Unbelievers ✔

19.kapitola - Zase ten Dean

„Ehm... Asi bych měla jít otevřít," řekla jsem v momentě, kdy jsem začala cítit, jak mi hoří tváře. Chtěla jsem nějak zakrýt svůj výraz a to zvonění bylo dost dobrá výmluva, jak se jít vydýchat někam dál od Collina.

„Jo, to by jsi asi měla," přikývl Cole, který vypadal stejně rozhozeně jako já. Myslím, že kdyby nás nezastavilo to zvonění, nastala by ještě trapnější situace. Jsem si tím téměř jistá.

Vykročila jsem ke dveřím a jakmile jsem je otevřela, ukázalo se, že nás vyrušila Caroline. Takže to ona mě zachránila před ještě větším trapasem. Děkuju Car, poznamenala jsem v duchu.

„Můžu dál?" zeptala se Caroline, která se tvářila jako sluníčko. Zajímalo by mě, proč se tváří tak šťastně? Tak trochu jsem doufala, že si to třeba vyjasnila s Jackem a dali se dohromady. No, co. Zkrátka mi záleží na mé nové OTP, kterou ale Caroline očividně zavrhovala, když jsem s ní o tom naposledy mluvila.

„Jo jasně. Přece tě nevyhodím," ustoupila jsem ode dveří, aby mohla moje nejlepší kamarádka mohla projít dovnitř. Upřímně jsem byla ráda, že tu po tom skoro polibku nemusím být s Collinem sama.

„Víš, musím se ti s něčím svěřit. Jsi moje nejlepší kamarádka, takže chci, abys to věděla jako první a taky chci znát tvůj názor. Jedině tvůj názor bude úplně upřímný, takže-" Caroline začala povídat, ale pak si všimla Collina a zarazila se. „Oh... Klidně můžu přijít později Madi, to není žádný problém. Jestli tu máš Colea, tak přece nebudu rušit," významně se na mě usmála.

„Vlastně musím už jít, takže kvůli mně nemusíš odcházet Caroline," poznamenal Collin a já si v duchu oddechla. Tohle mi hrálo do karet. Už žádné trapné momenty s Colem o samotě. Díky bohu.

„Tak se měj Cole," zvedla jsem ruku do vzduchu a s dost zvláštním úsměvem na tváři jsem mu zamávala. Collin mi tohle gesto opětoval a pak vyšel vchodovými dveřmi ven.

„No, takže s čím se mi potřebuješ svěřit?" obrátila jsem pohled na svou nejlepší kamarádku. Zeptala jsem se na to hlavně kvůli tomu, aby neměla šanci nějak komentovat Coleovu návštěvu.

„Vrátila jsem se k Deanovi," Car se široce usmála a já se málem začala dusit vzduchem. Cože udělala?! Vrátila se k tomu bastardovi? To už si snad ze mě musí dělat srandu.

„Slyšela jsem správně? To snad nemyslíš vážně!" vyjádřila jsem svojí nespokojenost s jejím sdělením nahlas.

„Vím, že ho nemáš ráda, ale ber prosím ohledy na moje city. Miluju ho a on miluje mě, tak to zkus akceptovat a nezahrnuj do toho svůj osobní názor na něj," zamračila se a založila si ruce na hrudi. A pak, že chce můj upřímný názor na tuhle situaci. No jasně.

„Proč si sakra pořád myslíš, že mu na tobě záleží? Nikdy jsi ho doopravdy nezajímala! Ne tak, jak si ty myslíš. Jak by jsi si to přála a zasloužila. Probuď se prosím konečně," snažila jsem se vtlouct Car do hlavy trochu rozumu.

„Kdyby jsi byla na mém místě, tak by jsi tohle neříkala. Dean má možná určitou pověst a image, ale ke mně se chová jinak," bránila dál toho svého miláčka.

„To si jenom ty pořád dokola namýšlíš! Proč v něm pořád vidíš toho dokonalého ideálního přítele, kterým nikdy ve skutečnosti být nemůže?! Kdyby jsi jím přestala být tolik zaslepená, viděla by jsi, že s Jackem by jsi na tom byla mnohem lépe," znovu jsem se jí snažila podstrčit Jacka, protože naděje zkrátka umírá poslední.

„A už zase se mi snažíš vnutit Jacka! Hádám, že tohle všechno říkáš jenom kvůli tomu, že Jack je Collinův brácha. Je jasné, že si s Collinem musíš být dost blízká a tak se mě snažíš dát dohromady s jeho bráchou, který je mnou očividně posedlý," odfrkla si.

„Pochybuju, že Jack je tebou posedlý. To není to správné slovo. A navíc ti ho nepředhazuju kvůli Collinovi. Rozhodně si s ním totiž nejsem tak blízká, jak si myslíš," odsekla jsem.

„Tohle byl dost špatný nápad. Až přestaneš být tolik vysazená na Deana, ozvi se," zasyčela a už se hrnula ke dveřím.

„Tak to teď asi spolu mluvíme naposledy!" zakřičela jsem za ní naštvaně. V tu chvíli jsem nad těmi slovy moc nepřemýšlela, prostě ze mě vyšli impulzivně.

„Když to bereš takhle, tak nejspíš jo!" zavrčela Caroline předtím než za sebou třískla vchodovými dveřmi.

***

Uběhla už hodina od mé hádky s Caroline. Pořád jsem nad tím nedokázala přestat přemýšlet a celkem mě to užíralo. Nechtěla jsem se s ní hádat. Hlavně ne kvůli Deanovi. On za to vážně nestál. Jen jsem se snažila Car chránit. Byla skoro jako moje rodina. Jako moje sestra. Nechtěla jsem, aby se zahazovala s někým, kdo jí stejně nakonec zase jenom ublíží. Rozhodla jsem se svojí nejlepší kamarádce napsat aspoň zprávu.

Pro: Car
Nemyslela jsem to tak. Jen nechci, abys byla zase nešťastná... xx

Čekala jsem a čekala, ale Car na mojí zprávu neodpověděla. S povzdechem jsem odložila svůj mobil, který ale moc dlouho položený nezůstal. Po asi minutě se rozezvonil a tak jsem ho znovu i hned zvedla. Bez váhání jsem přijala hovor, protože jsem si byla víceméně jistá, že to byla Caroline.

„Car?" řekla jsem hned do telefonu s nadějí v hlase.

„Caroline sice nejsem, ale mám jednu otázku ohledně ní. Nevíš, proč mi už delší dobu nezvedá telefon?" ozval se z druhé strany překvapivě Jack místo Caroline.

// Vím, že je tahle kapitola neskutečně krátká, ale je to jenom taková spojovací kapitola. Ta další už zase bude delší... Teda aspoň doufám :D Měla by být ;)