Roommates (DOKONČENO)

,,You're usually less calm."

Marco těžce vydechl a snažil se popadnout dech; Jean po jeho boku dělal to samé. Košili měl úplně svlečenou, otočil se k Marcovi a usmál se, když hravě přejel Marcovi po rozcuchaných vlasech.

,,Tak tohle bylo úžasný." řekl Marco s úsměvem na rtech.

Jean, s lehce červenými tvářemi a vyvedený z míry, jen držel jazyk za zuby a usmíval se. Souhlasil s ním. Jejich první sex byl sice bolestivý, ale to mu neubíralo na úžasnosti. Jeho očekávání byla nejspíš příliš nízká. Nakonec promluvil: ,,Jak jsme se sem vůbec dostali?" zeptal se.

,,Nevím." Marco se ušklíbl: ,,Myslím, že jsem jen prostě neodolatelný."

Jean obrátil oči v sloup, ale ne chladně. Jak to tedy je? Napadlo ho, jak ho vůbec někdo bez moci mohl tak moc ovládnout? ,,Jsi dobrý přítel, Marco."

,,Já vím." zakřenil se.

***

Bože, je to tak dávno, co jsem s někým chodil, myslím, že jsem úplně zapomněl, jak dobrý to je pocit... být do někoho zamilovaný. Jean si mě váží, a je to dobrý pocit, víte? Mít někoho rád a vědět, že vás má rád taky, je to právě ten okamžik spojení. To neznamená, že na silnici někdy nejsou hrboly a něco se nemůže pokazit. Já to pokazím. Nechci, ale budu muset.

I přesto musím najít způsob, jak mu to říct.

Uvědomil jsem si, co mu musím říct, poté, co jsem si uvědomil taky to, jak moc ho miluju a jak úžasný kluk to je. A to mi láme srdce. Mám pocit, že jsem právě zkazil všechny jeho naděje. Naše naděje. Navíc je pěkně osamělej člověk, myslím, je fajn, je mnohem víc než to, ale je jen nepochopený ostatními. Nebo něco takového. 

Bylo to už několik týdnů od naší hry na vztah. A taky od toho, co se zvrtla v reálný vztah a já se do Jeana zamiloval.

Existuje tolik věcí, které jsem mu řekl. A tolik věcí, co mi řekl on.

Ale jak mu mám říct něco takového?

Musím, uplynul už týden od toho, co jsem o tom byl informován. Nemohl jsem to prostě jen odkládat. Co bych měl udělat? Zanechat vzkaz na předních dveřích, který říká: ,,Odjíždím do jiné země. Měj se?'

To mu nemůžu udělat. Opravdu, ale opravdu nemůžu.

Jean vešel nonšalantně jako obvykle dovnitř, a pohlédl na Marca. ,,Ahoj."

Marco vzhlédl, povzdechl si a pak rychle odpověděl: ,,Ahoj..."

Jean zvedl obočí, ,,Něco se děje?"

Marco se na něj podíval, rychle, "Nic. Proč si myslíš, že se něco děje?"

,,Jsi obvykle méně v klidu."

Starší chlapec se ušklíbl: ,,Co to má znamenat?"

,,Nic." Usmál se.

,,Vyrazíme dneska někam?"

Povzdechl si, ,,Je mi to moc líto, ale mám moc práce." Marco vzhlédl: ,,Ale možná můžeme něco podniknout zítra?"

,,Zlato, no tak, to je v pohodě. Klidně."

Marco se rozhodl nic neříct. Alespoň chvíli. Ale nebyla to jeho chyba. Jak mu to měl říct?

Povzdychl si. Opět. 

***

Marco položil ruku kolem Jeanových ramen, konečně se odvážil mu říct věc, která mu v mysli přetrvávala už nějakou dobu, ,,Hej, Jeane?" Zeptal se.

Jean polkl, ,,N-No?"

,,Můžu ti říct něco hloupého?"

Jean si povzdechl a hrál si s jejich propletenýma rukama. ,,Můžeš mi říct cokoliv."

,,Mám pocit, že..." pokračoval Marco poté, co se kousl do rtu, ,,myslím, že se od sebe odcizujeme."

,,Co tím myslíš?" zeptal se Jean, i když moc dobře věděl, co Marco myslí. Už si spolu tolik nepovídali, už spolu tolik nechodili na schůzky - to je pravda.

,,Kdy jsme spolu někde v poslední době byli?" zeptal se ho s mírným zklamáním.

Marco si povzdechl: ,,Podívej se, přemýšlel jsem poslední dobou o dost věcech."

,,Tak mi je řekni. Říkali jsme si všechno, ne?" zašeptal Jean se slzami v očích, když se pohledem vpíjel do Marcových hnědých očí.

,,Já - já nevím jak." Odsekl a cítil se mírně rozpačitě.

,,Něco jsem pokazil, že jo?!"

Marco pokračoval nejpoužívanější, nejvíc klišé větou, kterou by mohl někdy použít ve světě romantiky, nebo lépe řečeno, na konci románku, ,,Není to tebou, to mnou."

------------------------------------------------------

Ano, já vím. Přemýšlíte jakou smrt mi dopřejete. Jsem hroznej člověk, já jim ten vztah prostě happy neudělám. Ale to není jediný důvod k mojí smrti, bacha. Protože, třeste se, tohle je předposlední kapitola Roommates ever.

Au. Vaše feels. Slyším to lámání srdcí až sem tyjo. 

Dobrý, nebudu si tolik věřit. Nebojte, po dalším dílu sice přijde menší pauza, ale pak se vrátím s druhý dílem! Alespoň jedna fajn zpráva, ne?:-)  Všichni se na druhý díl těšíme, budeme fangirlovat společně. 

Všimli jste si, jak hrozně používám ty gify? Já to miluju... :D :D <3 Tyleeerrr<33

Určitě mě za tuhle kapitolu nikdo nechce zabít a všichni mě milujete, stejně jako já vás.

S láskou, vaše mrcha Miko-chan <3 :D