Roommates (DOKONČENO)

,,You guys are cute couple, ya' know?''

Jean seděl na sedadle spolujezdce ve svém autě, zatímco Marco zastrčil stříbrný klíček do zapalování černého auta. Při pohledu na místo řidiče, Jean protočil oči v sloup.

,,Já řídit můžu, víš.''

,,Chci se vrátit vcelku, promiň.'' otočil se na místo spolujezdce Marco a jeho pravý koutek rtů se vyhoupl nahoru.

,,Je vůbec legální v devatenácti pít?'' zasmál se pihatý kluk.

Jean seděl vedle něj a pozoroval kapky deště tekoucí po okně auta. Pokrčil rameny.

,,Nemám nejmenší tušení, kámo.'' povzdechl si.

Marco pomalu nastartoval auto, ale při pohledu čelním sklem uviděl dvě postavy které moc dobře znal. Motali se a vypadali že se jim slušně točí hlava. Marco se zasmál a plácl se dlaní do čela. Stáhl postranní okénko u řidiče, zatímco ti dva už došli k autu, což jim očividně dělalo docela problém.

,,Sasho, Connie...''

Dívka u okýnka, pravděpodobně Sasha, se lokty opřela o okýnko auta a usmála se na Marca.

,,Hoooj, hehe.'' zasmála se, ale její hlas byl i přesto pomalý a nezřetelný.

,,Slyšíme tě dobře, nestrachuj se.'' ujistil ji Jean s protočením svých hnědých očí.

,,Uh, no, Connie je tak trochu mrcha a nechce nás odvézt zpátky do kampusu. Myslíte že by jste, noo...?'' zakřenila se a své čelo opřelo o mokrý povrch černého auta.

Marco si nervózně zkousl svůj spodní ret při pohledu na Jeana, očekávající nějakou odpověď na Sashinu otázku. Chtěl své přátele svézt, ale přeci jen, bylo to Jeanovo auto, mohl mít jiný názor. Mrknul na svého spolubydlícího, s otázkou jestli je má pustit. Při Sashině povzdechnutí se Marco otočil k otevřenému okénku ze kterého létaly kapky deště do vyhřátého auta, a zdvihl svůj tenký prst.

,,Počkejte chvíli, máme tu důležitou diskuzi, hned vám dám vědět.'' usmál se Marco mile, okénko vytáhl zpět nahoru a zářivě se na Jeana usmál.

,,Udělej cokoliv, co ti udělá radost.'' Jeanův výraz se změnil na sarkastický pošklebek.

Marco otevřel zadní dveře auta a kývl na Connieho, který vypadal že se sesype hned co si sedne. Což se taky po necelé minutě jízdy stalo. Sasha na tom nebyla o moc lépe, s hlavou položenou na klíně Connieho odpočívala a sledovala ubíhající cestu. Marco i Jean se na sebe každou chvíli nevědomky dívali, vždy ale tak, aby si toho ten druhý nevšiml. Jean se chvílemi díval i na zadní sedačky s otázkou, zda jsou ti dva jen kamarádi. Zřejmě velmi blízcí kamarádi...

,,Lidi, vy jste tak roztomilej pár, víte to?'' zívla si Sasha a stále pohledem skenovala Jeana s Marcem.

Jean okamžitě celý v obličeji zrudl na nejvyšší možnou stupnici červeně.

,,Co? Ne, my, my jsme jen-''

,,Aah, kamarádi s výhodama!'' přerušila ho Sasha s úsměvem na rtech.

Marco zčervenal stejně jako jeho spolubydlící a zastavil auto, když se na semaforu před nimi objevila barva tak moc podobná jeho obličeji.

,,Jsme jen přátelé, Sasho.'' odpověděl klidně ale stále s větší intenzitou hlasu.

,,Nic víc, nebo alespoň dokud se soustředím na jízdu. Jsme jen kamarádi, že Jeane?'' otočil se na spolusedícího a jeho pihy byly, na teď už lehce růžovém obličeji, krásně vidět.

Proč se musí ptát zrovna na tohle? Bože. přemýšlel Jean sám pro sebe, zatímco si s povzdechem opřel hlavu o opěradlo svého sedadla.

,,Oh.'' povzdechla si Sasha.

,,To je v pohodě, ok?'' usmál se na ni Marco ve zpětném zrcátku.

Sasha pomalu zavírala své oči a nechala svou mysl odpočívat, zatímco její hnědé vlasy byly rozprostřené po Connieho klíně.

Konečně, pomyslel si Marco, když Sasha tvrdě usnula.

-----------------------------------------

Woop, po dlouhé době kapitola. :D

Trošku kratší, ale mám mega spisovatelský blok, tak je taková nic moc no ._.

Snad se líbí loves

Tamiko, xx