Roommates (DOKONČENO)

Making friends?

   Jean stál ve svém starém pokoji a díval se na krabice kolem sebe. Nebylo jich mnoho, spočítal jich pět, možná šest. Nový školní rok začínal až za tři dny, takže měl Jean hlavní věc hotovou. Měl kde bydlet. Skládal na sebe dvě krabice plné svých věcí, když uslyšel malé tiché zaklepání na dveře pokoje. Otevřel, koho tak mohl očekávat? Před ním stál Marco v kárované košili s klíčemi, které držel jen ukazováčkem a palcem, a s krásným úsměvem na tváři.

,,Promiň že ruším, ale vzpomněl jsem si, že jsem ti tohle zapomněl dát...''

,,Díky.'' odpověděl pihatému sousedu Jean klidně, mezitím co si od Marca převzal klíče a pomalu zavíral dveře. Marco je tak milý, nevím jestli se mi to líbí, nebo tím opovrhuju... přemýšlel potichu sám pro sebe. Přemýšlel nad tím, jak se někdo jako on může ucházet o práci v Uplatnění zákona, jak někdo jako on, může být policista. Jean si unaveně sedl na postel bez povlečení a opřel si hlavu o studenou zeď. Přemýšlel, jestli se má Marca zeptat proč si zvolil zrovna Uplatnění zákona jako první volbu, ale pravděpodobně by to nebyl dobrý nápad. Jean se rozhodl jednoduše, za tuhle práci bylo dost peněz. Kdyby pár let v tomhle oboru pracoval, vydělal by si slušný peníze. Odchod do důchodu by byl jednoduchý, z naprosto prostých důvodů. Vzal by jakoukoliv práci, jen aby měla výhody. Tahle výhody měla. 

   Marco taky strávil většinu odpoledne ve svém, teď už i Jeanově, pokoji. Ještě stále mu zůstávalo pár věcí k vybalení, ale i tak se do teď jen poflakoval. Byla to snad jediná špatná vlastnost, kterou měl. Z malé krabice vytáhl bílý rámeček s fotkou ve špatné kvalitě. Při pohledu na ní si povzdechl a položil ji na stůl za sebou. Jeho vzpomínky byly rozrušeny hlasitě hrající písničkou, kterou měl nastavenou jako vyzvánění u svého telefonu. Rychle se natáhl po telefonu a zmáčkl tlačítko pro přijetí hovoru, předtím než si telefon přiložil k uchu. Byl to Connie, jeho kamarád, s nabídkou toho, že by dnes večer mohli jít ještě s pár studenty z kampusu do nějakého baru. A Marco neměl žádné námitky, i přesto že nepil. 

Zastavil se před pokojem, u kterého věděl, že tam měl bydlet Jean a opět zaklepal. Po chvíli se dveře otevřely a před Marcem se objevila Jeanova postava.

,,Ahoj.''

,,Ahoj...''

,,Um- víš, jdeme dneska večer s pár studenty do baru, někdy kolem desáté, a tak mě napadlo jestli bys nechtěl jít s námi?''

,,Já?'' zeptal se Jean s pozvednutým obočím a lehce rudým obličejem. Marco nad jeho otázkou protočil hravě oči v sloup.

,,Jasně, že ty. Stejně v tomhle bytu nikdo není, ne? Tak jdeš?''

,,Veřejný místo, jako s hodně lidmi?'' povzdechl si Jean a skenoval pohledem své conversky tmavě modré barvy.

,,Víš, to není úplně moje věc. Chodit na místa kde jsou lidi, bavit se s nimi...''

,,Myslíš vytváření přátel?'' zeptal se pobaveně Marco.

,,Jo. V podstatě jo.'' usmál se Jean a díval se Marcovi do oříškově hnědých očí.

,,No taak, bude to fajn. Neříkal jsem, že se musíš socializovat a hlavně, můžeš odejít kdy budeš chtít. Takže, proč se nemotat jen kolem mě?'' zasmál se Marco a gestikuloval při řeči rukama. Poté konečně nižší kluk odpověděl.

,,Fajn. Ale nic neslibuju!'' 

Později toho dne, kolem deváté hodiny večerní, rozhodli se Jean s Marcem že pojedou Jeanovým autem. Cesta byla divná a nepříjemně tichá. Většinu času po sobě oba pokukovali, nejspíš s pocitem, jestli se ten druhý ještě neztratil a opravdu sedí vedle něj. Potom, Jean konečně prolomil hrobové ticho.

,,Takže, piješ?'' zeptal se, zatímco Marco pokrčil rameny.

,,Ne. Ale pil jsem...'' Marco dál mluvil, zatímco Jean poslouchal. Z jedné minutové otázky, se rozvedl hodinový monolog a oba kluci si uvědomovali, jak moc si spolu rozumí. Když jedna diskuze skončila, začala nová. A i přesto že si to Jean nechtěl přiznat, moc rád poslouchal Marcovy příběhy. Byl ohromně zajímavý.

,,Tak jsme tu.'' usmál se Marco když Jean parkoval své černé auto na parkovišti před barem.

    Uvnitř baru byla spousta lidí která si mezi sebou povídala a většina v ruce držela drink. Na jednom stole tancovaly dvě dívky jen v podprsenkách, líbající tu druhou. Při pohledu na ně, Jean pozdvihl jedno obočí. Uslyšel hlas za ním, plný smíchu, Tak asi tolik k Uplatnění zákona. 

Nakonec se Jean a Marco hned v baru rozdělili. Marco se bavil s větší skupinkou lidí v jednom z boxů, zapálený do nějaké diskuze. Jean vlastně nedělal nic. Jen seděl v prázdném boxu a tiše pozoroval lidi okolo něj, sám pro sebe souzející vše co řekli nebo udělali. Ale najednou při pohledu na něj, Marco zastavil jeho konverzaci a přišel k jeho boxu na druhé straně baru. 

,,Budeš tu jen sám sedět a opíjet se?''

,,Přesně to mám v úmyslu...'' zakřenil se na svého pihovatého souseda Jean, s lahví piva v ruce. 

,,Neřídíš náhodou?'' usmál se škodolibě Marco, při pohledu na obsah jeho lahve.

,,Eh..můžeš nás odvézt ty.'' povzdychl si Jean poté co se napil zlaté tekutiny. Marco se nad ním zasmál, zatímco Jean objednal další flašku piva a posunul ji po stole před svého souseda. Marco se odklonil a posunul láhev zpět k Jeanovi.

,,Myslel jsem, že jsem ti říkal že nepiju.'' zakřenil se na Jeana.

,,Jen si lokni, to ti nijak neublíží.'' řekl Jean a vrátil mu stejný výraz. Marco si sám pro sebe povzdychl a naklonil si láhev s tekutinou ke rtům. Jednou si lokl a rychle položil láhev zpět na stůl.

,,Fuj!'' vyprskl Marco, zatímco Jean sedící naproti se snažil udržet záchvat smíchu nad jeho reakcí.

,,Ne! Ne, ne, ne! Vždyť to chutná otřesně. Proč by někdo něco takovýho pil?'' 

  Jean konečně propadl svému smíchu a raději se z flašky piva napil sám. Marco se při pohledu na něj zašklebil.

,,Takže jsme se právě políbili?'' začal se Marco smát, při pohledu na Jeanův nechápající výraz.

,,O čem to kurva mluvíš? Jsi fakt střízlivej? Myslel jsem že se nebudeš chovat jako puberťák na střední.'' 

,,Jsem. Jde o to, že jsem na tu láhev přiložil svoje rty já a teď i ty, takže naše rty, technicky vzato, dostály kontaktu.'' Jean protočil oči a jeho tváře začaly pomalu rudnout. 

,,Ty kreténe!'' strčil do svého souseda Jean loktem, načež se Marco začal smát. Koukl se na dvě láhve piva stojící na stole před Jeanem a jednu prázdnou vyhodil. 

,,Takže řídím já...''

------------------------------------------- 

Heh, jen se neboj Marco, vaše rty dostanou kontakt. :D :D :D 

No, druhá kapitola je tu. Je hlavně o rozhovorech, takže doufám že to moc nevadí. Snad se líbí, JeanMarco je srdcovka. :D <3 

S láskou vaše Tamiko. <3