Roommates (DOKONČENO)

,,I can't sleep."

Jean vešel do svého pokoje. Posadil se za stůl a zapnul počítač, kde se pomalu načetla jeho pracovní plocha. Páni. Marcovi rodiče jsou mrtví? Přemýšlel, jak nebo proč, ale bylo by od něj nejspíš příliš necitlivé, zeptat se. Ačkoliv, nakonec se zeptat musí...

Psal odpověď na email od své matky, se kterou ale nikdy příliš dobře nevycházel. Hodiny míjely, až nakonec jeho řada diskuzí konečně skončila. Jean položil ruku na opěradlo notebooku a pomalu ho zavřel. Zrovna když se otočil od stolu, uslyšel klepání na dveře své ložnice. ,,Marco? Pojď dovnitř." Marco vešel dovnitř a opřel se o zeď, zatímco si neustále kousal spodní ret. Jean pozvedl obočí. ,,Něco potřebuješ?" Zeptal se. 

Marco pokrčil rameny a smutně se usmál. ,,Bude to znít hrozně obecně, ale," povzdechl si a pokračoval ve větě. ,,Nemůžu spát."  

Jeanův výraz se změnil v prázdný, díky tomu jak pracně jeho mozek zpracovával Marcova slova. ,,Co?"

,,Můžu spát tady?" poznamenal Marco ještě jednou.

Jean vstal. ,,A já půjdu do tvého pokoje?"

,,Ne, jde o to že budeme spát v jedné posteli. Tak budu moct usnout."

,,N- ne!" Marco po něm chtěl zrovna tohle? Chtěl se s ním dělit o jeho velkou postel? Jeana tahle myšlenka trošku děsila, nikdy s nikým v jedné posteli nespal. Dokonce ani se svou matkou ne. A teď s ním měl peřiny sdílet jeho nejlepší kamarád, do kterého byl tajně zamilovaný. Nebo si to alespoň myslel...

Marco protočil oči. ,,Nenavrhuju aby jsme spolu spali tím sexuálním způsobem. Jen přátelským způsobem. Budeme spát. Opravdu spát. Jsme přátelé, že?"

Marcova věta se Jeanovi zařezávala do mysli jako nůž. Jsme přátelé, že? Z nějakého důvodu dokonce sám Jean, proč ho ta jednoduchá fráze tak bolela. Nebyl si jistý, jestli to bylo ze smutku, viny nebo třeba radosti. Přeci jen, moc kamarádů neměl... Ale i přesto, nechtěl aby byl Marco jen jeho kamarád. ,,Fajn, vlez si dovnitř." Jean seděl na okraji postele a svlékal si ponožky. Po dlouhém dni se Jean konečně natáhl na svou postel a Marco ho následoval.

Po chvíli ležení se Jean v posteli opět posadil, když si všiml lehce pootevřených dveří ložnice. ,,Zavřu dveře."

Marco se vyhoupl do sedu a rychle Jeana chytl za zápěstí. ,,Ne!"

Jean zčervenal díky doteku na jeho ruce. ,,Víš, jednoduchý ne by stačilo..."

,,Jenom- nech dveře otevřené, prosím."

,,Jasně." přitakal Jean.

Lehl si na záda a přemýšlel tak obecně nad Marcem. Je homosexuál, který se k němu chová jako ke svému příteli. Dostává sakra velkou vládní pomoc, protože jeho rodiče zemřeli, takže pravděpodobně zemřeli nedávno... A Jean je pravděpodobně jediný, kdo to ví. A dostává vládní finanční pomoc na studia, takže museli být zapletení do něčeho se zákony. Možná to je důvod, proč si vybral Uplatnění zákona, Jean je nejspíš jediný kdo ví i tohle. 

A konečně: ten emocionálně vyděšený, homosexuál, bohatý, a dvacet let starý muž spí v jeho v posteli. A Jean k němu pravděpodobně něco cítí. Sakra...

Jean ležel vedle spícího Marca a pozorně ho pozoroval. Měl na obličeji vážně spoustu pih. Byl tak roztomilý. Povzdechl si a odvrátil a zavřel oči. ,,Dobrou noc, Marco."

,,Dobrou."

Když se Jean trhnutím probudil, byla ještě tma. Koukl se na budík, na kterém bylo napsáno 03: 47. Povzdechl si, to bylo ještě dost brzy. Pohlédl na Marca, který vypadal trochu nesvůj. Ne- velmi nesvůj. Na tváři měl namalovaný bolestný a smutný výraz. Škubnul sebou a otočil se na druhý bok. Mohlo se mu zdát o jeho rodičích? Na tom nezáleželo. Jean si povzdychl, dostal se blíže k Marcovi a chytl ho za ruku, proplétaje si s ním dlouhé tenké prsty. ,,Dobrou..."

--------------------------------------

Muhehe, já je spolu prostě miluju. Nejvíc. Oni jsou tak kjut. :D <3

Co na ně říkáte vy? O:) A kdy myslíte že se Jean konečně odváží říct to Marcovi? :3 

Děkuju moc za krásné komenty a votes. 

S láskou, vaše Miko <3