Ráno mě vzbudila silná bolest hlavy. Protřela jsem si oči, které jsem měla zalepené díky slzám. Posadila jsem se, ale hlava mi nakázala si zase lehnout. Máma byla už v práci a tak jsem jí napsala jen krátkou zprávu, že mi není moc dobře a zůstanu tentokrát doma. Respektovala mě a věděla, že všechno doženu. Položila jsem mobil zpět na noční stolek vedle postele. Přes všechen odpor jsem se postavila a svlékla ze sebe oblečení, ve kterém jsem včera usnula. Vzala jsem si ještě ze šuplíku prášek na bolest hlavy a na sucho jsem ho spolkla. Vzala jsem si čisté triko a šla se osprchovat. Pustila jsem na sebe teplou vodu a užívala jsem si chvíle, kdy mi kapky vody stékaly po těle. Byl to odlehčující pocit. Osušila jsem se a nandala jsem na sebe triko a teplé ponožky. Vzala jsem si deku s knížkou a šla jsem do obýváku si číst, ale nedokázala jsem se soustředit. Pořád jsem na Jessicu musela myslet, respektive jsem nemusela, ale chtěla... Na zklidnění jsem si pustila televizi, která mě uklidnila natolik, že jsem usnula.
,,Sakra, kdo to je?'' zašeptala jsem a rozespale vstala ke dveřím, na které někdo klepal. Otevřela jsem je a zůstala jsem jak přikovaná k zemi. Stála tam ona. ,,Nepřišla si do školy.'' Oznámila mi jak kdybych to nevěděla. ,,Je mi špatně.'' Kývla hlavou na náznak pochopení. ,,Mohla bych jít dál? Chtěla bych si s tebou promluvit." Pootevřela jsem dveře a pustila ji dovnitř, koukla jsem se jestli nás nikdo nepozoruje a až pak zavřela. Máma měla přijít v 7, takže čas mě netrápil, jen její přítomnost mě znepokojovala. Posadila se na židli do kuchyně a já ji následovala.
Chvíli se na mě dívala, jako kdyby hledala v hloubi duše slova, co mi chce říct až nakonec spustila. ,,Chápu tě Angel, je to všechno moc riskantní. Měla jsem se držet od tebe dál." ,,Nebyla si to ty, která se ten den objevila u tvého domu. Líbila ses mi už když jsme se srazily, máš v sobě něco, co mě k tobě přitahuje a já to nechápu. Nikdy jsem se nezamilovala do někoho jako jsi ty," dořekla jsem a docela jsem se divila, že jsem jí to řekla. ,,Tys řekla, že ses zamilovala?" Kývla jsem hlavou a šla jsem nalít džus z ledničky. Překvapila mě, když se zvedla taky a objala mě zezadu kolem pasu. Otočila jsem se k ní a dívala se do jejich očí. Chtěla jsem ji políbit, tak strašně moc jsem chtěla, ale bála jsem se. Naštěstí to vycítila a já jen cítila její horkost dechu, která se ke mně přibližovala. Rtem se otřela o ten můj a já začala spolupracovat. Vážně bych nikdy nečekala, že budu stát v kuchyni s mojí učitelkou a budu se s ní líbat. Tahle představa byla absurdní, až do chvíle kdy se stala skutečností. Naposledy mi věnovala letmý polibek a jemně se ode mně odtáhla. Na tváři měla úsměv, který jsem jí vykouzlila já. ,,Společně to zvládneme." Řekla mi a šla si zpět sednout na ke stolu. Otočila jsem se k ledničce a konečně nalila ten džus. Podala jsem jí skleničku a posadila jsem se vedle ni. Povídaly jsme si bez přestávky dobrý dvě hodiny a mně už bylo znatelně dobře, možná to bylo způsobené její přítomností. Nevěděla jsem jak to teď mezi námi je, ale byla jsem šťastná, že tu je.
,,Počkej a jak si zjistila, kde bydlím?" ,,Zeptala jsem se toho kamaráda, za záminkou, že s tebou potřebuji mluvit ohledně testu ze včerejška, což je taky pravda." Podívala jsem se na mobil a teprve teď jsem si všimla smsky od Billa, kde mi psal, že se na mě ptala učitelka. ,,Co je s tím testem?'' ,,Ne nic, máš ho bez chyby, jen se tě chci zeptat, jestli si zvažovala se přihlásit do matematické olympiády?" ,,Nemyslím si, že jsem zas tak dobrá." ,,Ale noták, nepodceňuj se. Koukala jsem na tvoje starší písemky a jde ti to. Zvládneš hravě i příklady, které dělají ostatním problémy." Usmála jsem se a řekla jsem ji, že to ještě zvážím. Čas rychle plynul a já usoudila, že by raději měla jít, protože se máma vrátí za necelou hodinu. Přitáhla si mě k tělu a naposledy mě políbila, zamávala mi na rozloučenou a já za ní zavřela dveře. Vběhla jsem do obýváku a začala jsem tancovat, byla jsem šťastná, i když jsem věděla, že to nebude jen tak obyčejný vztah. Z mé radosti mě vyrušila máma, která zrovna přišla domů. Přiběhla jsem k ní a věnovala jí objetí. ,,Tak vidím, že už je ti dobře.'' Zasmála se a zpozorovala jsem ji, jak je ráda.
Celý večer jsem na ni sice pořád myslela, ale už to nebyly myšlenky, které mě ničily, ale myšlenky, které mě naplňovaly štěstím. K večeru jsme si ještě chvíli psaly na facebooku, ale já nakonec šla za mámou dolů se koukat na film. Chtěla jsem jí všechno říct, ale věděla jsem, že ještě není správná doba. Nevěděla ani to, že jsem na holky, ale myslím si, že by to vzala s nadhledem, ale mrzelo by jí to, protože vždycky chtěla vnoučata.
,,Máš tu návštěvu!" zakřičela z kuchyně a já se divila kdo, co chce v 10 večer. Seběhla jsem schody a ve dveřích stál Bill, který se jako vždy usmíval. Bylo mi jasný, že chce vysvětlení a tak jsem ho chytla za ruku a táhla ho do svého pokoje. Posadil se do křesla a čekal, až mu všechno řeknu. Neměla jsem s tím problém, protože to byl jediný člověk co o mně věděl snad všechno, mohla jsem se na něj spolehnout. Začala jsem tím jak jsem se s ní potkala, přes všechny ty věci, jak jsem brečela až po to, kdy se objevila u mě doma. Poděkovala jsem mu, že byl tentokrát vstřícný a dal jí moji adresu a já se díky tomu dala s ní dohromady, alespoň částečně. ,,Tak to máš kliku, protože jsem slyšel kluky, jak si na tu tvoji učitelku dělají naděje.'' Oba dva jsme se zasmáli a povídali si asi do jedenácti, protože pak jsem si za každým slovem zívla a on usoudil, že už je pozdě a zítra se stejně jde do školy. Rozloučili jsme se a já se šla ještě na poslední chvíli umýt a pak rovnou spát.
ČTEŠ
I promise you
Short Story,,Uvidíme se, slibuji!" To byly poslední slova co jsem od ní slyšela. Sesypala jsem se na zem jako domeček z karet. Kdo to kdy mohl čekat, že se zamiluji do své učitelky.
