Does He Love Me? |n.h.|

Episode 20

Niall
Nasedl jsem do svého auta a vyjel směr Selenin dům. Zazvonil jsem a otevřela mi Selena, hned mi vrazila facku. Proč mám pocit déja vu? Jenže minule jsem nespal s Kate, ale s nějakou blondýnou. Zase po mě začala řvát, jaký jsem idiot a to všechno. Moc jsem to nechápal. Proč po mě řve? "Můžeš mi teda říct, co si jí zase udělal? Proč kvůli tobě zase brečí? To si tam zas přefiknul nějakou holku?" aha, takže jí to Kate neřekla "No jednu jsem včera, ehmm.. Přefiknul." vrazila mi druhou facku "Ale, Sel-" "Ne! Nialle, mě to nezajímá. Říkal si mi, že jí miluješ a zatím ojíždíš všechny holky okolo." "Ale já nespal-" "Říkám ti, že-" "Spal jsem s Kate." zařval jsem "C-cože?" překvapeně se na mě podívala "Včera jsme se spolu vyspali. A dneska ráno, ještě před tím než jsem se probudil, utekla. Chci vědět proč." povzdechl jsem si "Je u sebe v pokoji Nialle." vděčné jsem se na ní usmál a vyrazil do jejího pokoje. Otevřel jsem potichu dveře. Ležela na posteli zády ke mě. Došel jsem az k ní a sedl si na postel. Lekla se mě a rychle se otočila. Měla červené oči a rozteklou řasenku. "Co tady děláš?" zeptala se překvapeně "Nechtěla si mi odpovědět přes telefon, tak jsem si pro odpověď přijel." usmál jsem se a utřel jí slzy "Nevím o čem-" "Kate, přestaň-" "Jsem-" zmrazil jsem jí svým pohledem "Proč to pořád, tak řešíš? Není to jedno jestli ti říkám Kate nebo Hope? Kate je tvé jméno a Hope přezdívka, je jedno jestli ti říkám jménem nebo přezdívkou, ne?" "Všichni mi říkají Hope. A když mi někdo řekne Kate, tak mi to strašně připomíná minulost." "Na kterou by si chtěla zapomenout, že?" "Jo." ucítil jsem slzy v očích "Prostě mám pocit, že to jméno mi nosilo smůlu. Tata mě bil, šikanovali mě ve škole, utekla jsem z domu a začala se bavit s lidma, kteří mě jen využívali a nikdy mě nebrali vážně." "A potkala si mě." zkonstatoval jsem "A potkala jsem tebe, což bylo jediné pozitivní na mé minulosti." podíval jsem se na ní s úsměvem "Bohužel to bylo to jediné a taky jen na dva dny." uchechtla se "Takže i přesto bych na svou minulost nejradši zapomněla." "Takže to mám brát tak, že me chceš vymazat ze svého života?" "Z minulosti určitě." "A ze součastnosti?" kousl jsem se nervózně do rtu "To už záleží na tobě." usmál jsem "Proč si dneska utekla?" "Jaktože víš, že jsem tam s tebou byla já?" "Já na rozdíl od tebe včera tolik nepil." zasmál jsem se "Takže si všechno pamatuješ?"  polkla "Všechno." začal jsem se k ní pomalu přibližovat "Úplně všechno?" zašeptala "Úplně.Všechno.Hope." dával jsem jí motýli polibky na krk "A-" podíval jsem se na ní "A?" "Proč si to nezastavil?" "Protože to by byla ta největší chyba." zašeptal jsem, byl jsem od ní jen pár milimetru, naše rty se skoro dotýkali "Nic si z toho nepamatuju." šibalsky jsem se usmál "A chtěla bys?" zkousl jsem jí spodní ret. "Nevím." odtáhl jsem se "Nevíš?" zeptal jsem se trošku zklamaně "Uhm.. Znamenalo to pro tebe něco, Nialle?" "Bojíš se, že to pro mě nic neznamenalo?" kývla "Hope, co jsem ti řekl před dvěma lety?" zmateně nakrčila čelo, na které jsem jí dal pusu "Počkám si na tebe Kate. Počkám dokud mi to neodpustíš." zopakoval jsem to, co jsem jí řekl před dvěma roky, dívala se na mě, jako kdyby jí to nedocházelo, co jsem právě řekl "Hope, ten den jsem ti poprvé vyjádřil lásku a ten den jsem ti taky poprvé hodně ublížil." furt nic, tak jinak "Slíbil jsem ti, že si na tebe počkám, že až budeš připravená mi odpustit a zkusit to semnou, tak tady budu a-" "Jsou to už dva roky, Nialle." "Slíbil jsem ti, že si na tebe počkám, jak dlouho budu muset. A já své sliby plním." zašeptal jsem, vytřeštila na mě své dokonalé oči "Takže-" konečně jí to došlo "Miluju tě, Kate." usmál jsem se "Takže tady máš odpověď. Ano. Znamenalo. Znamenalo to pro mě hodně." pohladil jsem jí po tváří "Nialle.." zase jsem uviděl slzy v jejich očích "Ale tohle všechno jsem ti řekl už včera." "Jenže já si ze včerejška nic nepatuju." "Možná bych mohl zařídit, aby sis vzpomněla." kousl jsem se do rtu a usmál se "Jak?" zákeřně jsem se usmál a žduchl do ní. Spadla zpátky do postele a já si na ní lehl, svou váhu jsem držel na rukách. "Nevím jestli to pomůže." zasmála se "Tak to zjistíme." dvakrát za sebou jsem povytáhl obočí a ona se zasmála. Sklonil jsem se k ní a začal jsem jí vášnivě líbat..

Uhh .. Snad se líbí.
Dochází mi nápady, jak dál pokračovat, takže nejspíš ještě pár kapitol a bude konec:(