,,Tak je vše v pořádku, můžeš jít domů. Zůstaň alespoň dva dny doma a pak se stav na prohlídku." S úsměvem na tváři mě doktor propustil. Sbalila jsem si těch pár věcí a s mámou jsme šly k autu. Bylo mi jasný, že doma bude chtít vysvětlení, ale nevěděla jsem, co bych jí řekla. Pravdu asi těžko, na druhou stranu jsem jí nechtěla zase lhát. Tiše jsme obě seděly v autě a já přemýšlela nad odpovědí. Nevypadala naštvaně, ale ustaraně. Cesta domů nebyla nějak zvlášť dlouhá, takže po půl hodině jízdy městem, jsem byla konečně doma. Přesně tam, kde se cítím ze všeho nejlépe. Rovnou jsem si šla sednout do kuchyně, abych si ji vyslechla.
,,Tak zaprvé, proč si vůbec šla běhat?" Touhle otázkou mi vše připomněla. Neposlušná slza se drala ven, ale zamaskovala jsem to. ,,Potřebovala jsem si něco zařídit." Nelhala jsem jí, ale taky jsem jí neřekla celou pravdu. Chvíli jsem přemýšlela, zda ji řeknu o Billovi, že to on mě do toho všeho namočil, ale tuhle informaci jsem raději vynechala. Byla to věc čistě mezi mnou a ním. Při vzpomínce na něho mi krev ztuhla a já měla chuť se jít zvednout a nakopat mu prdel, ale nemohla jsem. Nevyhne se toho, jen se ve mě nahromadí ještě víc zlosti a bude na tom hůř. Naštěstí mě máma propustila z jejich otázek a já šla nahoru do svého pokoje. Otevřela jsem dveře a skočila na postel. Objala jsem silně polštář a tiše plakala. Vyčítala jsem si svojí naivitu. Vím, v těchto ohledech jsem hodně citlivá, ale kdo by nebyl po zradě svého nejlepšího a jediného kamaráda, který vám zkazí vztah. Ano přiznávám, není nejlepší si něco začít se svojí učitelkou, ale to nemění nic na tom, že mě zradil. Nemohla jsem to tak nechat a vzala si k sobě do postele svůj notebook.
V sedm večer se stav, potřebuji si promluvit. Napsala jsem jí zprávu a ani jsem si nedávala naděje, že by přišla. Na odreagování jsem zhlédla dva filmy, ale i přes to jsem musela myslet na Jessicu. Na to, že kdykoliv se směje na čele se jí ukážou nepatrné vrásky nebo jak si obmotávala prameny vlasů kolem prstu. Respektive na ni celou, nemohla jsem z hlavy dostat její nepatrnou vůni, kterou jsem si na ni zamilovala. Nemohl být konec, prostě nemohl. Abych řekla pravdu, ani jsem moc ty filmy nevnímala, honilo se mi v hlavě až moc věcí. Naštěstí mě únava překonala a já si alespoň na pár hodin odpočinula a dala si oddech od přemýšlení, protože by mi z toho praskla hlava. Spala jsem dobrých 7 hodin a aspoň trochu jsem se cítila lépe. Šla jsem dolů do obýváku odkud jsem slyšela dva hlasy, první patřil mámě a druhý...Jessice? Rychle jsem seběhla schody a přesvědčila jsem se na vlastní oči. Ano, seděly u stolu a něco řešily, nedokázala jsem nic vyčíst z jejich tváří.
,,Tak konečně ses vzbudila?" Stoupla máma od stolu a usmívala se na mě. Mé oči směřovaly k hodinám na kterých bylo právě půl osmý. Ani jsem nedoufala, že přijde, ale stála tu. Mamka mi oznámila, že musí jít ještě do práce, a Jessica mi donesla zadání na soutěž. Bylo mi jasný, že to byla jen zástěrka, ale i tak jsem tam stála a koukala na ni a ona mi překvapivě pohled oplácela. Teprve po odchodu mámy si sedla a čekala, až jí vše vysvětlím. ,,Co ti řekl ten večer Bill?" Zeptala jsem se a posadila se vedle ni, nenechala jsem jí ani odpovědět a pokračovala. ,,Nic z toho není pravda, ať ti napovídal co chtěl. Nevěděla jsem proč si na mě byla taková, ale když jsem si uvědomila, že jste byli s Billem dost dlouho sami na to, aby ti něco řekl. Miluji tě, nedokáži bez tebe žít a přesvědčila jsem se o tom. Jsi jediný člověk, ke kterému jsem někdy chovala takovýhle city. S ním si to vyřídím, ale prosím, řekni že mi věříš." Na jejím obličeji jsem uviděla ten známý úsměv, který mi tak moc chyběl. ,,Věřím ti a promiň, neměla jsem to řešit s horkou hlavou." Přitáhla si mě blíž a její oči sledovaly moje čelo, které jsem měla odřené. Rukou mě pohladila po tváři, ale sykla sem ni, protože mě stále bolela tvář od facky, kterou mi dala. Omluvně se na mě podívala a já už to nevydržela. Potřebovala jsem ji! Dotkla jsem se rty o ty její a začala ji líbat. Nečekala to, ale chytla se rytmu. Byla jsem ráda, že se to to vrátilo do starých kolejí, bylo to pro mě těžký, ale tím víc jsem si užívala její polibky, které následovaly k mému krku. Nakonec jsme spolu skončily v mém pokoji v posteli. Ležely jsme tiše vedle sebe. Hladila mě po vlasech a já si to naplno užívala. Bála jsem se, aby nás takhle máma nenašla, ale Jessica mě ujistila, že zamkla dveře od pokoje. V jejím objetí jsem se cítila bezpečně.
,,Opravdu mě mrzí, čím sis musela projít. Abys věděla, pro mě to také nebylo lehký. Po tom co mi řekl Bill, že si se mnou jen hraješ a jsem tvoje loutka, dostalo se mi do očí pár slz. A když si přišla ke mne domů zasáhlo mě to ještě víc. Při tvým odchodu jsem se sesypala na zem a do rána brečela. Navíc když jsem zjistila dneska ve škole, že si ležela v nemocnici, musela jsem odejít z hodiny. Vyčítala jsem si to. Miluji tě a slibuji, že se tě příště zeptám." ,,Žádný příště nebude, nesmí se tohle už stát." Odpověděla jsem ji a znovu ji políbila se slovy, že ji také miluji.
V její společnosti jsem po dlouhé době usnula s pocitem, že je vše takový jak to má být. Sice mě pořád trápila ta věc s Billem, ale měla jsem tam ji.
Ráno mě rozesmutnilo to, že jsem se neprobudila vedle ní. Koukla jsem se na noční stolek, kde ležel papírek se vzkazem: Dobré ráno, promiň že jsem se takhle vypařila, ale nemůžeme riskovat. Miluji tě. Papírek jsem si přiložila k srdci a usmála jsem se. Nevím jak to dělá, ale jen ona mě dokáže dostat do stavu, jako je právě tenhle.
ČTEŠ
I promise you
Short Story,,Uvidíme se, slibuji!" To byly poslední slova co jsem od ní slyšela. Sesypala jsem se na zem jako domeček z karet. Kdo to kdy mohl čekat, že se zamiluji do své učitelky.
