Does He Love Me? |n.h.|

Episode 8

Niall
Viděl jsem strach v jejich očích, ani jsem nechtěl myslet na to, co se jí honí v hlavě. Určitě si myslí, že jí ublížím, což vlastně ublížím, jenže jinak než si myslí. Snažil jsem se jí to celou dobu vysvětlit, tak aby jí to tolik nebolelo, jenže Selena měla pravdu, jediný způsob, jak mi uvěří je, že jí ukážu to video. Což ji zničí, vím to. Nechci to udělat, nechci ji ublížit, ale musím, jinak jí budou pořád ubližovat ty dvě. A to nesmím dovolit, nikdo jí ubližovat nebude! Nedovolím to.
"Dobře no. Nedala si mi na výběr." řekl jsem po nějaké době, co jsme se navzájem sledovali, její zorničky se rozšířili a dech zrychlil. Přiznávám, tahle věta by se dala vyložit i jinak. "C-cože?" ne fakt, tohle už mě začíná pěkně štvát, jak si sakra může myslet, že jí chci ojet? Bože a ještě k tomu na ulici? Navíc mě všichni znají, nemohl bych si to dovolit, bože "Sakra Kate, já ti nic udělat nechci, mám tě rád, jasný? Nikdy bych ti nic takového neudělal ani žádné jiné holce. S Monicou jsem nic neměl a ani bych chtít nechtěl. Vymýšlí si.. Nemá tě ráda a pokud tomu nevěříš budu ti to muset dokázat jinak, ale věř, že to ti ublíží a to já nechci, takže tě prosím aby si mi konečně začala věřit, já bych ti nikdy nelhal, jasný?!" řekl jsem fakt naštvaně, začala se vrtět a snažila se vymanit z mého sevření, tak jsem jí utěsnil ještě svým tělem "Nialle pu-" nenechal jsem jí to do říct "Fajn beru to tak, že mi nevěříš." řekl jsem jednoduše, její ruce jsem vzal do jedné svojí a druhou jsem začal v kapsi hledat mobil. Všiml jsem si jejího zmateného výrazu. Neřešil jsem to a hledal video, co mi poslala Sel, když jsem ho našel pustil jsem jí ruce a dal jí mobil do rukou, překvapeně a zmateně na mě koukala, byla tak roztomilá. "Nevěřila si mi, tak toto tě třeba přesvědčí. Pusť si to." řekl jsem a odvrátil pohled, nechci vidět, jak jí to ublíží. Slyšel jsem jak vydechla a pak už jsem slyšel hlasy z telefonu. Pustila si to. Stál jsem a díval se do země, která byla v tuhle chvíli mnohem zajímavější, podívat se nahoru mě přiměl až hlasitý vzlyk. Brečela. Přesně tohle jsem nechtěl. Bože. Dívala se na mě svýma ubrečenýma očima a začala mi podávat mobil, jenže ten byl to poslední, co mě teď zajímalo. Natáhl jsem k ní ruku, ale místo telefonu jsem jí chytil za zápěstí a přitáhl k sobě, to už se rozbrečela úplně. Nejhorší zvuk, co jsem kdy mohl slyšet, jak osoba kterou mám tak rád, pláče a trápí se. Jenže nevím, jak jí mám utěšit. Zjistila, že holky o kterých si, tak dlouhou dobu myslela, že jsou její nejlepší kamarádky a může jim věřit jí jen pomlouvali a využívali, jo to asi není moc fajn. "Psss, to bude dobrý" snažil jsem se jí uklidnit, jenže ona pořad brečela. Tak jsem tam stál a objímal jí, občas jí dal pusu do vlasu a hladil jí po zádech, bylo mi jedno, že stojíme v nějaké mě neznámé ulici, že se začíná stmívat, že je zima, jediný, co jsem chtěl, aby tahle křehká, roztomilá bytůstka, kterou objímám přestala plakat a trápit se. "No tak Kate neplakej, prosím. Ničí mě tě takhle vidět." znovu vzlykla "Kate prosím už přestaň plakat." vydechl jsem "P-promiň. Já-.. Ty máš určitě důležitější věci na práci. Já.. Promiň nechtěla jsem tě zdržovat..-" "Ne Kate takhle jsem to nemyslel. Nevadí mi to, a nic důležitějšího na práci nemám, jen nechci aby si plakala.." vzal jsem ji obličej do rukou "Víš co půjdeme ke mě, uděláme si čokoládu nebo objednané pizzu nebo klidně oboje a pustíme si nějaký film, aby si na to přestala myslet, ano?" usmál jsem se "T-tak dobře" vzal jsem jí kolem pasu a vedl k autu, pořád potichu vzlykala, tak jsem jí vždycky dal malou pusu do vlasů, zda se, že jí to trošku uklidňovalo.

Dojeli jsme k mé vile, zaparkoval jsem v garáži a šel otevřít vchodové dveře, Kate šla pomalu za mnou, když jsem se na ní otočil, musel jsem se uchechtnout. Měla vytřeštěné oči a pusu dokořán "Hej nesměj se mi" po tom, co to řekla jsem to nevydržel a dostal záchvat smíchu. Zatímco jsem se svíjel smíchy, Kate kolem mě bez dalších řečí prošla a vešla dovnitř. Šel jsem za ní, šli jsme do obýváku a Kate měla zas pusu dokořán a já to zase nevydržel "No, jak myslíš" řekla naštvaně, hned jsem se přestal smát. Prošla kolem mě bez jakéhokoliv jiného slova a posadila se na sedačku, doufám, že na mě není naštvaná, ale zas jsem toho tolik neudělal, ne? S těmito myšlenkami jsem šel připravit tu slibovanou čokoládu.

Když jsem přišel zpět do obýváku aji s hrnky čokolády byla na mobilu a něco tam ťukala "Tady máš tu čokoládu." beze slova kývla a vzala si hrnek. Ona je na mě asi fakt naštvaná..

Kate
"Ehh.. Kate?" měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. On si chudák fakt myslí, že se na něj zlobím, bože jsem strašná, jenže mě ho baví provokovat, i když vlastně jsem ještě tak před hodinou si o něm myslela , že je to uchýl a děvkař, a to mě opět vrací k faktu, že jsem celý rok za své nejlepší kamarádky považovala holky, které mě vlastně neměly ani rády, jaktože jsem si toho nevšimla? To jsem vážně, tak naivní? Co když mi takhle ublíží i Niall? A teď jsem si uvědomila, že během mého proudu myšlenek o tom jak jsem naivní, naprosto ignoruju toho blonďatého Ira, co tu na mě pořad něco mluví, vlastně ani nevím co "...Kate.. No tak.. Nebuď na mě naštvaná, prosím.. Já to, tak nemyslel." zakňučel zoufale "Cože? Cos říkal?" frustrovaně si povzdechl "Ne já fakt nevím, co si říkal, trošku jsem se ... Zamyslela" viděla jsem, jak se uvolnil, asi proto, že na něj nejsem naštvaná, ale hned na to se zase napnul a podíval se mi do oči "Nad čím?" "Tak .. Nad vším.. Jak jsem naivní a-" to už mi zas stékaly slzy po tvářích "Nejsi naivní! To se prostě občas stane, že se v někom spleteme." přerušil mě a vtáhl do svého objetí. Chvíli jsme takhle seděli v objetí a mě to nedalo, musela jsem se zeptat "Nialle?" "Hm?" zahuhlal s tváří zabořenou v mých vlasech, nad tím jsem se musela pousmát "Neublížíš mi, taky takhle, že ne?" řekla jsem potichu, všimla jsem si jak ztuhl, pak se ale trochu uvolnil a odtáhl se ode mě, díval se zpříma do očí, dal obě dvě ruce na mé tváře a pak promluvil "Kate, nikdy opravdu nikdy bych ti takhle neublížil, vlastně jakkoliv, jasné?" nejistě jsem přikývla "Kate, věř mi, mám tě opravdu moc rád, nedokázal bych ti ublížit. Jsi pro mě moc důležitá, a nikdy nedovolím, aby ti takhle nebo jakkoliv jinak někdo ubližoval, ano?" usmál se a dal mi pusu na čelo "Proč se ke mě takhle chováš?" zmateně se na me podíval "Jseš na mě, tak hodný, přitom já ještě před hodinou o tobě říkala, že jsi uchýl, a že te nesnáším, a ty mě tu teď utěšuješ. Navíc mě znáš dohromady, tak den, tak proč to děláš?" usmál se "Kate, to že sis o mě myslela, že jsem uchýl.. Jasně mrzí mě to, ale na tvém místě taky bych asi spíš věřil svým kamarádkám, než klukovi, kterého znám chvíli. Proč to dělám? Mám tě rád Kate, záleží mi na tobě." obejmul mě a dal mi pusu do vlasu. Pokaždé když to udělal jsem cítila mírné zachvění, ale teď mi naskočila přímo husí kůže a projela mnou příjemná energie. Zjišťuji, že slabost pro něj mám pořád i po tom, co jsem si o něm myslela, i potom co mi o něm řekla Monica. A nevím jestli je to dobře nebo špatně..
Zbytek dne jsem seděli na gauči pili čokoládu a jedli pizzu, co Niall objednal, jojo skvělá kombinace, já vím. Dívali jsme se na filmy a pořád se smáli. Skvěle jsme si rozuměli a já opravdu za celou tu dobu na holky ani jednou nepomyslela. Celou dobu jsem měla v hlavě jen Nialla, jeho smích a jeho krásné modré oči, moc dobře jsem věděla, že to není dobře, že bych k němu neměla nic cítit, jenže čím déle s ním jsem, tím víc ho mám plnou hlavu. Jenže taky vím, že on ke mě cítit nikdy nic nebude, ještě po tom, co jsem mu tak ublížila. Prostě budu muset své city skrývat a spokojit se jen s kamarádstvím..