Unbelievers ✔

4.kapitola - Kocovina

Ráno mě čekalo neobvyklé probuzení. Probudilo mě totiž to, že jsem na sobě cítila tíhu cizího těla. Pomalu jsem rozlepila oční víčka. Celkem jsem se obávala toho, co uvidím, až moje oči budou otevřené. Párkrát jsem zamrkala, dokud jsem nezačala rozeznávat věci kolem sebe a pak mírně sklopila pohled, abych měla dobrý výhled na tělo, které mě mačkalo pod sebou. Přimhouřila jsem oči a po asi půl minutě jsem konečně rozeznala, že ten vetřelec v mojí posteli byl Collin. Povytáhla jsem obočí. Jak se sem vůbec dostal? Nepamatuju si, že bych ho nechala vkročit do mého a Carolinina pokoje. 

„Hej Cole! Vstávej!" zaskučela jsem a šťouchla do něj, aby se probudil a přestal si z mého těla dělat polštář, jelikož to vážně nebylo moc příjemné. Collin se ale stále neprobouzel a já velmi rychle ztrácela trpělivost. Použila jsem všechnu svou sílu k tomu, abych ho shodila na zem, což se mi nakonec poměrně jednoduše povedlo a za chvíli jsem mohla slyšet ránu, způsobenou Collinovým dopadem na studenou podlahu. 

„Proč?!" zakňoural Collin ze země a pak si na podlaze nemotorně sedl. Rukama si protřel oči a pak ke mně obrátil svůj pohled.

„Neměl jsi si na mně ustlat. Co tu vůbec děláš? Sice si včerejšek pamatuju trochu rozmazaně, ale určitě jsem na nic nezapomněla a to, že bych tě zvala do pokoje si vážně nepamatuju," zamumlala jsem a za pomocí loktů si na posteli sedla. 

„To ti můžu vysvětlit. Jakmile jsem vkročil do našeho pokoje, Jack už mě zase vyháněl, protože si tam přivedl tu tvojí kamarádku. Caroline byla tak laskavá a dala mi kartu od vašeho pokoje, abych nemusel spát na chodbě. Když jsem sem přišel, už jsi spala a já tě nechtěl budit. Pak jsem ale omylem zakopl o tvojí postel a jakmile jsem na ní spadl, moje opilé já se rozhodlo, že je čas na spánek. Takže se omlouvám, že jsem si z tebe udělal polštář," vysvětlil mi Cole mírně ochraptělým hlasem. Když se Collin zmínil o mojí nejlepší kamarádce, hned jsem si v hlavě udělala poznámku, že se jí na to budu muset poptat hned, jak se objeví na našem pokoji. 

„Fajn. Hele, nechci znít nějak nepříjemně nebo tak, ale myslím, že teď už by jsi mohl jít. Chtěla bych si dát sprchu a prostě se zkulturnit," zvedla jsem se z postele a snažila se ignorovat bolest hlavy. Bylo to jako bych v hlavě měla nějaké trpaslíky, kteří mi zevnitř do oblasti čela zabodávali tisíce malých jehel.

„Jasně, chápu. Tak se uvidíme později," Cole vyskočil na nohy, věnoval mi vtipně vypadající mrknutí a pak vyšel přímo ke dveřím. Jakmile vyšel na chodbu, vyndala jsem si z kufru čisté oblečení a pak vyrazila směr koupelna. 

***

Jakmile jsem vyšla vysprchovaná a převlečená z koupelny, Carolina nakráčela do našeho pokoje a její úsměv zářil už na dálku. 

„Počkej chvíli, musím si vzít sluneční brýle. Jinak by jsi mě tím svým úsměvem mohla oslepit," zašklebila jsem se a Caroline se zasmála.  Sedla jsem si na svou postel a pohledem Caroline vybídla, aby se posadila vedle mě. To také po chvíli udělala. "Tak, jak jsi se vyspala?" zeptala jsem se a významně zamrkala. Vypadalo to, že Caroline mou narážku hned pochopila. Jsme nejlepší kamarádky, rozumíme si vážně dobře. 

„Takže hádám, že ti Collin řekl, že jsem strávila noc u Jacka. Ale nespala jsem s ním. Vlastně jsme ani nespali vedle sebe. No, abych pravdu řekla, nespali jsme vůbec. Celou noc jsme si povídali," řekla a pořád se nepřestávala usmívat. Kdybych já celou noc nespala, asi bych vážně nevypadala takhle svěže, jako Caroline. Spíše bych vypadala jako postava z The Walking Dead. 

„Neříkej mi, že se tak přiblble směješ jen kvůli tomu, že jste si celou noc jen povídali," škádlila jsem jí dál a Caroline okamžitě převrátila oči v sloup.