Roommates (DOKONČENO)

,,Why didn't you tell me?!''

   Jean otevřel svůj notebook a nechápavě sledoval obrazovku, zatímco psal sto slov za sekundu, když posílal frustrovaný email.

Ve své práci jsi naprosto na hovno. Naprosto každá věc, kterou jsi mi navrhla abych udělal, skončila zkurveným selháním. Nemám tušení, co s ním dělat. Jasný? Jsem nasranej. Ne, jsem frustrovanej. Jsem frustrovanej ze svý vlastní prdele a nevím co mu říct. Nebo co udělat. Mám se prostě odstěhovat? Měl jsem tomu zabránit, měl jsem ho od sebe konfrontovat. 

Kecy.

A víš co je ta absolutně nejhorší část? Nemyslím si, že si vůbec uvědomuje, jak moc mě tím ničí. Jak je to pro mě zasraně těžký...

Dobře, je mi to líto. Nejsi ve svý práci k hovnu. Přeháním. Ne, vlastně ne. Víš co, já myslím, že uvědomuje. Uvědomuje si, jak moc je to pro mě těžké, ale dělá si ze mě jen prdel. 

Ptám se tě. Vlastně, žádám tě. Jsem tu na svých kolenou, žádající abys mi řekla co mám sakra dělat. Jsem bezmocnej. Neexistuje žádný způsob, jak bys to změnila. Jen mi pomoz...

Jean Kirschtein

P.S - Dělám tu věc, kterou jsi mi poradila - Neupravuju, nepřipravuju a nečtu si po sobě emaily, které ti posílám.

PP.S - Popravdě, byla to ÚŽASNÁ pusa.

PPP.S - Pro další bych snad zabíjel. 

PPPP.S - Pilulky stojí za hovno. Ale ohledně toho ti pošlu další mail. No, myslím to tak, jakože se moje nálada nemění zas tolik, ale- Ser na to. 

Jean odeslal email a pomalu zavřel počítač. Dal si ruce před oči, jak si povzdechl. Byl to pláč? Pohlédl vzhůru, přinutil se zasmát se nad svým zuboženým stavem. Prošel několik celých úspěšných měsíců bez problémů a potíží, a přesto to byl velký Marco Bodt, kterému se podařilo ho zlomit. 

Vešel do obývacího pokoje, chystal se vyrazit do práce, zrovna když získal Marcovu pozornost. ,,J- Jeane?"

Otočil se a byl natolik frustrován, že žádný větší zmatek nepotřeboval. ,,Co chceš?!" zeptal se vztekle.

,,Jsi v pořádku?"

Jean otevřel silou dveře. ,,Je mi fajn."

,,Tvé oči jsou vodnaté."

Jean se podíval do země, těsně před tím než vyrazil do práce. A samozřejmě za sebou nezapomněl bouchnout dveřmi. 

Marco se posadil, zatímco si své brýle posunul blíže k očím. Ani pro něj to nebylo snadné. Běží jejich hraní stále dál? Pochyboval, že by někdo skutečně věřil, že se z nich stával pár.

Přiblížil se k Jeanově pokoji, dveře za sebou ale nechal otevřené. Stejně jako to udělal se rozhodl, že nikomu neublíží, když se kolem trochu porozhlédne. Marco nebyl člověk, který by si užíval prolézání cizího soukromí, ale poznal, že se něco děje.

Na podlaze vedle Jeanova stolu si všiml krabičky s prášky - dle názvu Latuda. Marco držel krabičku mezi prsty, akorát když do pokoje vkročil Jean. ,,Co tu děláš?!" Zeptal se. 

Marco se šokovaně otočil, jak vykoktal: ,,Ty máš Bipolární deprese?" Jean se opřel o zeď, zatímco mu Marco věnoval další ustaraný pohled. ,,P- Proč jsi mi to neřekl?"

,,Bipolární deprese a afektivní poruchu," opravil ho. ,,Obojí." 

Marco si povzdechl, ,,Podívej, můžu ti vysvětlit proč jsem tady, ale můžeš mi věřit s věcmi, jako je tahle," začal, ale Jean ho přerušil.

,,Přišel jsem si pro ty, které stojí za hovno." Vytrhl krabičku Marcovi z rukou a zamířil ven ke dveřím bytu. 

,,Jeane," následoval ho Marco, ,,Proč jsi mi to neřekl?"

,,Oh, žádný důvod jsem neměl," odsekl mu sarkasticky. ,,Možná proto, že lidi mají tajemství. Víš? Věci, které nechtějí, aby ostatní lidé věděli." Nechtěl to říct jinak. Byl s tímhle klukem ve studené válce: neplánoval přiznat, že je ztrapněná, i když byl. 

,,Počkej!" Marco chytil Jeana za zápěstí, právě když se chystal k odchodu. Ten se ani nepohnul. ,,Jeane, je mi to jedno. Ale prosím, prosím, jen se mnou komunikuj." 

Otočil se a podíval se jinak, jak otočil hlavu od Marca. ,,Jsem jen zmatenej. Jediný co chci, je být sám."

Vyšel ven a bytem se opět rozeznělo bouchnutí vchodových dveří.

----------------------------------------

Nová kapitolka je tady, woop woop. xD

Vidíte to velký drama jo? ._. T_T

Co říkáte na Jeanovu poruchu? Jak to s Marcem zvládnou a co jejich vztah? :)

Uvidíme v 11. kapitole. O:)

S láskou, vaše Miko-chan <3