Tohle ještě není konec (pokračování 6 variant smrti)

Příchod do Říše živých

"Měla by si jít." Pravil Finn.

„Nemůžu jít. Ne teď."

„Hele Tom také na chvíli odešel na zem."

„Ale ten měl posli. Já nemám žádné posli a zrovna teď tu musím být. Je tu ještě jedna možnost. Ty by si mohl jít na zem."

„Co???? Jsem mrtvý. Nemůžu stát z mrtvých."

„Můžeš, tvá duše je spojená s dveřmi, ale to i tvé tělo. Takže-..."

„Měly by tam být jen kosti, ale v mém případě je tam celé tělo."

„Ano."

„Bude to mít nějaký zádrhel, že?"

„Ano. Je to dosti silná magie. A má i zápor. Od půlnoci o úplňku až po půlnoc následující se tvá duše oddělí od těla. A jak budeš v tomto stavu tak bude procházení tebou jako dveřmi stokrát bolestivější, protože nebudeš propojený se svým tělem. Za to předtím si byl, když si žil, tvá duše byla propojená s tělem a když si umřel, tak to tak také bylo akorát trochu jinak, ale teď, teď budeš bezcílně bloumat. Protože nemůžeš jít do Říše mrtvých. Znova bych už neměla dost síly."

„Takže budu o úplňku pociťovat stonásobnou bolest?"

„Ano."

„Tak to rád slyším. Asi bychom se do toho měli pustit, když bude v Říši živých noc. Protože by bylo dosti nápadné, kdyby mrtvola se začala hrabat z hrobu, v noci tam snad nikdo nebude."

########

Pro Finna bylo nepříjemné se probudit zavalený hlínou v rakvi. Ale to by bylo asi pro každého. Na sobě měl provlhlý černý oblek, ve kterém ho pohřbili. Do hlavy mu vnikla jedna nepříjemná představa, představa toho jak ho někdo po smrti převléká do něčeho jiného. Ale věděl, že na tohle teď myslet nesmí. Musel se dostat pryč, věděl, že by mu za chvíli došel vzduch a že za pár hodin bude den.

Rakev byla ztrouchnivělá, takže se tam dala lehko prokopnout díra. Pak se Finn opatrně prohrabal nahoru bez toho, aby ho udusila hlína.

Na hřbitově naštěstí nikdo nebyl. Finn se rychle někam schoval a přečkal noc. Věděl, kam jít. Věděl, že až Raily půjde do Věčného vězení, zjistí tak, že Finn žije. Dále věděl, že nemůže jít za rodiči. Bylo mu z toho strašně smutno, ale věděl, že by rodičům neměl dávat naděje a potom zase odejít/umřít. Zbýval mu jeden člověk.

#######

„Zdravím." Vstoupil Finn do krámku.

„Má vize měla pravdu. Říkala mi, že se někdo probudí z mrtvých a já tušila, že to budeš ty. Ahoj Finne."

„Čau Reino."

Teď by jí mělo být asi kole 48 let, ale vypadá tak na třicet, to je tím, že vědmy stárnou trochu pomaleji. Na sobě měla tílko a džíny a moc jí to slušelo.

„Jdu si pro radu."

„Nejdříve ti dám nějaké jídlo. Určitě už máš hlad."

Finn, když to vyslovila, uvědomil si, že hlad vážně má, jen je to nezvyk, když 22 let nepotřeboval jíst.

„A taky ti dám nějaké oblečení. Zůstalo mi nějaké po bratrovi."

„Ty máš bratra?"

„Měla jsem....srazilo ho auto."

„To je mi líto."

„Je to už dávno....Pojď dám ti snídani." Reina nad krámkem měla v patře místnost, která byla zařízena jako její byt.

„Neměl bych tě-..."

„Přestaň. Ráda ti pomůžu. Budeš tu moct bydlet."

„Ne to-..."

„Vážně přestaň. Mě to nevadí."

„Tak dobře, ale pomůžu ti. Když je člověk mrtvej, má dost času na to, aby mluvil s ostatníma. Zjistil jsem pro tebe pár novejch informací."

„Tak to ráda slyším." Pravila s úsměvem.

Nejdříve se Finn osprchoval v koupelně a hodil na sebe nějaký džíny, tričko a starší tenisky. Potom dostal chleba a namazal si ho džemem.

Celý den hledal informace a Reině říkal o věcech, který se dozvěděl. Kromě toho samozřejmě jím procházely duše a poslové, Finn se divil, že Raily zatím nešel.

#######