,,French, huh?''

2K 145 9
                                    

   Marco se zářivě pousmál na kluka sedícího naproti a poté svůj zrak sklopil k hrnečku kávy, který si jako obvykle přiložil k rtům. Vzal do ruky černé plnící pero a začal psát na linkovaný papírek malá, upravená písmenka, uspořádaná do jednoduché otázky, kterou pokládal každému zájemci o bydlení s ním. 

,,Takže, jak se jmenuješ?'' začal klidně. 

Druhý kluk se cítil trošku nervózně, díky jeho snaze udělat co nejlepší první dojem. Přeci jen, záleželo na tom, jestli ho nevyhodí z koleje. 

,,Jean, Jean Kirschtein...'' zakoktal i přes své velké ego. 

,,Ou, francouzské, že?'' 

Jean zakýval na souhlas. Bohužel, se přihodilo, že Marco byl jediný student na koleji, který nabízel bydlení zrovna, když ho jeho starý spolubydlící vyhodil. A on se k někomu musel nastěhovat. Neměl moc peněz, ale doufal že by třeba mohl na pokoj k Marcovi... Byli tu studenti, kteří mu na nájem nabízeli víc, ale nikdy to nebyl někdo, s kým by Marco opravdu mohl bydlet. To byl také důvod, proč se na tenhle pohovor k hledání nového spolubydlícího, přihlásil.To Jean samozřejmě věděl, ale i přesto zahnal myšlenku na společné bydlení a dále odpovídal na otázky pihovatého kluka. Marco vypadal velmi mile a naivně, byl naprostý opak Jeana. Ale to byl možná důvod, proč byl jejich rozhovor mnohem snažší a uvolněnější. 

Jean byl výbušný, pesimista a dělal si co chtěl, nejlepší a nejpopulárnější charakter v této době. Jeho oči byly vždy z poloviny zavřené, a bylo velmi těžké získat jeho pozornost. Říkalo se, že od spousty lidí získal přezdívky jako ,,pan Charizma'' nebo ,,Šarm''. Jak připadal ostatním, nebylo ve většině času vůbec důležité. Všichni ho na škole znali, ale on měl i přesto jen malý okruh přátel, který byl omezený jen na pár lidí, protože Jean nebyl moc dobrý v komunikaci, jen v té univerzální. 

Marco byl velký mladý optimista, jako jen pár lidí na škole. Pihy byly na jeho snědé tváři rozseté jako hvězdy na noční obloze, a na jeho tváři byl vždy namalován vřelý úsměv. Vlastně to vypadalo, že je až moc hodný, pro jeho vlastní dobro. Byl vážně dost vysoký, měřil bez dvaceti centimetrů, skoro dva metry. Jeho myšlenky pořád bloumaly tam a zpět, z místa na místo, což ho velmi často nudilo. 

,,Jaký obor vlastně studuješ?'' zeptal se Marco zvědavě na další otázku napsanou na papírku.

,,Studuju na Policejním odboru.'' odpověděl Jean znuděně. Marcovy oči se rozzářily radostí, při jeho odpovědi.

,,Nekecej! Já taky!''

Jean se pro sebe usmál, byl si jistý tím, že když studují stejný obor, vybere si ho jako spolubydlícího. Marco ale mluvil dál. 

,,Dobře, zavolám ti hned jak se dozvím, jestli spolu můžeme bydlet. Mám další dva zájemce, ale abych řekl pravdu, zatím jsi můj favorit.'' usmál se pihatý kluk mile, načež se Jean lehce začervenal.

,,Heh, to jsem rád, díky.'' Marco si vzal od Jeanův telefon i emailovou adresu, ostatně jako od každého zájemce, a slíbil, že mu zavolá hned, jak se za pár dní dozví konečné rozhodnutí. Jak bylo rozhodnuto, spolubydlící musel Marcovi přidávat šedesát procent nájmu v dohodě, že k němu potom může kdykoliv přijít pro radu nebo pomoc, v jakémkoliv případě. 

Pár následujících dní, bylo pro Jeana jako rozmazaných. Jeden ze dnů, se vzbudil v 5:39, těsně před hovorem od čísla, u kterého si myslel, že patří Marcovi. Unaveně se podíval na displej telefonu a povzdychl si. Sedl si na okraj postele a zvonící telefon přiložil ke svému pravému uchu. 

,,Prosím? To je Marco Bodt?''

,,Prosím, jen Marco! Tak jsem se rozhodl a asi bych tě měl rád za spolubydlícího...''zasmál se Marco do telefonu, stejně jako s radostí Jean. 

,,Páni, děkuju! Ani nevíš jak moc jsem to potřeboval.'' 

,,V pohodě. V pondělí se tu sejdeme se všemi tvými věcmi, jestli chceš, tvoji rodiče ti- uhm- můžou pomoct s taškami, pokud chceš. Tady, řeknu ti adresu...''

Po tom, co mu Marco vysvětlil všechny potřebné informace, zavěsil. Pihatý kluk si na druhé straně telefonu složil hlavu do klína.

,,Pff, rodiče.'' povzdychl si Marco s myšlenkou na to, proč by měli dospělému klukovi s pár taškami, pomáhat rodiče. Na co jsi to zase myslel, Bodte... 

Vše bylo vyřízené a Marco jen doufal, že s výběrem Jeana udělal dobře.



------------------------------------------

Nová story, fan fiction na ship JeanMarco. :3 

Snad vás bude bavit. Plánuju tak 20 kapitol, takže nic moc dlouhého, ale s tématem SnK jsem už dlouho něco chtěla napsat a JeanMarco zbožňuju. O:)

Tak snad budete spokojení. ._.

S láskou, vaše Tamiko.

Roommates (DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat