Does He Love Me? |n.h.|

Episode 5

Niall
Běžel jsem do parku, jak mi řekla Sel a začínal ztrácet naději "Sakra já ji zase ztratil. To snad ne. Proč?" začal jsem nadávat, když v tom jsem jí uviděl, seděla na lavičce, zády ke mě. Poznal bych jí všude, seděla na lavičce a mírně se třepala, a já nevěděl jestli je to zimou nebo, že brečí. Rozešel jsem se k ní a po cestě si sundal mikinu, co jsem měl na sobě, dal jsem ji jí přes ramena a ona nadskočila, jak se lekla "Nialle? Co tady děláš?" sedl jsem si vedle ní a podíval se na ní , její hnědé oči se vpíjeli do těch mých, měl jsem strašnou chuť jí políbit, když v tom její pohled zmizel, odtrhla pohled a začala se dívat před sebe a já konečně promluvil "Proč si z tama odešla?" "Bylo mi špatně." "Tak proč jseš teď tady v zimě na lavičce a ne doma?" nadzvedl jsem obočí a čekal na odpověď, která se mi ovšem nedostavila, jen se dívala před sebe a mlčel a, tak jsem to ticho znovu prolomil já "Proč sis mě v baru vůbec nevšímala?" "Ale já si te všimala." sšpitla potichu "Jo jasně" ušklíbl jsem se a pokračoval "za celý večer ses na mě ani nepodívala." řekl jsem už trošku sklesle "To se ti jen zdálo." "Nezdálo." zavrtěl jsem hlavou "No tak možná. Stejně mi nepřišlo, že by ti to nějak vadilo." řekla už trochu naštvaně "Co-" přerušila mě "Proč jseš vlastně tady? Proč nejsi s Monicou? Říkala, že spolu jdete po službě na rande. Tak co děláš tady?" nadzvedla obočí "C-cože? Jaký rande? O čem to mluvíš?" nechápal jsem "No psala mi, že dneska nejspíš nedorazí, že máte rande a pak přespí u tebe, tak se ptám, proč nejsi s ní a jsi tady semnou?" Co si to ta Monica vymyslela? "Já furt nemám tušení o čem to mluvíš. Na žádný rande jsem ji nepozval a už vůbec ne ke mě domů. Hned jak si odešla, jsem se zvedl a šel tě hledat." "Proč?" "Proč co?" "Proč si mě šel hledat?" "N-no..víš..ehh..bál jsem se, aby se ti něco nestalo, Sel říkala, že si odešla pryč, tak jsem se jen chtěl ujistit jestli ses v pohodě." nervózně jsem se usmál. Jo, tak přesně tohle jsem říct nechtěl, Horane ty jseš fakt idiot. Bylo vidět jak jí to zamrzelo, sakra zase jsem to podělal, proč jsem tak stydlivej, sakra. Nechtěl jsem, aby to vyznělo, že jsem se radši chtěl ujistit, že je v pohodě, jen z kamaradskeho gesta, to jsem přesně nechtěl, a přesně tak to vyznělo, to snad není možný. Měl jsem úžasnou příležitost jí to všechno říct, místo toho si teď myslí, což si vlastně myslela i předtím, proto odešla, že jí beru jen jako kamarádku. Ja jsem takovej idiot. Já nechci, aby si to myslela, chci aby věděla, že jí miluju, že jsem se do ní zamiloval hned od prvního momentu, hned co na mě vylila kafe a začala se šíleně červenat a omlouvat. Byla tak strašně roztomilá. A já to zas podělal, proč to s holkama neumím? Kdybych byl jako Harry, tak už jsme dávno spolu a teď jsme u mě doma nebo někde na rande, místo toho tady sedíme na lavičce a ani jeden nemluvíme. Ne, tentokrát si holku utéct nenechám, vždyť přece Sel říkala, že se jí libim a že žárlila, když jsem si všímal Monicy, tak proč tady sakra mluvím sám ze sebou místo toho, abych jí někam pozval? Rozhodl jsem se, že trošku zariskuju a někam ji pozvu "Ty..hele-" přerušila mě tím, že se začala zvedat "Hele Nialle, ja už musím jít, zítra mám školu a ještě se musím učit." no dobře zatím mi to nějak nevychází "Ehmm.. Jo. Jo jasné... Počkej.. Ehmm.. Kate?" zdálo se, že jí moje koktání pobavilo "Ano?" "Ehmm.. No.. Víš.. Víš co, zapomeň na to.. Já.. To je blbost.." no a už jsem to zas dosral, bezva "Nialle, dělej, vyžvejkni se." no dobře, tak to že jí to fakt bude zajímat jsem teda nečekal, chvíli jsem na ní koukal a pak jsem si uvědomil, že čeká, co řeknu "No já jen.. Jestli bys třeba někam nechtěla zajít nebo něco podniknout, ale asi-" "Moc ráda." srdce mi malém vyletěl o z těla, ona souhlasila. Ona fakt souhlasila. Začal jsem se usmívat, jak idiot "Vážně?" taky se usmála "Jasně, ale teď už fakt musím jít, tak se -" tentokrát jsem jí skočil do řeči já "Mužů tě doprovodit?" řekl jsem nejistě. Usmála se, bože ona má, tak dokonalý úsměv, kývla že mužů. Tak jsme se vydali směrem k ní domu. Celou cestu jsem si povídali a smáli se. Doprovodil jsem jí a u dveří si vzal její telefonní číslo, aby jsme se mohli ještě domluvit. Obejmul jsem jí , bylo to strašně příjemný, držet ji takhle v objetí a dýchat její vůni, voněla tak sladce, jako po karamelu a čokoládě, dokonala vůně. Když jsem jí pustil usmáli jsem se na sebe a ona za sebou zavřela dvere. Cestou domů jsem volal Sel jestli by měla čas, že jí potřebuj něco říct ona řekla, že mi taky potřebuje něco říct, zněla celkem vážně, začal jsem se bát, co se stalo. Domluvili jsme se že za hodinu dorazí ke mě a promluvíme si. Pak jsem zavěsil a šel směrem domů. Celý šťastný, že zítra půjdu na rande s tím nejkrásnějším, nejroztomilejším a celkové nejúžasnějším stvořením, co jsem kdy viděl. S Kate...