Zastavila auto jen pár bloků od školy. Natáhla se ke mě a políbila na rty, domluvily jsme se, že dneska po škole na ni počkám a pojedeme spolu na kafe. Je možná trochu pravda, že jsem nechtěla moc domů, protože by přišel pravděpodobně další rozhovor s mámou. Vystoupila jsem z auta a zamávala naposledy ji zamávala. Naše setkávání v kabinetu muselo skončit, protože to začalo být dost riskantní, a tak jsme se mohly vidět pouze po škole. Zahla jsem za roh ulice, kde stála naše škola. Jako vždy tam před vchodem stálo několik partiček. Nikdy jsem nepatřila do jedné z nich a ani mě to nějak nelákalo se zařazovat mezi ně. Nepotřebuji si něco dokazovat, když někam patřím. Jsem čistě sólový hráč.
Vešla jsem do školy a šla jsem si ke skřínce vzít učebnice, které si domů neberu, protože jsou zbytečný. Skříňky jsme měli na heslo, a tak se nám doporučovalo nenechávat si drahé věci ve skříňkách, ale kdo by bral učebnice? Vešla jsem do třídy a šla si jako obvykle sednout na svoje místo. Trošku mě zarazilo, když na stole byl kelímek s kávou a vyhlížející Bill, který pravděpodobně čekal na mě. Obdivovala jsem jeho snahu, kterou se všechno snažil vyžehlit. S úsměvem na tváři jsem mu poděkovala a sedla si vedle něho. Mezi námi panovalo trapný ticho, který nakonec prolomil. ,,Nešla by si dneska někam?" ,,Promiň, ale už mám domluvený něco jiného." Svěsil hlavu a podle jeho výrazu jsem usoudila, že ho to trošku zklamalo. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že je to jen výmluva, ale hold s Jess jsme se domluvily dřív a nehodlám to kvůli němu měnit.
Celý den se docela vlekl, ale překvapivě jsem měla dobrou náladu. Překvapila mě dneska ta holka z té knihovny, která mě dneska na chodbě pozdravila. Její jméno jsem nevěděla, ale na oplátku jsem jí také pozdravila. Zpříjemnilo mi to den, protože nikdy se se mnou nikdo moc nebavil. Možná, že jsem jim nedala ani šanci. Jessica měla končit o hodinu později než já, a proto jsem šla na tu chvíli do parku, který byl hned vedle školy. Sedla jsem si na vzdálenou lavičku, která byla umístěna pod právě kvetoucím stromem.Z batohu jsem vytáhla knížku a začala jsem ní pomalu listovat. Vžila jsem se do té knížky až tak moc, že jsem neměla ani pojem o čase. Naštěstí jsem se na mobil podívala včas, založila jsem si naposledy přečtenou stránku a šla jsem zpět ke škole. Kde mě už vyhlížela Jess. Rozběhla jsem se k ní a objala, samozřejmě jsem se před tím podívala, zda tam není někdo, kdo by to neměl vidět. Dala mi letmou pusu na tvář a šly jsme k jejímu autu. Pomohla jsem jí se sešity, aby se s tím netahala samotná. Sedly jsme si do auta a vyjely do vzdálenější kavárny, kterou jsme si v poslední době oblíbily. Povídala mi všechno co se jí dneska stalo a měla rozhodně zajímavější den než já. Já žila ve stereotypu, který mi vyhovoval.
,,A co ten Bill, dáš mu šanci?'' ,,Jo asi jo, oceňuji jeho snahu se se mnou znovu sblížit. Na zítra se asi nějak domluvíme.'' Moje odpověď ji nijak nepotěšila, pořád koukala na cestu. ,,Jestli ti to vadí Jess tak mi to řekni.'' ,,Jsem v pohodě.'' Bylo mi jasný, že jí to trochu vadí, ale ani se jí nedivím. Zaparkovala auto před kavárnou a vyndala klíčky ze zapalování. Koukala se z auta před sebe a podle všeho nad něčím přemýšlela. Alespoň po těch pár týdnech co jsme spolu, tohle dělala, když přemýšlela. Pohladila jsem jí po ruce a usmála se na ni. Pohled mi oplatila a vrátila se zpět do přítomnosti. Vystoupily jsme z auta a šly společně dovnitř. Sedly jsme si na naše obvyklé místo u okna, které bylo odstrčené od všech ostatních a tím nám dávalo větší soukromí. Přišla k nám mladá sympatická servírka, kterou jsem tu ještě neviděla. ,,Co si dáte?" S úsměvem na tváři se nás zeptala, ale ten jí hned zmizel, když spatřila naše propojené ruce. Trošku mě to zmátlo, ale Jess se chytla situace a objednala nám dvě cappuccina. Jakmile servírka odešla, nechápavě jsem mrkla na Jessicu. Ta jen pokrčila rameny a svedla řeč na něco jiného.
,,Přemýšlela jsem, jak to s námi do budoucna bude." ,,Na co si přišla?" ,,Víš Angelo, trhá mi srdce, když nemůžeme dělat věci, jako normální pár. Poslední dobou nad tím hodně přemýšlím a možná by pro tebe bylo lepší kdyby sis našla někoho ve svém věku.'' Po její větě se mi rozbušilo srdce ,,Jessico, to nejlepší pro mě jsi ty. Miluji tě a jsem s tebou šťastná, nedokážu si představit svůj život bez tebe.'' Skoro jsem se rozbrečela. ,,Taky tě miluji, víš co? Zapomeň na to, měla jsem jen slabou chvilku.'' Rozhodila mě a popravdě jsem si v hlavě vytvářela různě scénáře, jak to mohlo dopadnout. Natáhla se ke mě přes stůl a dala mi jemný polibek na spodní ret.
Servírka se konečně vrátila s dvěma hrníčky, postavila je před nás a na tváři už zase měla úsměv. Dál jsem neřešila její lehlý zakolísání a sledovala jsem Jess, se kterou jsme se už za celou tu dobu nezmínila o tom, co mi málem vyrazilo dech. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale na tu druhou jsem chtěla vědět, co jí k tomuhle zamyšlení dostalo.
,,Už bychom měly jet domů,'' řekla a šla zaplatit na kasu. Pomalu a jistě se blížil rozhovor s mámou, který byl nevyhnutelný a nemohla jsem ho dál oddalovat. Nasedly jsme do auta a beze slov mě vezla domů. Bylo to zvláštní, ale nechtěla jsem na ní nějak tlačit. Zastavila před domem a já se k ní natáhla pro pusu, ale čekala jsem marně. Naštvaně jsem za sebou zabouchla dveře o auta a šla domů. Nikdy jsem se nesetkala s touhle její stránkou. Většinou jsem to byla já, která měla nějaký velký výkyv nálady. K ní mi to nesedělo. Zavřela jsem za sebou dveře a naposledy se koukla směrem k autu, které stálo pořád na naší příjezdové cestě. Hned se za mnou máma rozběhla a obejmula mě, jako bychom de neviděly rok. Překvapivě mi nic moc ani neříkala, spíš si to chtěla sama všechno ujasnit. Po celým vysvětlení jsem šla konečně zpět do svého pokoje.
ČTEŠ
I promise you
Historia Corta,,Uvidíme se, slibuji!" To byly poslední slova co jsem od ní slyšela. Sesypala jsem se na zem jako domeček z karet. Kdo to kdy mohl čekat, že se zamiluji do své učitelky.
