Unbelievers ✔

23.kapitola - Ta pravá chvíle

Moje záda narazila do tvrdé zdi, ale ignorovala jsem. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit byly Collinovi rty na těch mých. Pořád jsem bojovala sama se sebou, ale momentálně ta moje zatvrzelá část prohrávala.

Coleovi ruce doputovaly až k mým bokům, za které si mě k sobě přitáhl ještě blíže, aby mohl prohloubit náš polibek.

Znovu jsem se zamyslela nad tím, jak jsme se vůbec dostali do chodby jeho a Jackova bytu v téhle pozici...

FLASHBACK

„Jenže, co když prostě o žádné zachraňování nestojím? Nikdy jsem se o to neprosila a ani nebudu. Zvládnu to sama. Vždycky to tak bylo. Překonala jsem už dost věcí bez cizí pomoci. Já prostě nepotřebuju někoho, kdo si bude hrát na mého prince na bílém koni. Nežijeme v pohádce, takže na takovéhle věci nevěřím a ani nechci," po mém menším proslovu jsem vydechla všechen vzduch z plic.

„Nechci si na nic hrát. Nechci za každou cenu být tvůj hrdina. Promiň, jestli jsem se špatně vyjádřil a ty jsi to takhle pochopila. Jenom prostě nechci, abychom začali předstírat, že mezi námi nic není. Nerad se přetvařuju a myslím, že jsme na tom stejně, tak proč to dělat?" zeptal se Collin.

„Protože pro jednou přetvářka zní jako lepší varianta? Bezpečnější?" spíš jsem to položila jako otázku, jelikož jsem nad tím sama začala celkem dost pochybovat.

„Jenže to nejsi ty. Ani já. Tohle nejsme my. Hlavně mi nepřijde, že bezpečnější varianta je vždycky ta lepší," divila jsem se, že pořád měl nějaké argumenty. Většinou jsem byla já ta, která měla poslední slovo, jenže teď už jsem se pomalu dostávala do slepé uličky. Navíc měl teď úplnou pravdu. Bezpečí nikdy nebylo mou hlavní prioritou. Aspoň ne většinou. Lidi, kteří mají bezpečí jako hlavní prioritu přeci nekončí na policejní stanici.

„Prostě už zmlkni!" zavrčela jsem a bezmyšlenkovitě ho políbila. Původně jsem to v plánu neměla, ale moje tělo si dělalo co chtělo. A právě teď se mému tělu zachtělo líbat Collina a tak to udělalo. Ten nijak neprotestoval a i hned mi začal polibky oplácet. Nebylo v nich ani trochu něhy, což se dalo čekat, když já jsem na jeho rty zaútočila z toho důvodu, že už mě začínal dost frustrovat.

„Ke mně?" zamumlal mi Cole do rtů. Trvalo mi chvíli než jsem vůbec rozluštila, co řekl, ale nakonec jsem přikývla.

KONEC FLASHBACKU

Frustrace vás dovede k mnohému. Mě teď nebezpečně rychle vedla do Collinovi ložnice. Než jsem se nadála, nohama jsem zavadila o kraj postele a pak spadla do měkkých peřin. Ten pád mi však způsobil to, že jsem přestala vidět zamlženě a najednou mi tohle už nepřišlo jako ten nejlepší nápad.

Dřív, než mě Cole stihl uvěznit pod svým tělem, jsem se zvedla na loktech a odsunula se až na samý kraj postele. Collin mi věnoval zmatený pohled, ale už se mě ani nedotkl.

„Na tohle prostě není ta pravá chvíle," poznamenala jsem polohlasně a upřeně pozorovala svoje ruce, které jsem si položila do klína.

„Není pravá chvíle na tohle, nebo na to, abychom dali šanci něčemu víc, než jen přátelství?" zeptal se vědoucně. Vždycky dokázal pochopit skrytý význam mých slov. Znal mě až moc dobře. Jak jsem mu vůbec mohla dovolit, aby mě takhle poznal? Kdybych tomu zabránila, nebyli by jsme teď v téhle pozici.

„Nejspíš obojí," skoro jsem zašeptala. Můj hlas se pomalu vytrácel, kvůli nejistotě, kterou jsem pociťovala. Nejradši bych se vrátila v čase a naší společnou historii bych úplně změnila. Sice jsem za Collina byla ráda, ale pokud pro nás bylo tak těžké zůstat jen přáteli, možná by bylo lepší, kdybychom se vůbec nezačali poznávat.