Does He Love Me? |n.h.|

Chapter 26

Hope
"Tak co se stalo?" objala mě Sel, když jsem jí rano pustila k sobě do pokoje. Celou moc jsem tu byla zamklá a brečela. Všechno jsem jí to řekla. Podívala jsem se na ní v obličeji se jí vyměnilo snad milion emocí, některé jsem ani nedokázal identifikovat, nakonec vyhrál vztek, hodně velký vztek. Najednou se zvedla a vydala se ke dveřím "Kam jdeš?" "Odlétáme!" vytřeštila jsem oči "Já toho kreténa zabiju." zavrčela už spíš jen pro sebe "Cože? Ne! Sel nikam neletíme! Já ho už nikdy nechci vidět!" "A já mu chci zase nakopat prdel, takže.. Odlétáme!" "Ne! Já nikam neletím!" "Sakra Hope! Nemůžu tě tady nechat samotnou-" "Už je mi 20." "Ale ještě nejseš plnoletá." "Proboha Sel, není mi 5 jsem už skoro dospělá." najednou se rozezněl zvonek "Ty někoho čekáš?" zavrtěla jsem hlavou. Ozvalo se hlasité bouchaní na dveře "Zdá se, že do Londýna nemusíme." "Cože?! Ty m-myslíš, ž-že je to.. On?" "Kdo jiný by se sem, tak dobýval?" vydala se ke dveřím "Ne! Prosím, neotvírej mu. Nechci ho vidět." "Tak zůstaň tady." pak odešla. Slyšela jsem, jak bouchaní ustalo místo něj se ozval křik, moc jsem jim nerozumněla, najednou bylo ticho a pak se ozval hlasitý dupod po schodech, rychle jsem se vydala ke dveřím a chtěla je zavřít a zamknout, jenže, než jsem to stihla, tak se někdo z druhé strany do nich zapřel. Přetlaçovali jsme se tam, jak idioti. "Kate, prosím." "Hope!" zavrčela jsem "A pro tebe už Nikdo!" "Ka- Hope." ještě víc jsem se zapřela a malém je už zavřela, jenže on mé pohyby zopakoval, takže tam byla zase ta malá škvírka "Prosím, princezno!" "Tak takhle už mi nikdy neříkej!" zakřičela jsem, slzy mi začaly zase stékat po tvářích "Mě to strašně mrzí." zašeptal "Jo, jasně." uchechtla jsem se "To mě mrzelo, že si mě celou dobu v Paříži ignoroval a všímal sis jen.. Jí, na NAŠÍ dovolené, kde jsme měli trávit čas SPOLU. Mě mrzelo, že místo, aby sis mě všímal ses culil do mobilu, jak idiot a psal sis s ní. To mě nehorázně mrzelo, že místo toho, aby jsme byli spolu sis za ní odjel do Londýna. Ale co se dá dělat? Vybral sis. Když si semnou nebyl šťastný, tak sní snad budeš." "Ne, Kate, počkej-" "Hope! A teď vypadni!" "Prosím, lásko, já vím, že jsem udělal strašnou chybu, ale já to napravím! Všechno to napravím! Už se to nikdy nastane! Nikdy to už neudělám. Je mi to strašně líto." "Nemusí." "C-cože?" uslyšela jsem tichý vzlyk "Nemusí ti to být líto. Nemusí tě to mrzet. Nemusíš to napravovat. Klidně si odleť zpátky za tou svojí.. Kamarádkou, nebo co teď vlastně jste. Je mi to jedno." "Ne, princezno, prosím. Já tě miluju." "Tak tohle už nikdy neříkej!" "A-ale-" "Chci, aby mi to řekl někdo, kdo to bude myslet vážně." "Kate.. Prosím, lásko, miluju tě, odpusť mi to.." zakňučel "Vypadni, Nialle!" "N-ne!" hlas se mu třepal "Nechci tě už vidět, nikdy! Pochop to." hlas se mi zlomil, chvíli bylo ticho. "Takže tohle je konec?" zavzlykal "Definitivní.."

Posledních pár kapitol do konce, lidi:(
Nemůžu se rozhodnout, jak to má skončit.. Chtěli by jste spíš Happyend nebo Sadend?:)♥

Btw. Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat newky1 ♥♥♥♥