Does He Love Me? |n.h.|

Episode 9

Niall
Byla tak roztomilá, když spala. Nemohl jsem se na ní přestat dívat. Vzal jsem ji do náruče a odnesl ke mě do ložnice, kde jsem ji položil na mou postel. Chvíli jsem přemýšlel jestli to mám opravdu udělat, ale nakonec jsem se rozhodl, že jo. Začal jsem ji rozepínat kratasky, co měla na sobě a poté jí je sundal. Přikryl jsem jí peřinou. Šel jsem do sprchy a začal přemýšlet o dnešku. Je mi jí strašně líto, ale na druhou stranu, jsem rád, že už se spolu bavíme. Po dnešku jsem si hlavně uvědomil, že jsem do ní bezhlavě zamilovaný, tak jako ještě do žádné jiné, k žádné jiné jsem nic podobného nikdy necítil, dokonce ani k Holly a to jsem si myslel, že jsem ji fakt hodně miloval a víc už nikoho milovat nebudu, ale pak se ukazala Kate, co me nejvíc děsí, je že jsem se do ní dokázal zamilovat po takové chvíli, co jsme spolu strávili. Jenže ona mě určitě nechce, zvlášť po tom, co si o mě ještě ráno myslela. Ale musím ji nějak získat, jen nevím jak.. Dosprchoval jsem se a šel si lehnout, byla, tak krásná když spala. Obmotal jsem ruce kolem jejího pasu a pomalu upadal do říše snu.

Rano mě probudili sluneční paprsky. Kate pořád spala, díval jsem se na ní a hrál si s jejími vlasy, dokud se nezačala probouzet. Otočila se na mě a dívala se mi do očí těmi svými krásnými hnědými."Dobré ráno princezno." usmál jsem se "Dobré, proč si mě včera neprobudil, šla bych na kolej." zamumlala rozespale "Tak za první, rozhodně bych tě nenechal jít samotnou v noci a za druhé byla si strašně roztomilá." usmál jsem a ona se začala červenat. "Kolik je vlastně hodin?" "Bude 9" řekl jsem s klidem "Cože?" vyjekla a vyletěla z postele "Co se děje?" zeptal jsem se zmateně "Nestíhám školu." začala si rychle oblékat kraťasy "Tak tam dneska nechoď." uculil jsem se "Cože?" "Nechoď dneska do školy." zopakoval jsem a přitom jí stáhl zpátky do postele "Nialle, to nejde." "Proč by to nešlo?" "Musím do školy." "Vykašli se na to dneska, stejně už bys přišla pozdě." "Nialle." zakňucela "A co budu dělat? Budu sedět na intru a čumět do zdi?" "Ne budeš tady, semnou." usmál jsem se "A co budeme dělat?" ležel jsem na zádech a ona na mé hrudi a já si hrál s jejími vlasy, mohl bych říct, že to vypadalo, jako kdyby jsme spolu chodili. Přesně takhle nějak si představuju ráno s osobou kterou milují, probudíme se, já si budu hrát s jejími vlasy a přemlouvat jí, aby zůstala celý den semnou, a tak to taky je, až na jednu věc, ta osoba neví, že jí miluju "Odpovíš mi konečně? Nebo už mužů jit do školy?" vyruší mě z přemýšlení ten úžasný hlas, který patří ještě úžasnější osobě. Zvláštní znám jí měsíc z toho se vlastně většinu měsíce semnou ani nebavila a i přesto, jako bych jí znal celý život. "Haloo" "C-coje?" "No já jen, že už asi pět minut čekám, až mi konečně odpovíš." zasměje se Kate "Jo jasně, promiň, jen jsem se trochu zamyslel. No, tak co kdyby jsme teď leželi tady v posteli, pak si někam zašli na oběd, pak bych tě vzal za klukama do vily, abys je poznala a potom by jsme zašli večer do kina?" "To je celkem dobrej nápad, ale nevím jestli pořád nebude lepší jít do školy." řekla zamyšleně. "Cože? Ty dáš přednost škole přede mnou?" řekl jsem překvapeně a smutně "Možná, tak víš co, tam je větší zábava, než tady s tebou." mykla rameny "Tak to odvoláš!" jakmile jsem to řekl, tak jsem se přetočil, tak, že ona ležela na zádech a já na ní seděl obkročmo a začal jsem jí lechtat, pišťela a smála se. "Odvoláš to?" "Nikdy." řekla mezi záchvatem smíchu, musel jsem se začít smát taky "Jak myslíš." Začal jsem ji lechtat ještě víc, pištela a snažila se mi utéct, jednou se ji to malém podařilo, ale já ji chytil a přitáhl si jí zpátky "P-prosím p-přestaň." "Až to odvoláš." "D-do-_dobře odvo-odvolavam to." přestal jsem ji lechtat a lehl si vedle ní, hlasitě dýchala a snažila se uklidnit svůj tep, pak se na mě otočila "Nesnáším tě." vyplázl jsem na ní jazyk a ona protočila očima.
Cely den jsme leželi v posteli povídali si, smáli se a dělali si naschvály. Nikdy v životě jsem se necítil lip, byl jsem šťastný. Tak strašně jsem rád, když je semnou. S ní se cítím výjimečný. Nebere mě jako celebritu, ale jako normálního kluka. Úžasně si rozumíme a doplňujeme se. Cítím, že je to ta práva. Jen si nejsem jistý jestli ona cítí to samé, nebo mě bere jen jako kamaráda. A toho se bojím nejvíc..