Does He Love Me? |n.h.|

Episode 7

Selena
"Nechápu, jak si jí to mohl udělat, proč? To si myslíš, že když jseš slavnej, tak můžeš mít v posteli každou? Chudák Mon, sis jako myslel, že mi to neřekne? Ještě si drze hned po tom jdeš za mnou a pozveš mě na rande, beztak jen proto, aby si mě do postele dostal taky, ale na to zapomeň! Byl si její idol, zbožňovala tě a ty si toho takhle hnusně využil. Dělá se mi z tebe zle! Z tebe i ze Seleny! Neřekla bych do vás, že jste tak falešní, a jste schopni ubližovat lidem, proč Oli přede všema tak zesměšnila? Proč si Monicu jen ojel a poslal do háje? Nemůžu uvěřit tomu, že jste takový, dělá se mi z vás špatně! Nechci vás už nikdy vidět! Na ten zítřek můžeš rovnou zapomenout! Nikam s tebou nejdu. Nechci mít s tebou nic společného! Myslela jsem, že si hodný kluk, který by nikdy holce neublížil, a nikdy by jí takhle nezneužil, ale zřejmě jsem se spletla. Zapomeň na mě! A já zapomenu na tebe. Nechci tě už nikdy vidět!"

Kate
Nemůžu uvěřit tomu, že je to pravda, že jsou opravdu takový, ale zase proč by si to holky vymyslely? Bože jak to Monice mohl udělat? Jak jsem se do něj mohla zamilovat? "Jseš v pohodě?" otočím se a vidím Oli s ustáraným výrazem "Jo jasně, jen bych to do něj neřekla, to je všechno." falešně jsem se usmála, jasně že jsem v pohodě nebyla. "Ale no tak. Vidím to na tobě. To se prostě stane, že se v někom spleteme, zapomeň na ně, bude ti líp." povzbudivě se usmála "Asi máš pravdu." taky jsem se usmála, jenže falešně, vím že takhle jednoduchý to nebude.

Cely den se mi jak Niall, tak Sel snaží dovolat, zásadně to ignorují. I když bych je fakt ráda slyšela nebo si s něma promluvila, pak si vždycky uvědomím jakou věc udělali holkám a rychle mobil tipnu. Možná bych si měla vyslechnout i jejich verzi příběhu, ale je tu vůbec nějaká jiná? A proč by mi holky lhaly? Všechno mi říká, že asi nejspíš takový opravdu jsou, až na jednu malou část mě, co pořád věří tomu, že takový být nemůžou. Hádám se sama se sebou. Nevím co mám dělat.

Po měsíci
Jdu ze školy a po cestě se stavím do Starbucks na kafe. Za ten měsíc se vlastně skoro nic nezměnilo. Jen to že už mi tak často nezvoní mobil, jinak vlastně nic. Niall a Selena už asi pochopili, že to nemá cenu, že vážně s něma nechci mít nic společnýho. V tom mě z přemýšlení vyruší něčí ruka na mém rameni, otočím se a ztuhnu v pohybu. Ne, prosím, že se mi to jen zdá? Prosím. "Ahoj" otočím se zpět k pultu vezmu své karamelové latte a bez odpovědi nebo pozdravu se dám na odchod. U dveří mě ale zadrží ruka na mém zápěstí snažím se vytrhnout, ale stisk je moc silný "Prosím nech mě na pokoji." řeknu šeptem "Ne, Kate musíš mě vyslechnout. Prosím." řekne zoufale "Ne! Nechci slyšet žádný tvoje výmluvy. Ublížil si moji kamarádce." "Ale sakra já ji nijak neublížil. Nic jsem s ní neměl. Všechno si to ty dvě vymyslely." řekl už zvýšeným hlasem "Jo jasně, to ti tak budu věřit, proč by si to jako vymýšlely?" "Protože nechtěly, aby si se s námi bavila. Nemají tě doopravdy rády, jen tě využívají. Vůbec jim na tobě nezáleží a když jsem tě pozval ven, tak se Monica naštvala, že jsem pozval tebe a né ji, tak si vymyslely ten nesmysl a chtěli, aby ses na nás naštvala a nebavila se s námi, to se jim vlastně i povedlo." To už jsem se na něj naštvaně otočila"Pane bože, co to tady plácáš za nesmysly? Jseš ubohej! První odkopneš moji kamarádku, hned potom, co se s tebou vyspí a teď si tady budeš vymýšlet, tady takový nesmysly?" vytrhla jsem se mu a vyšla ven a rozešla se domů. Ovšem znovu mě zastavila něčí ruka na mém zápěstí. "Co zas?" sykla jsem a otočila se na něj. "Sakra můžeš mě chvílí poslouchat? Já ti nelžu a nevymýšlím si. Tohle bych nikdy holce neudělal. Nikdy bych takhle holku nevyužil a neublížil bych jí. Proč mi sakra nevěříš? Co mám udělat pro to, aby si mi věřila? Jak tě mám přesvědčit? Vyhýbáš se mi , odmítáš hovory, tak mi řekni, jak ti mám vysvětlit, že ti říkám pravdu a ty tvoje kamarádky nejsou zas tak skvělý?" podíval se na mě zničeným, zklamáným a smutným výrazem. "Nevěřím ti, všechno, co tu říkáš! Tohle by nikdy neudělaly mají mě rády, narozdíl od tebe!" teď se jeho výraz změnil na překvapený a naštvaný "A na to si přišla, jak že tě nemám rád? To ti nakvákaly ty dvě, že?" co si to sakra dovoluje? Ani nevím jak, ale moje ruka skončila na jeho tváří a o dvě vteřiny později měl na té tváří ruku on a překvapený bolestný výraz "Tohle si už k holkám nedovoluj jasný?! Vůbec je neznáš. Mě taky vůbec neznáš. Tak tady přestaň hrát tohle divadýlko! Já ti na to neskočím! Nech mě na pokoji, jasný." řekla jsem výhružně a chtěla mu vlepit ještě jednu. Jenže tentokrát už to asi čekal, zachytil moji ruku a pro jistotu i tu druhou, přitlačil mě na zeď,a ruce mi dal nad hlavu, v očích měl odhodlaný výraz. Stáli jsme v nějaké uličce, já natlačená na zdi a on s neutrálním a přitom odhodlaným pohledem mě pozoroval. Neměla jsem tušení, co se během dalších několika minut bude dít... Co jsem, ale věděla, že to nebude nic dobrého..