Does He Love Me? |n.h.|

Episode 10

Kate
Procházeli jsme ulicemi Londýna, smáli se, povídali si. Byla jsem s ním šťastná, až moc šťastná a to mě děsilo. Přece se do něj nemůžu zamilovat za dva dny, ne to nemůžu, ne potom, co se mi stalo. Nemůžu se už po druhé spálit, nezvládla bych to, navíc by mě ani nechtěl. Nesmím se zamilovat. Prostě nesmím. Musíme zůstat jen kamarády, dal to nesmím nechat zajít. "A co tvoje rodina?" "C-cože?" a sakra "No pověz mi něco o tvé rodině." usmál se "N-ne.. To ne. Na moji rodině není nic zajímavého." "Ale notak." zasmál se. Jak se tady z totoho vyvlíknu? Přece mu nemůžu říct, že jsem poloviční sirotek, a že důvod proč jsem se sem odstěhovala byl ten, že mě můj otec mlátil a málem znásilnil, co si o mě bude myslet? Nemůžu ze sebe udělat ještě větší nicku než jaká jsem proti němu byla do teď. Na druhou stranu mu nechci lhát, je to teď jediný člověk, kterému jakžtakž věřím, nechci o něj přijít. Navíc nechci o tom mluvit, byli to nejhorší roky mého života, nerada na to vzpomínám. "Ne vážně. Nic zajímavého na ní není." ucítila jsem stisk na mém zápěstí, pak si mě Niall přitáhl do objetí. Držel mě kolem pasu a čelo měl opřené o to mé. Já měla ruce na jeho hrudi a prerývaně dýchala. To jak jsem byla blízko něj, jak mě hypnotizoval svýma dokonalýma očima, jak se jeho dech dotýkal mých rtu, jak jsem cítila jeho neobyčejnou vůni smíšenou s kolínskou, tak to se mi vůbec nelíbilo a zároveň jsem chtěla, aby mě nikdy nepustil a já jeho dokonalou vůni mohla cítit napořád, abych mohla vidět jeho krásné modré oči které byli teď zmatené, abych mohla cítit jeho dech na mých rtech, tak strašně jsem chtěla aby mě políbil. Sakra Kate, na co to tady myslíš? Okamžitě se vzpamatuj! Nesmíš se zamilovat, prostě nesmíš. "Proč mi to nechceš říct? Co se stalo, že mi nechceš říct o své rodině?" byl zmatený "Nialle, prosím" zašeptala jsem "pusť mě." "Ne dokud mi neřekneš, co se stalo. Já myslel, že jsme kamarádi, tak proč mi nechceš říct něco o tvé minulosti?" píchlo mě u srdce, jak řekl to slovo "kamarádi". Musím to ignorovat. Srovnat se s tím, že mě nebude nikdy brát víc, jako kamarádku. Musím na něj zapomenout. A hlavně se nesmím zamilovat. "Nialle, prosím. Nechci se o tom bavit." začali mi stékat slzy. Už toho bylo na mě moc. Nezvládám to, moc emocí najednou a já mám pocit, že se každou chvíli zhroutím. Vytřeštil oči a stáhl si mě do pevného objetí, cítila jsem jeho dech na mém krku a bylo mi to hodně příjemný Dost! Jen kamarádi! Nezapomínej na to!! "Notak Kate, proč pláčeš? Co jsem řekl špatně? Notak neplač, prosím." mrmlal mi zoufale do krku "J-já, nemůžu ti to říct. Nejde to. Nechci být ještě za větší nicku než jsem teď Nialle. A bojím se, že by ses pak na mě vykašlal. Chápeš?" odtáhl se ode mě a zamračil se "Jaká nicka? Jak vykašlal? Co to tady placáš Kate?" "Notak se podívej na mě a pak na sebe. Jseš světově známá celebrita, máš po celým světě miliony fanoušků. Vyděláváš miliony, za to já? Jsem ráda když si vydělám na školu a na jídlo. Utekla jsem z domova a nemám teď absolutně nikoho." už se nadechoval, že něco řekne, když v tom ztuhl "Jak to myslíš, že si utekla z domova?" A do prdele...

Olivia
"Hej Mon?" "Hm?" "Neviděla si dneska Kate?" zeptala jsem se, ještě nikdy se nestalo, že by nepřišla do školy, a co víc ani po škole jsem jí nikde nemohla najít "Ne od včerejška jsem jí neviděla" zarazila se "myslíš, že se jí něco stalo?" "No to nevím právě." "Zkusim jí zavolat." "Dobře." ještě, aby se ji něco stalo, to by nám, tak scházelo, ne jen, že už to předstírání nejlepší kamarádky mě unavuje, navíc se ještě budu přetvařovat, jak mě mrzí, že se ji něco stalo a jakou mám o ní starost. No to mi tak ještě scházelo. "Nebere to." "Hej Mon, proč jsme se s ní vlastně začali bavit a předstírat, jak strašně jí máme rády?" "Víš, že ani nevím? Mám pocit, že nám na začátku roku byla k něčemu užitečná a pak nám jí bylo líto jí odkopnout." "Už mě nebaví se přetvařovat, jak jí mám ráda." "Jo mě taky ne." "Musíme se ji nějak zbavit."