Unbelievers ✔

6.kapitola - Karaoke

„New York, concrete jungle where dreams are made of
There's nothing you can't do
Now you're in New York
These streets will make you feel brand new
Big lights will inspire you
Hear it for New York, New York, New York,"  zpívala jsem falešně, sledujíc karaoke video, které hrálo v mobilní youtube aplikaci na mém telefonu. Bylo 9 ráno našeho 3.dne v New Yorku. Včera jsme s Caroline navštívily Sochu Svobody, jako správné turistky. To byla asi jediná zajímavá událost na včerejšku od mého obědu s Collinem, jinak se toho nic moc nestalo. Collin a Jack se na celý den vypařili a tak jsme s Caroline na vlastní pěst poznávali zákoutí New Yorských ulic. No a dnes ráno jsme se s Caroline rozhodly si udělat karaoke chvilku. Zrovna byla řada na mně a samozřejmě jsem si musela vybrat písničku o New Yorku, protože prostě proč ne. 

„On the avenue, there ain't never a curfew
Ladies work so hard
Such a melting pot on the corner selling rock
Preachers pray to God
Hail a gypsy cab
Takes me down from Harlem to the Brooklyn Bridge
Someone sleeps tonight with a hunger
For more than from an empty fridge," začala jsem i s mobilem v ruce předvádět různé taneční kreace na svojí posteli. 

„I'm going to make it by any means
I got a pocketful of dreams
Baby, I'm from
New-" můj zpěv přerušil výbuch smíchu dvou vetřelců. Collina a Jacka. Jak se sem vůbec dostali? Neviděla jsem Caroline jít někomu otvírat. Pozastavila jsem karaoke video na svém telefonu a pak se na ty dva podívala s překříženýma rukama na hrudi.

„Jak jste se dostali dovnitř?" zeptala jsem se s povytaženým obočím. Pohledem jsem se zastavila na Collinovi, čekajíc, jestli se ujme slova, nebo mluvení nechá na svém bratrovi. Druhá varianta byla správně.

„Bylo pootevřeno," pokrčil Jack rameny a mrkl na Caroline. Jakmile jsem si toho všimla, obrátila jsem pohled na ní a čekala na vysvětlení.

„Domluvila jsem se s Jackem, že nechám pootevřeno, aby sem mohli přijít a nemuseli klepat nebo tak něco. Asi jsem se ti zapomněla zmínit," řekla s nevinným úsměvem. Samozřejmě. A oni museli přijít zrovna ve chvíli, když zpívám. Pokud se to zpěvem vůbec dalo nazývat. 

„Caroline se nezmínila, že tu bude probíhat soukromý koncert," ušklíbl se posměšně Collin a já po něm hodila polštář, pro který jsem se hbitě natáhla na mojí postel. Měl poměrně rychlé reflexy, takže ho chytil do rukou a hodil ho po mně zpátky. Vyhnula jsem se a slezla opatrně z postele.

„Už mě nikdy neuslyšíš zpívat," řekla jsem přímo jemu, jako bych v tu chvíli s ním v místnosti byla sama. Propalovala jsem ho pohledem, který mi opětoval.

„Nejsem si teď jistý, jestli to je špatná věc," dál si mě dobíral a vyslal mým směrem mrknutí. Jako obvykle jsem zakroutila očima. Kroucení očima bylo něco jako můj poznávací znak.

„Proč se s tebou vůbec bavím?" zamumlala jsem otráveně a pozdvihla pravé obočí, přičemž se mi mírně pozvedlo i to levé a nepatrně se mi svraštilo čelo. Než mi Cole stihl odpovědět, vyrušila nás Caroline odkašláním. Okamžitě jsem od Collina odvrátila zrak a podívala se na ní. 

„Co kdyby jsme my čtyři dneska něco společně podnikli?" navrhla nám všem Car. Jen jsem pokrčila rameny. Bylo mi to nějak jedno. Jack okamžitě souhlasil, takže už zbývalo jen Collinovo vyjádření.

„Proč ne? Aspoň strávím víc času s mojí novou nejlepší kamarádkou," přikývl nakonec a šťouchl do mě. Ošila jsem se a znovu se na něj podívala.

„Od kdy jsme nejlepší kamarádi? O tom nic nevím," zašklebila jsem se. „Navíc já už nejlepší kamarádku mám," doběhla jsem ke Caroline a pověsila se jí kolem krku jako malé dítě.