Bad joke [Michael Clifford fanfiction CZ]

#10

Já vím, já vím... Kapitola po více jak týdnu a krátká. Ale je tu strašně moc školy a víkendy nemám volný, tak jsem sesmolila dneska, hlavně pro klid mojí duše, alespoň tohle :) Příští kapitola už bude zajímavější, věřte mi, máte se na co těšit

„Jsi v pohodě?" Zeptala jsem se ho při obědě. Seděli jsme už jen sami dva, Mel a Ally nás opustily, snad aby nebyly taky terčem urážek, a smály se s ostatními. Ale mé služby, kdy jsem je měla vozit do školy, využívaly s největší radostí.

„Já jo," kývl a vidličkou šťouchl do kaše, kterou měl na talíři. „Co ty?" zvednul svůj plachý pohled ke mně. Už jsme ho nevnímala jen jako plachý, viděla jsem v něm bolest, sílu a odvahu. Měl sílu postavit se celému světu a odvahu ukazovat se na tak hnusném místě pořád dokola a já ho za to obdivovala. To, jaký byl a kým mě učil být.

„Dá se," přikývla jsem, nevím, jestli zcela upřímně. Postupně jsem se i já stávala terčem, protože když se s terčem bavíte, stanete se jím – nebylo tak těžký vypočítat si to.

Moc jsme spolu nemluvili. Trávili jsme čas vedle sebe, v tichém souznění, jen ve škole, ale že bychom spolu byli někdy mimo ní nebo že bychom si snad povídali a řešili naše problémy, to ne. Po škole jsme se oba zavřeli radši doma a byli sami se svými myšlenkami a pocity, které jsme každý vyjadřovali jiným způsobem. Vlastně nemůžu říct, jak to dělá on, to, že vím, jak moc se trápí, neznamená, že ho znám.

Byla jsem pitomá. Vozila jsem je do školy i přesto, že jím, i mnou, opovrhovali, někdy si přidali na tu pomyslnou hromadu urážek a pustili se do nás taky, ať už dalšími urážkami anebo jen smíchem. A když ve mně jedno ráno zlá nálada bublala těsně pod povrchem a oni nastoupili do auta, se stejnou větou na rtech, s úsměvem a s jakousi radostí, kterou v sobě měli, vybublalo to.

„Nechápu vás," rozhodila bych rukama, kdybych nesvírala volant. „Jste tak skvělý kamarádky, když něco potřebujete a jinak si po mě s radostí hodíte kamenem," dívali se na mě chvíli překvapeně, jakoby nečekali, že dokážu říct nějaké slovo proti nim, jenže člověk musí být odvážný, aby nebyl sežrán dravou zvěří.

„To ty si nás zradila," obvinila mě Ally a ukázala na mě prstem, aby mi bylo jasný, že mluví o mně, Mel horlivě přikyvovala.

„Co prosím?" Svraštila jsem ironicky obočí.

„Tys byla ta, kdo se začal zastávat Michaela," jeho jméno téměř vyplivla, jakoby to bylo nějaké hanlivé slovo a ona ho sotva mohla dostat přes rty bez studu.

„Protože to není zlý člověk," jednou rukou jsem si promnula čelo a zpátky jí položila na volant, to, že jsme jeli, se mi zrovna nehodilo, byla jsem zvyklá gestikulovat tak, že jsem lidem téměř vypichovala oči.

„To nemůžeš vědět," zasmála se zezadu Mel, který nějak nedocházelo, že to myslím vážně, byla vždycky maličko pomalejší, protočila jsem nad ní očima.

„A vy nemůžete vědět, že zlý je, ale stejně se k němu chováte jak k největší svini," pokroutila jsem hlavou, překousla sprostý slovo, které jsem řekla, vylítlo ze mě normálně a já se na sebe cítila pyšná, protože až mi příště Michael vytkne, že nedokážu říct něco takového bez studu, ukážu mu, co všechno dokážu.

„Znáš nás téměř deset let, jeho měsíc a zastáváš se jeho," odfrkla si Ally, když jsme zastavili u školy, ale zůstali sedět v autě.

„Protože on se k lidem chová normálně, to všichni ostatní, včetně vás, ho uráží. Kdybyste ho alespoň vy nechali. Kdybyste se nepřidávali k těm hnusným lidem, kteří tuhle školu okupují. Kdybyste se nepřidávali k nadávkám směřujícím na mou osobu, když se známe deset let," mohla jsem rozhazovat rukama bez strachu, že skončíme ve škarpě a tak jsem to udělala.

„To není fér," postěžovali si najednou. „Nikdy sis nestěžovala, když jsme to dělali. Nikdy ses nezastala nikoho, komu jsme to dělali. To, že jsi měla jazyk v jeho krku, neznamená, že na něj budeš milejší, než na nás." Dodala Ally, vždy byla ta, co si vymýšlela spoustu argumentů.

„Nikdy jsem s tím nesouhlasila, ale držela jsem pusu, abyste se neobrátili proti mně. Byla jsem srab, ale zjistila jsem, že kamarádky jako jste vy, nepotřebuju. Takže jděte z mého auta a jezděte si busem," mile jsem na ně zamrkala řasami. Naštvaně vystoupili a zabouchli za sebou dveře, ráno se ozývala jakoby v ozvěnách, ale byla přehlušena něčím daleko důležitějším.

Jazyk v jeho krku? Kdy jsem sakra měla jazyk v jeho krku?