Roommates (DOKONČENO)

Dot Pixis

Chvilku po tom, co Marco pustil svého ,,přítele", jejich profesor Dot Pixis dorazil. Pomalu došel až k malým dveřím v přední části areálu a nonšalantně je otevřel bronzovými klíči. Dav studentů ho neochotně následoval.

,,Zdravím." řekl nepříjemným a monotónním hlasem. Studenti se po sobě rozhlédli s mírným zmatkem, nikdo nevěděl jak reagovat. ,,Vítejte v první hodině třídy zabývající se Uplatněním zákona, samozřejmě," začal mluvit. ,,Prosím, projděte kolem a vezměte si dokumenty, které poté vyplníte. Upřímně, prosím." 

Marco se podíval na Jeana, který mu odpověděl jen krátkým pokrčením ramen. Co to je? Základka? pomyslel si Jean, když se nechápavě podíval na papíry před ním. Marco vypadal stejně bezradně, jako Mikasa, která seděla nad Marcem a Erenem, který seděl vedle ní. Jean s Jaegerem nikdy dobře nevycházel, s největší pravděpodobností ze žárlivosti, které měl spoustu, i když si to nechtěl připustit.

Ohlédl se zpět ke svým papírům a když četl jednotlivé otázky, zaráželo ho to ještě víc. Odpověděl na ně téměř bez přemýšlení. Znovu se podíval vedle sebe. Marco odpověděl každou otázku, stejně jako on sám, kromě jedné a nejjednodušší: Proč jste si vybrali Uplatnění zákona? 

Se značnou frustrací, Marco odpověď na první otázku jednoduše vzdal a začal něco líně čmárat na roh papíru. 

Když každý student odevzdal své papíry, Pixis konečně začal mluvit. ,,Jmenuji se Dot Pixis, pro vás ale pouze profesor Pixis. I když, můžete mi říkat i ,,pane" a nebo ,,Vaše výsosti", podle toho co vám více vyhovuje." Posadil se. ,,Co to vlastně Uplatnění zákona je?" zeptal se. Nikdo mu neodpověděl. ,,Co třeba ty?" ukázal na malého blonďáka, se kterým Marco mluvil venku. Pamatoval si jeho vlasy.

Když byl vyzván, ztuhl, až pak konečně otevřel ústa, aby promluvil. ,,Eh, Uplatnění zákona je systém jakéhokoliv druhu, kde členové společnosti musí potrestat někoho, kdo poruší pravidla či zákony..."

,,Správně."

Zbytek dne probíhal bez problému. Ukázalo se, že Pixis je přesně takový maniak, jaký si Jean myslel že bude.  Hned potom, co třídě vysvětlil jak by to mělo fungovat o hodinách, byli všichni propuštěni a po zbytek dne měli volno. 

Connie se Sashou se vychytrale plížili za Jeanem a Marcem, hned jak je spatřili vycházet ze třídy. Connie zvedl udiveně obočí. ,,Homouši..."

Sasha vypískla vzrušením. ,,Jé! Já věděla že vy dva budete ten nejroztomilejší pár! Nemáte ponětí, kolik fan fikcí jsem vymyslela!" Dobírala si Jeana, zatím co do něj šťouchala loktem. Což taky vedlo k tomu, že Jeana iritovala ještě více než předtím. 

,,Ale my spolu ve skutečnosti ne-"

,,Jean se jen na někoho snaží zapůsobit, to je všechno."

Connie protočil oči v sloup. ,,Zapůsobit na tebe?" Předtím než pokračoval, pár sekund počkal pro úžasný dramatický závěr. ,,S tímhle tělem?" Jean mu věnoval jeden ze svých diskrétních a vzteklých pohledů, který Connie setřásl jakoby nic.

,,No tak!" odsekl Marco. ,,Kdyby na mě chtěl zapůsobit svým tělem, už by to udělal!"

Jean pomalu zavrtěl hlavou, mezitím co odcházel pryč od těch tří. ,,Jasně, jen to nech naším tajemstvím." 

Oba chlapci se vlastně po zbytek dne neviděli, jedině, kdy se skutečně navzájem viděli bylo, když byli oba zpátky v bytě. 

Marco seděl na pohovce a pekelně se soustředil na něco ve svém notebooku. Jean se zasmál. ,,Můžu se taky podívat?" 

,,Jen kontroluju emaily, neboj." opravil ho Marco. Jean se ale posadil vedle něj.

,,Takže, celá tahle věc s předstíráním vztahu. Nemyslím si, že to zrovna funguje. No, možná by jsme to měli ukončit."

Marco si povzdychl. ,,Jasně, proč ne? Oba víme, že je to jen vtip. Nechme to alespoň ještě na poslední chvíli..." Kéž by to pro něj byl jen hloupý vtip... Nikdy se necítil tak, jako v Jeanově přítomnosti.

,,Ne."

,,Prosím," zamračil se Marco.

,,Fajn!" souhlasil Jean a protočil oči. ,,Ale za týden se rozcházíme!"

Na Marcově pihovaté tváři se alespoň na chvíli objevil malý úsměv z jeho malého vítězství. Ale i po tom, stále pokračoval ve sledování svého monitoru a rychle něco psal na klávesnici. Jean vstal a chtěl odejít do svého pokoje, když si všiml, že Marcova ložnice má otevřené dveře. I z dálky, ve které stál ode dveří, všiml si malého rámečku položeného na knihovně za dveřmi. 

,,Co je to?" zeptal se zčista jasna. 

Marco zvedl svůj pohled od monitoru a podíval se nervózně na rámeček. 

,,No to jsou- to nikdo není. Nech to být." odpověděl s lehce třesoucím se hlasem.

,,Marco." řekl Jean s obavami. ,,Můžeš mi říct cokoliv, to víš, viď?" 

Pihovatý chlapec si povzdechl a podíval se na své ruce, poté opět na svého nejlepšího kamaráda. Vážně k němu cítil jen obyčejné přátelství? 

,,To jsou moji rodiče..."

,,No vidíš, proč ses tak bál mi to říct?"

Marco polkl a opřel se. ,,Jsou mrtví."

Jean si sedl blíže k Marcovi. ,,Aha..." položil mu ruku na rameno. ,,Já- je mi to moc líto, promiň..."

,,To je v pohodě." ujistil ho Marco. ,,Nemůžeš za to. Nemusí ti to být líto."

Marco cítil jak se mu oči pomalu zaplňují slzami, ale ani jedna nevyšla na povrch.

,,Marco, jsi v pořádku?"

,,Jsem v pohodě." odpověděl.

Jean si k němu sedl ještě blíže, i když trošku divně. ,,Jsi si jistý?" 

,,Jo..."

Jean se na Marca usmál s uklidňujícím výrazem ve tváři, mezitím co sundal svou ruku z jeho ramena. ,,Kdyby sis někdy chtěl promluvit...Uh- um, můžeš mi říct. Dobře?" Marco přikývl a věnoval Jeanovi vřelý úsměv. Jean v utěšování nebyl nejlepší, ale snažil se jak nejlépe mohl. A Marcovi to stačilo. Stačilo mu, že je v Jeanově přítomnosti. To bylo jediné, co mu dělalo radost.

--------------------------------------------------

FEELS. :D :D :D 

Jsem hrozná, vím. Ale znáte Jeana, to je prostě hovado ve všech případech. <3 

Tak hrozně se těším až budu mít hotový svůj cosplay na něj, oh myy. <33

Nicméně doufám že se vám tahle kapitola líbila, do konce nám zbývá už jen 14 kapitolek, pokud se nerozhodnu pro pokračování nebo třeba druhý díl. To je na vás a vašich názorech na tuhle povídku! :3 

Co říkáte na ,,vztah" Jeana a Marca? 

Děkuju moc všem za přečtení, zbožňuju vás! <3

S láskou, vaše Tamiko. <3