Unbelievers ✔

11.kapitola - Lunapark

Nemohla jsem uvěřit tomu, že dneska už to bylo 5 dní od doby, kdy jsme dorazili do New Yorku. A taky jsem nemohla uvěřit tomu, že už nezbývá tak moc času do doby, kdy se budeme muset vrátit do Londýna. Ani nevím, jestli se mi chtělo odjíždět. V New Yorku jsem se cítila bezstarostně a byla jsem tu spokojená. Londýn mi ani moc nechyběl. Nicméně, Caroline na dnešek vymyslela přesný program a to, že i s Jackem a Collinem pojedeme do lunaparku v Coney Islandu.

Proti tomuto návrhu jsem samozřejmě neměla žádné námitky, jelikož jsem lunaparky zbožňovala. Hlavně kvůli horským drahám. Jakmile jsem se dozvěděla, že v daném lunaparku, kam jsme měli namířeno, je spoustu speciálních horských drah, přičemž jedna z nich byla Cyclone, která měla být snad největší, těšila jsem se o to více.

„Země volá Madison," Caroline mi zamávala rukou před očima a já zamrkala. S nechápavým pohledem jsem se na Car podívala a mírně pozdvihla obočí.

„Chvíli to vypadalo, jako by jsi zamrzla na místě," vysvětlil Jack za Caroline a já jen pokrčila rameny. Člověk se tady nejspíš ani na chvíli nemůže zamyslet.

„A taky by jsi mohla vylézt z toho taxíku, jsme na místě," poznamenal Collin, který v tu chvíli otevřel dveře na druhé straně a vystoupil. Jack ho následoval. Caroline podala řidiči nějaké peníze a pak ve stejnou chvíli jako já, opustila taxík. Rozhlédla jsem se a následně se pohledem zastavila na obrovském lunaparku. Zkoumala jsem všechny ty atrakce, které vypadaly tak lákavě. Beze slova jsem se rozběhla ke vchodu do lunaparku a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, jestli mě zbytek naší skupiny bude následovat. Zastavila jsem se teprve až ve frontě u pokladny, kde mě dohnali i ostatní.

„Asi máš vážně hodně ráda lunaparky, co?" uslyšela jsem Collinův hlas blízko mého ucha. Ozval se tak blízko, že jsem sebou prudce trhla.

„Nemám je jen hodně ráda. Zbožňuju je. Když jsem byla malá, do lunaparku mě brávala moje teta. Aspoň tedy do doby, než se odstěhovala skoro na druhý konec světa, na Nový Zéland," svěřila jsem se Collinovi, když jsem se k němu mírně natočila.

„Tvoje teta? Ne rodiče?" povytáhl Cole obočí. Kdybych se tu teď rozpovídala o mých rodičích, bylo by to na dlouho. Moje rodina byla vážně dost složitá a kdybych chtěla, aby to Collin všechno pochopil, musela bych nejspíš mluvit několik hodin v kuse.

„S mými rodiči to vždycky bylo dost složité. Nikdy jsme nebyli perfektní rodinka, ale hádám, že to bylo aspoň lepší, než teď. Někdy ti o tom možná řeknu víc," zamumlala jsem nakonec a pohledem hypnotizovala záda lidí, kteří stáli ve frontě před námi, jako bych je tím nějak mohla popohnat.

„Wow, někdy mi o tom možná řekneš víc? Takže už jsme překročili fázi, ve které jsi tvrdila, že z tebe nic nedostanu?" Cole si mě začal ihned dobírat.

„Z té fáze jsme se dostali ve chvíli, kdy jsem ti řekla o Mikeovi. Tak nějak jsem pochopila, že se tě nezbavím. A nerada to přiznávám, ale povídá se mi s tebou dobře. Obvykle nezačínám věřit lidem tak rychle, ale z nějakého prazvláštního důvodu mám pocit, že se na tebe v čemkoliv můžu spolehnout," přiznala jsem polohlasně a podvědomě doufala, že to ani neuslyší. Bohužel to zaslechl.

„Takže Collin efekt zabírá?" zasmál se a věnoval mi mrknutí. Protočila jsem nad ním oči. Přesto jsem z jeho odpovědi mohla dokonale poznat, že nejsem jediná, kdo má v tomhle přátelství vůči tomu druhému tento pocit. Cole se v mojí blízkosti choval více a více uvolněněji, už nebyl jako kámen. Tak nějak mě pustil k sobě a na oplátku jsem ho tak nějak i já pouštěla ke mně. Myslím, že to vlastně byl takový skrytý výměnný obchod, který jsme nejspíš uzavřeli telepaticky.