Když máma zaparkovala auto před domem, hned jsem vyběhla do svého pokoje. Zamkla jsem za sebou dveře a hned jsem mířila do sprchy. Potřebovala jsem to ze sebe smýt, celou tu pošpiněnost slovy a dotyky. Spustila jsem na sebe teplou vodu a zavřela jsem oči, potřebovala jsem se uvolnit. Vdechovala jsem teplý vzduch a můj tep se konečně vracel do normálu. Cítila jsem na sobě pořád jeho slizký dotyk. Sesunula jsem se k zemi a znovu se rozbrečela. Nedalo se to zastavit, přišlo to tak nečekaně, že jsem nebyla připravená na podobné situace, ani bych neměla být připravená, protože tohle se nemělo nikdy stát. Aspoň to není normální. Vypnula jsem sprchu a obalila jsem se do ručníku, ani jsem si nedávala práci se pořádně osušit. Celá mokrá jsem si lehla do postele a zakryla se, chtěla jsem se schovat před světem. Cítila jsem se trapně, nesmí se to nikdy dostat na širou veřejnost, prostě nesmí! Ležela jsem v posteli tak dobrý dvě hodiny, až jsem se nakonec zvedla a šla se obléct. Musela jsem normálně fungovat, nemohla jsem si dovolit další zmatek v mé hlavě.
Pomalu jsem sešla schody do haly, protože jsem se pořád ještě třepala, jako bych měla zimnici. V tom jsem uviděla stát osobu, mně dobře známou u dveří. ,,Tati?" Opatrně jsem se zeptala a on se na mě otočil. Rozběhla jsem se k němu a skočila jsem mu do náruče. To jsem přesně potřebovala, s ním jsem se vždy cítila v bezpečí. ,,Co tady děláš, nemáš být na misi?" ,,Mám, ale přece tě tu nenechám, když se ti dějí takovéhle věci. Máma mi volala, když si zkolabovala. Vzal jsem si volno, abych tu mohl být s tebou." ,,Ráda tě vidím." Poprvé jsem se nenuceně usmála od té věci. Byla jsem ráda, že se mě na to nikdo během dne nezeptal a jen jsme se koukali na filmy, ale nedokázala jsem se na ně soustředit. Máma nás nechala samotný, protože jela ještě do školy a podat trestní oznámení. Nechtěla jsem z toho dělat něco velkého, ale nemohla jsem dovolit, aby se to stalo ještě někomu. Táta mi vyprávěl jeho zážitky a byla jsem ráda i za to, že přijel jen na den a zítra musí jet zpátky. Máma přijela něco kolem desátý večer a dala mi prášky, které mi šla vyzvednout. Předepsal mi je doktor na uklidnění.
Do dlaně jsem si rovnou nasypala tři, bylo mi jasný, že to není doporučený množství, ale potřebovala jsem se zklidnit. Lehla jsem si do postele a vytočila Jessicu. ,,Ano, prosím? ... Halo? ... Jsi tam Angelo?" Jakmile jsem uslyšela její hlas, tak jsem zavěsila. Bála jsem se, aby si o mě něco špatného nemyslela, po tom co viděla. Od toho hovoru se mi snažila párkrát dovolat, ale nikdy jsem jí to nevzala. Chtěla jsem jí tu mít, ale nebylo to reálný. Díky ní to nezašlo ještě dál. Po nějaké době na mě začaly prášky působit a já usnula.
,,Prosím, nech mě!" Hystericky jsem křičela na muže, který mě honil po dlouhé chodbě. ,,Neutíkej, takhle to neoddálíš." Zahnula jsem do chodby s východem. Doběhla jsem ke dveřím a snažila jsem se je otevřít. Marně. Byl na nich omotaný silný řetěz. Podívala jsem se za sebe, kde jsem ho uviděla. Sesunula jsem na zem, schoulila jsem se do klubíčka čekala. Čekání bylo nekonečný, ale nakonec jsem ucítila ruce na svým krku. Zacházel se mnou jak se psem. Křičela jsem na něj, ať mě pustí, ale umlčel mě silným kopnutím do břicha. Nezbývalo mi nic jiného, než zavřít oči.
,,Angelo! Vzbuď se, je to jen sen." Mým tělem někdo cloumal. Otevřela jsem oči a sedla si. Hlasitě jsem oddechovala a u své postele jsem viděla tátu, který se mnou ještě pořád třepal a mámu, která brečela. Rozhlížela jsem se po pokoji. Byl to jen sen, ale jak to? Na těle jsem cítila každou ránu, kterou jsem dostala. Moje tělo bylo jak po prohraným boji, vše mě psychicky bolelo, nevím jak je to možný, ale přišlo mi to až moc skutečný. V tom jsem si uvědomila, že jsem si vzala až moc léků, které tohle mohly vyvolat. Nechtěla jsem spát ve svém pokoji, poprvé za svůj život jsem se tam necítila moc dobře. Máma si utřela slzy a bylo jí jasný, že tam spát už nechci a šla mi ustlat k nim do pokoje. Táta mě mezitím objímal a držel mě v jeho náruči. Před sebou jsem neustále viděla zlost muže, který do mě tak horlivě kopal a svlékal mě. Táta si všiml léků na mým stolku, vzal si krabičku do ruky a podíval se na zadní stranu. ,,Kolik sis jich vzala?" ,,Tři." Odpověděla jsem a sklopila jsem zase hlavu. ,,Při větším množství může způsobovat halucinace nebo barevné sny." Přečetl varování na zadní straně a mně to už bylo jasný.
Zvedl mě z postele a šli jsme spolu k nim do pokoje, kde máma právě připravovala místo pro mě. Postel byla naštěstí velká, takže nehrozilo, že bychom se tam nevyspali. Už když jsem bývala menší jsem spávala s nimi v posteli, protože po tom co mě šikanovali na základce, jsem se bála být někde sama. Lehla jsem si mezi ně a táta kolem mě obmotal jeho ruce. Chvíli jsem jen tak koukala do stropu, ale nakonec se mi podařilo znovu usnout. Tentokrát se mi už nezdál žádný sen a já spala až do rána.
,,Je ti dobře?" Zeptala se mně máma u snídaně. Zakývala jsem hlavou, i když to tak nebyla zcela pravda, protože jsem při každý příležitosti mi hlavou problikla událost, která se včera stala. Táta byl nahoře a balil si svoje věci, protože před obědem už musel jet na letiště. Mrzelo mě, že s námi nemůže být doma, ale měla jsem pro to pochopení. U snídaně mě vyrušil telefon, ani jsem se nepodívala kdo mi volá a hovor jsem potvrdila. ,,Angelo, jsi v pořádku?" Uslyšela jsem hlas Jess. Stoupla jsem si od stolu a šla jsem do koupelny, aby nás nikdo neslyšel. ,,Trochu." Odpověděla jsem ji. Začala mi povídat, že se to zlepší a stojí při mě. Slíbila mi, že se za mnou co nejdříve staví. Byla jsem ráda, že tahle věc, nezkazí náš vztah.
ČTEŠ
I promise you
Short Story,,Uvidíme se, slibuji!" To byly poslední slova co jsem od ní slyšela. Sesypala jsem se na zem jako domeček z karet. Kdo to kdy mohl čekat, že se zamiluji do své učitelky.
