V moci úplňku

4.kapitola

Nereen

Sotva se probudil, už na sebe navlékal plášť a o vteřinu později vyběhl ze svých komnat. Když se hnal ze schodů několik mužů se po něm šokovaně otočilo. Nereen si jejich zvláštních pohledů nevšímal a po krkolomném běhu stanul před dvoukřídlími dveřmi vedoucími do sálu s trůnem. Zhluboka se nadechl a připraven na nejhorší vstoupil dovnitř.

Jeho otec seděl na trůně, celý rozespalý a unavený. Nereen si domyslel, že celou noc studoval onu podivnou starou knihu. Vedle krále stál jeho shrbený rádce a svíral v ruce něco, co vypadalo, jako mapa Elvarínie (jejich země) s tím tím rozdílem, že na ní některé části byli označeny rudou barvou.

"Otče," zavolal trochu udýchaně princ a přistoupil k trůnu. "Eh-" na chvíli se zarazil a pak spěšně řekl: "Dobré ráno, otče."

"Dobré ráno, synu. Předpokládám, že chceš vědět, co-" začal pomalu král. Nereen ho však přerušil horlivým: "Ano!"

Dobře, tak pozorně poslouchej a nepřerušuj. Včera večer se mi v knihovně můj rádce svěřil s oprávněnými obavami. Tedy, že svět ve kterém žijme se mění. Tyto podivné události posledních dnů poukazují na temnou magii, která se znovu probouzí k životu. Něco z té magie uniklo ven a začalo to napadat slabší mysli, jako krysy a ptáky, které se snadno podmaní. Některé mysli ale nápor magie nevydrželi a zemřeli. Jiné naopak začali plnit příkazy a napadat lidi ve snaze přenést virus dál. Nejzávažnějším naším problémem ale je, že nákaza se šíří čím dál rychleji. Po celé zemi jsou nalezeni mrtví živočichové a někdy také lidé jimi zavražděné. Nákaza zatím není dost silná na to, aby ovládala člověka, ale bojím se..." král se ztrápeně odmlčel. ",že časem bude."

Likara

Když jsem doklopýtala do vesnice, přivítal mě pouze vyděšený bratrův pohled. Chtěl určitě vědět, co se stalo v noci. Já se však nezastavovala a vyšla jsem po schodech do mého pokoje. Zamkla jsem za sebou dveře a snažila se z toho vzpamatovat.

Měla jsem pocit, jako bych se právě probudila ze zlého snu, nebo spíše noční můry. To není možné! Další člověk...další člověk mrtvý. Jak dlouho to ještě vydržím? Ten šedý vlk je náš vůdce. Nutí nás to všechno dělat. A jelikož většina vlkodlaků se ze svého "postižení" zbláznila, není pro něj těžké ovládat je jako loutky. Nejvíc mě zaráželi jeho oči...

"Likaro, otevři! LIKARO!" slyšela jsem běsnit Coradina za dveřmi a bušit do nich.

...byli rudé jako krev. Žádný vlkodlak přece nemá červené oči!

"Prosím, Likaro!" škemral Coradin.

Přecházela jsem po pokoji sem a tam. Děje se něco opravdu podivného!

"Otevřeš už? Brzo tu asi vystojím důlek!"

Arettel

Seděl na větvi vysokého stromu a snažil se nedýchat. Luk se zasazeným šípem držel napnutý a mířil přímo do srdce mladé srnky. Ta se pokojně uchýlila k jednomu stromu a začala olupovat a žrát kůru. Jestli chce něco ulovit, musí se obzvlášť snažit. Teď v zimě je to těžší, protože většina zvěře se ukládá k zimnímu spánku. Naopak se, ale dobře dá sledovat stopy ve sněhu.

Arettel neměl koně a tak se po lese potuloval sám. Pro elfy, jako on, je to běžné.

Když už se chystal vystřelit, zaslechl hlasitý praskot. Nastražil uši a zaposlouchal se. Zvuk přicházel z jednoho nedalekého křoví.

Arettel se natočil tím směrem se stále napnutým lukem. Praskot se však už znovu neozval.

Ale když se otočil zpět, srnka byla pryč a na sněhobílé pokrývce se třpytily kapky krve...

Nereen

"Podívejte se na tu mapu, princi." řekl rádce a podal Nereenovi mapu. "Ty červené oblast jsou zasažené. A v těch označených černou barvou ovládá magie mysli u králíků a dokonce i u koťat."

Nereen si pozorně mapu prohlédl a zalapal po dechu. Za dva dny se nákaza rozšířila na celý východ Elvarínie a červené pole zasahovalo i na jih. Černá tečka byla jen jedna, někde uprostřed rudé oblasti.

"To se to rozšířilo tak daleko?"

"Ano, ale všimni se, že v západní vesnici a jejím okolí je naprosto čisto." poznamenal král a prstem poklepal na jedinou čistě bílou plochu.

"Jak je to možné? Mají tam nějakou ochranu?"

"Spíš naopak, Nereene."

"To nechápu."

"Žijí tam vlkodlaci."