Does He Love Me? |n.h.|

Episode 11

Niall
"Sakra Kate, řekni mi cos tím myslela!" začal jsem zvyšovat hlas, rozbrečela se a zatřepala hlavou ze strany na stranu. Trochu jsem se uklidnil a zvedl jí hlavu dvěmi prsty, dívala se na mě ubrečenýma očima a já nevěděl, co si mám myslet, proč utíkala? Jaký k tomu měla důvod? "Kate." vydechl jsem potichu "Prosím, nenuť mě k tomu. Nechci o tom mluvit." hlas se ji několikrát zlomil, ale já to vědět potřeboval, chtěl jsem vědět, co se jí v minulosti stalo nebo proč to udělala. "Kate řekni mi to!" začal jsem zase trochu zvyšovat hlas, zatřepala hlavou a potichu šeptla "Ne." "Kate!" "Ne." "Sakra Kate!" "Ne!" to už i ona zvýšila hlas "Řekni mi to!" "A k čemu by ti to bylo?" "Chci to vědět." "Proč? Nic ti do toho není!" to už jsme po sobě řvali, jak manželé po dvaceti letech "Že není?" řekl jsem ironicky "Ne není, do prdele! Přestaň to řešit. Stejně to nezměníš. Tak proč to řešíš? Nepochopil bys to!" "Nepochopil? Já teď spíš nechápu, co to tady předvádíš za divadlo, proč se chováš, jak nějaká hysterická kráva a normálně mi neřekneš, co se stalo a proč si utekla, ku*va!" zařval jsem a hned ztuhl, to jsem přehnal, ne tohle jsem nechtěl. Vykulila svoje dokonale oči a pak se zamračila "Ne Kate, to-" "Když jsem taková hysterická kráva, tak by ses semnou neměl radši bavit. Abych ti náhodou někde neudělala ostudu." řekla naštvaně a otočila se k odchodu. Ne tohle ne, teď když jsem ji konečně získal ji mám zase ztratit, protože se chovám, jak idiot. Ne to nedovolím! "Ne! Kate!" zařval jsem na její záda, ale ani se neotočila, sakra tohle jsem posral. "Zastav. Kate. Notak. Prosím." rozběhl jsem se za ní, když jsem jí doběhl strhl jsem jí za zápěstí k sobě. Brečela. To jsem nechtěl. Nesnáším když brečí. Navíc teď brečí kvůli mě. Přitáhl jsem si jí k sobě a pevně ji obejmul. Chvíli se snažila dostat z mého sevření, ale pak to vzdala, obejmula mě taky "Kate" vydechl jsem "promiň. To jsem nechtěl. Nevím co to do me vjelo. Nic takového si o tobě nemyslím, jen jsem v té chvíli vybouchl. Mrzí mě to. Odpustíš mi to?" zničeně jsem ji šeptal do vlasů, jestli mi to neodpustí, tak jsem v prdeli. Odtáhla se ode mě, já něco nesrozumitelně zamrmlal a přitáhl si ji zpět k sobě a zabořil ji hlavu do důlku mezi krkem a ramenem. Zaslechl jsem její tichý, ale přesto zvonivý smích, nejkrásnější zvuk jaký jsem, kdy slyšel. Nějakou dobu jsem ji takhle objímal, pak jsem se odtáhl, ale jen tak, abych jí viděl do očí. Pořád jsem jí objímal. "Kate, prosím." sklopila pohled, tolik mě ničilo, že jsem ji byl schopný něco takového říct, a že se teď kvůli tomu trápila. Pane bože jak jsem jí mohl říct, že je kráva? Jsem idiot. "Já vím, že jsem absolutní idiot a že jsem to úplně posral. Ani nevíš, jak mě to mrzí, Kate. Tohle jsem ti nikdy říct nechtěl. Navíc to není pravda! Prosím odpustíš mi to?" povzdechla si a sklopila zrak zase k zemi, bál jsem toho, co teď řekne. "Víš Nialle." sedla si na lavičku, která byla kousek od nás a poklepala na místo vedle sebe, hned jsem si k ní sedl, dívala se před sebe a asi nad něčím přemýšlela "Ehmm.. Nechtěla jsem ti to říct, pro-" "Ne Kate, jestli mi to nechceš říct, tak nemusíš. Nebudu tě do toho nutit." přitáhl jsem si jí k sobě, dala mi hlavu na rameno a já měl ruku kolem jejich ramem. "Stejně bych ti to jednou říct musela. Víš já se jenom bojím, že když ti to řeknu, tak se na mě potom vykašleš nebo budeš ze mě zhnusenej." "To se nikdy nestane!" nedokázal bych jí nesnášet, to vím jistě.

Kate
"No víš.." všechno jsem mu to rychle řekla, myslím že mi nebylo snad ani rozumět. Když jsem to dořekla, tak jsem čekala, že na to něco řekne, ale nic. Mlčel. "Nialle?" Nic. Odtáhla jsem se od něj. Měl na tváří zvláštní pohled, nikdy jsem ho u něj neviděla a celkem jsem se bála toho, co ten pohled znamená "Ehm .. Nialle?" otočil se čelem ke mě, a to co řekl mi vyrazilo dech..