšlená.'' Dobře, tak já asi herečka nebudu. Neměla jsem náladu jí ani odpovídat a tak jsem jen pokrčila rameny. Dojedla jsem si svoji porci a šla nahoru si lehnout. Oblíkla jsem si triko na spaní a nohy si zakryla dekou. Zkontrolovala jsem všechny sociální sítě a docela mě zamrzelo, že mi ani nenapsala. Ehm, cože? Nene, nezamrzelo. Dá se skousnout, když zalžu jiným, ale teď už i sobě lžu... Pustila jsem si na mobilu písničky a sluchátka nandala do uší. Dělala jsem to tak každý večer, abych nemyslela na všechny špatnosti.
ČTEŠ
I promise you
Short Story,,Uvidíme se, slibuji!" To byly poslední slova co jsem od ní slyšela. Sesypala jsem se na zem jako domeček z karet. Kdo to kdy mohl čekat, že se zamiluji do své učitelky.
