Roommates (DOKONČENO)

,,You're not as innocent as you seem.''

   Po dlouhé a unavující noci, Jean otevřel dveře pokoje a líně se rozvalil na své posteli, zírající na bílý strop. Koukl se na hodiny nad svou hlavou, byly tři ráno. To odváželi Marcovy kamarády domů tak dlouho? Po cestě se to zdálo kratší...

Nicméně, to už teď nebylo důležité. První hodiny tohoto školního roku začínaly za méně než sedmdesát dva hodin, ale jediné po čem Jean toužil, byl spánek.

Ráno bylo stejné jako každé jiné. Marco se ještě pořád nevzbudil a Jean nevěděl jestli to má brát jako výhodu nebo ne. Oblékl se, vysprchoval a chystal se do práce, protože momentálně pracoval v kavárně jako barista. Neplatili moc, ale na nájem pokoje to stačilo. Sotva, ale stačilo.

Po nudném ránu, přišlo ještě nudnější odpoledne a když Jean konečně přišel domů, netušil co bude dělat. Marco vyšel z kuchyně s kávou v ruce se stejnou dobu jako za sebou Jean zabouchl. 

,,Čau." usmál se a na obličeji mu stále pohrával unavený výraz, když si pořádně loknul kávy.

,,Ahoj, ty jsi teď vstal?" zeptal se Jean.

Vyšší pihovatý kluk na svého kamaráda protočil oči a povzdechl si. 

,,No, vlastně jo."

,,Páni, kde pracuješ, že máš tak skvělou pracovní dobu?" pousmál se Jean sarkasticky a Marco se zadíval do země s lehce zahanbeným výrazem.

,,No, můj studentský fond je docela dost vysoký, takže, no, stačí trochu pomáhat v knihovně..."

Až při jeho výrazu, si Jean uvědomil, jak nerad o tom mluví.

,,Změna tématu?"

,,Dobrý nápad..."

Usmál se na Marca a přešel do obýváku, kde si ze stolku vzal laptop, jen aby zkontroloval stav svého bankovního účtu. Po náhodném zavření stránky, se Jean rozhodl zkontrolovat historii, aby tentokrát stránku našel rychleji. V tu chvíli si něco uvědomil- mohl vlastně kontrolovat historii jak svého počítače, tak toho Marcova. Pousmál se nad tím, jak dobře mu to dnes přemýšlí a otevřel historii Marcova počítače. Proč ne, řekl si. Jak tak koukal na poslední odkazy uložené v historii, měl co dělat aby nevybuchl v záchvat smíchu. No, rozhodně ho to překvapilo. Wow. Marco má asi pro své ruce dost volného času.

Když Marco vešel do obýváku, Jeanův obličej silně zrudnul. 

,,Co se děje?" zeptal se nejistě Marco s hrníčkem v ruce.

,,Nejsi tak nevinnej jak vypadáš. To se mi líbí." zasmál se sarkasticky Jean a mrkl po svém spolubydlícím. Marcovy oči se široce otevřely, stejně jako jeho ústa. Vypadal jakoby chtěl něco říct, ale z jeho úst nevyšla ani hláska. Sklopil svůj pohled k zemi a zasmál se.

,,Páni, tak tohle je trapný." Marco byl zneklidněný pocitem potu na jeho čele a rudý se podíval na Jeana, stále sedícího na gauči.

,,Tohle může být naše malý tajemství, co říkáš?"

,,Žádný problém, M. Brou."

,,Ehm, super. Dobrou." usmál se Marco a červeň z jeho tváří pomalu vyprchávala, když zavíral dveře do obýváku a mizel ve své ložnici.

Jean se musel udržet, aby se nezačal smát na celý byt. Nechtěl Marca zesměšnit, nechtěl aby se cítil trapně. V tu chvíli si něco uvědomil. Bral Marca jako svého hodně dobrého kamaráda. Možná i něco víc? Možná to bylo jen proto, že byl jediný s kým se cítil tak uvolněně, s kým si měl o čem povídat celé hodiny, s kým se necítil tak trapně, ať už mluvili o čemkoliv. Ať to bylo jakkoliv, přemýšlení nad Marcem, Jeana alespoň trochu uklidňovalo a těšilo.

-------------------------

Feels. :D 

Teda Marco!

Snad se líbí, je trochu kratší, protože u mě stále bydlí ta svině jménem spisovatelský a tvůrčí blok. JDI SE BODNOUT.

Budu ráda za všechny komentáře, názory, votes and other shits i love. :D <3

Love u, Tamiko.