Tohle ještě není konec (pokračování 6 variant smrti)

7/7

***

Dívka v plavkách stála nad útesem a dívala se do dálky. Při této nádherné vyhlídce na moře, na chvíli zapomněla na všechen strach. Zapomněla na to, že bude další obětí. Jen se němě dívala do dáli. Z pláže na ní volali, že pro ní mají svačinu, ale ona věděla, že už se svačiny nedožije, tak tam pro ní ani nešla. Jen se stále dívala.

Ale pak to přišlo. Věděla, že to příjde, ale stejně byla překvapená, když se tak stalo. Vítr začal hlasitě foukat. Hučel jí v uších a tak skončil její nádherný pocit nevědomosti. Vítr jí vytrhl ze snění.

Řetízek začal studit. Nepříjemně jí chladil na krku.

Obrátila se za sebe. Na chvíli jí ochromil strach, ale pak najednou zmizel, tedy vlastně nezmizel, jen na chvíli ustoupil do pozadí.

„Myslela sis, že mi utečeš?" Zeptala se ta osoba.

„Nemusíš se převtělovat do jiné osoby, vím, že to jsi ty, Hixo!"

„Jseš statečnější, než jsem si myslela, má drahá." Začala se hlasitě chechtat. Ale to, že se tak hlasitě směje, slyšely jen ony dvě, sice to bylo proti fyzikálním zákonům, ale prostě to tak bylo.

„Víš, co si udělala? Teď Temného nezastaví nikdo."

„Myslíš si snad, že byste ho zastavili vy? Jediný, kdo z vás by měl aspoň nějakou šanci, byla ta pitomoučká Reina, ale když i pro mě bylo snadné ji zabít."

„Takže tvrdíš, že jsi slabší než Temný." Chtěla jí aspoň trochu poškádlit, než bude zabita.

„To netvrdím. Jen říkám, že byla mou první obětí. Líbilo se mi, jak jí její krev stékala na ty krátké letní šaty." Zase se začala smát.

„Nebo jak jsem toho kluka udusila polštářem, to taky byla sranda."

„Ten kluk měl jméno, jmenoval se Jack!"

„Co na to sejde, teď je pod drnem a ta holka, která si myslela, že přede mnou v tom park uteče-....naivka."

„Tahle o Vanesse nemluvte!"

„A ten kluk...líbilo se mi, jak mu čouhala traverza z hrudníku."

„Raily-...."

„A největší sranda bylo zabít ty poslední dva. Jak si ten kluk všechno vyčítal, jak byl zoufal a tááák....zlomený. A to jsem si myslela, že bude z vás ten nevíce odvážný. A ta dívka....škoda mluvit."

„Takhle nebudete o Finnovi a Claire mluvit, chladnokrevně jste je zabila!"

„A ty budeš další oběť, uvědomuješ si to?"

„Samozřejmě, že si to uvědomuji. Teď už si uvědomuji, že neuteču. A také si uvědomuji, že jsem tam měla zůstat-..."

„Stejně bys je nezachránila."

„Já vím, že ne, ale mohla jsem se s nimi aspoň rozloučit."

„To jsou tak sladká slova a mě je nebaví poslouchat."

„To všechno....Finn za to nemohl. Mohla jsem za to já, já jsem navrhla, abychom tam šli." Zašeptala si pro sebe, ale Hixa jí slyšela a uchechtla.

„Vy smrtelníci jste tak slabý, až bída. Nebude mi dělat problém tě zabít, ikdyž to nejspíš svět ponoří do temnoty."

Hixa se začala pomalu přibližovat k Rachel. Rachel začala couvat ke kraji útesu.

Hixa se zlověstně usmívala. Vítr začala ještě více foukat mrazivý vítr, který tlačil na bezmocnou dívku. Dívce nezbývalo než couvat, snažila se bránit, ale nešlo to, vítr byl stokrát silnější než ona. A pak to přišlo. Vítr pohnul s jejím tělem. Vzal jí do smrště a otloukal s ní o kamenný útes, přitom jí strhl řetízek, který tak udělal na krku červenou rýhu. Její tělo bezvládně plulo větrem. Poslední co Rachel slyšela, byl Hixiin řezavý smích.

***

„Našli jsme jí." Promluvil policista k rodině.

„A je v pořádku?" Zeptala se matka.

Policista mlčel a vedl je na místo.

Uviděli tak dívku s pomláceným tělem a strnuli hrůzou, když zjistili, že je to jejich dcera.

„Včera byla vyplavena mořem o pár kilometrů dál. Mysleli bychom, že jde o nějakou nehodu...ale tohle nám povědělo pravdu." Policista odkryl vlasy z jejího čela, odkryl nejen její skelné mrtvé oči, ale také i také to nad ním.

Na jejím obličeji bylo vyryto 7/7.

***