V moci úplňku

5.kapitola

Arettel

Na venek byl dokonale klidný a vyrovnaný, ale v duchu měl chuť do něčeho praštit. Tu srnu stopoval celý den. Měl poslední možnost něco ulovit než se vrátí za ostatními a on zklame! Co si teď o něm budou asi myslet? Zvěře ubývá a on propásne takovou úžasnou příležitost.

Nepatrně se zamračil a seskočil z vysoké jedle rovnou na nohy. Ani nezakolísal a přešel k místu, kde mu srna zmizela. S potěšením zjistil, že stopy srny pokračují, jen jsou doprovázeny kapkami krve. Srna tedy žije, jen je zraněná. Možná ještě nebude muset Arettel tenhle lov odepsat.

Likara

"Tak co chceš, ty malý nezmare?" otevřela jsem dveře.

"Musím ti říct něco důležitého." řekl nejistě Coradin. Byl celý bledý.

"Tak ven s tím." vybídla jsem ho.

"Pan Gil zmizel."

"Pan Gil, můj učitel boje??" zděsila jsem se.

"Pojď za mnou." Můj bratr seběhl schodiště a vyběhl domovními dveřmi. Běžela jsem za ním. Vedl mě k hloučku lidí na návsi, kteří se o něčem zapáleně bavili.

"Kdy ho viděli naposled?" zeptal jsem se Paní Gilové. Ta přerušila debatu a otočila se na mě. Oči měla celé opuchlé od pláče a vlasy rozcuchané. "Á, Likaro, tady jsi, dítě." řekla ztrápeně. "Hledala jsem tě. Můj manžel měl dorazit včera večer, když někde uprostřed lesů zmizel. Byl v Severním městě. Musel tam zařídit nějakou velmi důležitou věc. Nevím, jestli žije, či ne. Tělo jsme nenašli...jen tohle." Paní Gilová přidušeně vzlykla a ukázala mi cestovní brašnu potřísněnou krví.

Zalapala jsem po dechu. To ne! To je ta stejná brašna, jakou nesl poutník, který včera v noci...ne!  Paní Gilová se ode mě odvrátila.

Klopýtla  jsem dozadu a rozběhla se domů. Coradin se za mnou tázavě díval. Vběhla jsem do svého pokoje.

No tak! Není to přece má chyba! Každý ví, že o úplňku nemá vycházet ven! Může si za to sám.

Můj učitel byl pro mě něco jako můj otec. Já a můj bratr jsme byli sirotci, když si nás vzal k sobě a mě vycvičil. Všechno co umím a znám je od něj. Celé ty roky pro mě hledal správnou cestu a mé zájmy stavěl nad své vlastní. Já a můj bratr, jsme teď sami...

Po tváři mi stékala slza. Setřela jsem si jí hřbetem ruky.

Ale já za to nemůžu! Napomínala jsem se. A pak mi náhle svitlo. Já ne... Za všechno muže ten vlkodlak s rudýma očima!

Nereen

Seděl na posteli a přemýšlel. Nemohl si pročistit hlavu, stále před očima viděl tu mapu. Nejvíce rudé barvy byla u města Rwo-ald (na východě) a tam se také nacházela i ona malá černá tečka. Červená, tolik červené...

A k tomu ti vlkodlaci. Souvisí ta magie nějak s nimi ? Vyvolali ji snad oni? To by vysvětlovalo, proč magie v oblasti, která je jimi nejvíce obydlená neútočí.

 Snažil si spočítat, za jak dlouho začne temná magie napadat i lidi. Může jí to trvat dlouho. Třeba celé měsíce! Nebo je to otázka pár hodin...

Někdo zaklepal, nebo spíše zabušil na dveře jeho komnaty.

"Vstupte." zvolal princ, stále ponořený v chmurných myšlenkách.

Nic...žádná odezva.

"Říkám, vstupte!" zavrčel otráveně Nereen.

Zase nic...

 Nereen šel ke dveřím a otevřel je. "To jste tak neschopný, že-" zarazil se v půli věty.

Za dveřmi stál muž s dýkou v ruce a v černých očích měl prázdnotu.

Arettel

Elf se pustil po stopách srny a v duchu přemítal, co jí asi mohlo takhle zranit.

Ty stopy jsou hlubší a dál od sebe. To znamená, že se srnka dala na útěk. Kapek  krve přibývalo. Byli už i na jehličí nízkých stromečků a keřů. Lesní porost byl na některých místech poničený a jinde byl zválený sníh. Srnka už sotva jde.

Arettelovo vzrušení z lovu nabývalo na síle. Teď už skoro běžel. Snažil si všímat všech detailů, všech podrobností, aby mu nic neuniklo.

Vyděšená srnka je rychlá, ale já jsem rychlejší!

Likara

Já toho vlkodlaka najdu...a pomstím smrt svého učitele!

Pevně jsem se rozhodla. Seběhla jsem ze schodů a otevřela místnost se zásobami jídla. Do brašny přes rameno jsem dala jídlo (hlavně sušené maso), přikrývku, náhradní oblečení, mapu a nádobu s vodou. Nazula jsem si vysoké boty do sněhu a do jedné z nich si zastrčila pouzdro s dýkou. Na záda jsem si připásala dva krátké meče a oblékla si teplý kožich.

Když odejdu, nikdo mě hledat nebude...kdo by riskoval  život pro vlkodlaka? Bratr to tu sám zvládne a moje schopnosti nepřijdou vniveč. Ten vlkodlak odběhl někam k Rwo-aldu a pokud tam je, já ho zabiju. Vím, že vlkodlak se o úplňku neovládá, ale tenhle je jiný. Plně si uvědomuje, co dělá a dokonce rozkazuje!

Vykročila jsem z domu a v tom do mě vrazil Coradin. Když znovu nabyl rovnováhy, odhodlaně řekl:

"Vím, kam se chystáš vyrazit a já chci jít s tebou!"