Tohle ještě není konec (pokračování 6 variant smrti)

Úvod

Rozhodla jsem se, že přidám první díl pokračování. Vím, slibovala jsem to už v prosinci, ale dostala jsem se k tomu až teď....Takže doufám, že se vám to bude líbit. :*

Jak Finn předpověděl tak se stalo. Z Claire se stala skvělá psycholožka. Z Vanessy se stala skvělá středoškolská učitelka. A Jack se stal skvělým sportovcem, ale kromě toho se staly další věci. Amy se stala vlastníkem prosperující restaurace. Rachel si vzala Railyho za muže a narodily se jim jednovaječná dvojčata Alex a Clarisse.

Všichni žili své životy, ale nikdy nezapomněly na ten den, den kdy Finn zemřel. V den výročí chodili k jeho hrobu. Na jeho počest.

Jinak se o hrob starali jeho rodiče a Hlídka.

______

O pár let později.

"Ahoj Rachel."

"Ahoj Raily. Co Finn?" Otázku zašeptala. Alex a Clarisse nevěděli nic o Říši mrtvých nebo Věčném vězení.

"Pořád stejný. Nic neříká. Vypadá dost sklesle."

"Obětoval svůj život za život všech."

"Jo, pořád ho obdivuju. Má to dost těžký. Tohle břemeno bude nést asi ještě hodně hodně dlouho po naší smrti."

Alex a Clarisse stojí potichu za dveřmi a snaží se poslouchat, o čem hovoří jejich rodiče. Moc se jim to nedaří.

Mluvili potom mesi sebou tiše:"Jediné, co jsem zaslechla, bylo jméno Finn." Pravila Clarisse.

"Jsem na tom stejně." Řekl Alex.

"Kdo je Finn?"

"Nemám tušení."

Clarisse začala uvažovat: "Řekla bych, že se s ním znají asi z dřívějška."

"Asi máš pravdu. Pojď. Půjdeme se podívat na jejich maturitní ročenku ze střední." Pravil Alex a vedl jí k jejich knihovně.

Vytáhl jednu úzkou knihu a začal v ní listovat, ale tohle hledání nemělo žádné výsledky.

"Jaktože tam není jeho jméno?"

"Třeba se neznají ze střední."

"Měli bychom se zeptat na to jméno rodičů. Schválně, co nám na to řeknou."

"Taky by mě to zajímalo. Celý život naši rodiče před námi něco tají."

Z pokoje vyšel Raily s Rachel. Přišli do obýváku, kde už na ně čakali Alex s Clarisse.

"Mohli bychom se vás na něco zeptat?"

"Jasně." Řekla na to Rachel.

"Kdo je Finn?"

Alex s Clarisse si hned všimli výrazů, které se mihly na tváři jejich rodičů. Otočili se proti sobě a měli mezi sebou konverzaci beze slov.

Ale pak začali mezi sebou potichu mluvit: "Možná bychom jim to měli říct." Pravila Rachel.

"Není to bezpečné."

"Já vím. Ale jednou jim to budeme muset říct."

"Já vím, ale myslíš, že zrovna dneska."

"Myslím si, že dnes je správný čas." Řekla Rachel rozhodným hlasem.

"Tak dobrá." Pravil Raily.