Alfa and Unknown [Ereri/Riren; CZ/SK]

Kapitola 10.

Eren (BobaHeichou) - normálně

Levi (já) - tučně

Akonáhle sa dvere za ním zavreli a tak nás od seba oddelili, nechal som knihu padnúť na svoju tvár a s hlbokým vzdychom, akoby mohol vyjadriť všetky moje city, prinútiť ich odísť, stratiť sa, som len zavrel oči a nechal sa unášať tichom a nepatrným doznievaním krokov, ktoré sa odo mňa každou sekundou vzďaľovali. Každý jeho krok sa mi v mysli ozýval ako zvon a rezonoval celým mojim bytím. Každý krok, každé stretnutie sa jeho podrážky s kamennou podlahou hradu ma ničil o to viac, pretože smerovali odo mňa.

Bolo to najlepšie, je to najlepšie. Tak prečo? Prečo mi je to ľúto? Prečo ma takéto chovanie ničí? Prečo to vôbec robím, keď chcem vlastne pravý opak? Oh, už viem ... preňho. Nie je dôležité, čo chcem ja, pokiaľ bude šťastný on, budem aj ja. Toto, túto jednoduchú vetu si musím opakovať stále dookola tak, aby som nestratil význam tých slov. Preňho, na mne nezáleží.

Zasrané alfské gény, či aké sračky mi to kolujú v žilách (alebo niekde inde? ja sa v tom nevyznám a je mi to uprdele). Všetko by bolo jednoduchšie, o toľko jednoduchšie nebyť týchto zasraných kódov. Toto by sa nikdy nestalo, nikdy ... by som to s ním nezažil. Ale šak tak by bolo lepšie, nie snáď? ... NIE SNÁĎ?!? Nie ... nie, jasné, že nie! Čo si to tu sakra nahováram? On a byť šťastný bezo mňa? S niekým iným? Lepším? A krajším? (nikto taký neexistuje) Nenechajte sa vysmiať. To nepôjde a dôvod je zasrane jednoduchý: Pretože je to moja Omega! Áno, toto celé stačí ako dôvod, nič viac nie je potreba. Toto celé sa stalo z nejakého dôvodu, to, že ja som Alfa a on Omega, to, že je môj compár tak ako ja jeho. Toto všetko je ten dôvod, prečo k sebe patríme.

Okamžite som sa rozbehol k dverám s cieľom ho nájsť, s cieľom mu niečo povedať. Je mi jedno ako na to bude reagovať, povedať mu to proste musím.

Málem jsem se udusil vlastními slinami, no vážně, takhle mě snad ještě nikdy nikdo nepřekvapil. Jak to zjistila, je vůbec možné se takhle prozradit? Co jsem zanedbal? „Cože? Jak to- jak to víš?"

„Sice jsem Beta, ale to neznamená, že jsem nevšímavá. Voníš jinak, než doteď, to by tedy znamenalo, že jsi měl rut nebo heat a s někým jsi byl. Pro jistotu jsem si ještě jednou ověřila tvé testy a zjistila, že jsem ti omylem doplnila špatný kód."

„Tak to byla tvoje vina!" snažil jsem se udržet si klidný hlas. Kvůli ní jsem polykal ty sračky, co ani nezabíraly a měl děsný pocity, že se roztaju. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, načež jsem klidně pokračoval: „Dej mi prášky."

Pomalu kývla, vytáhla ze zásuvky jedno balení a podala mi ho. „Hlavně musíš opa-"

„Jasný," odbyl jsem ji a vydal se ke dveřím. Samozřejmě jsem nebyl nadšený, ale nechtěl jsem to tady s ní probírat, nechtěl jsem to probírat s nikým. Nejraději bych to všechno ignoroval, no bohužel to nejde.

Uklidil jsem si prášky do jednoho šuplíku na zámek v kanceláři a vydal se směr jídelna. Měl jsem docela rozhozené nervy a nechtěl jsem být nějak extrémně nepříjemný, v tomhle mě černý čaj určitě uklidní.

Vešel jsem dovnitř a zatočil do kuchyně. Aniž bych si uvědomoval své chování, zastavil jsem se mezi dveřmi a zíral na osobu před sebou. Eren. Byl ke mně zády, očividně si připravoval něco k jídlu. Těžko říct, co se mnou v tu chvíli zmítalo, jestli doznívající vztek od Erwina, otrávená nálada od Hanji anebo totálně rozbouřené hormony, které celý den trpěly mým neustálým potlačováním. Došel jsem za ním, ale všiml si mě a očividně chtěl něco říct, tak jsem ho chytil za zápěstí, trhnul s ním tak, abych ho otočil čelem k sobě a druhou rukou mu zakryl ústa. Pohledem jsem jasně naznačil, ať mlčí. Mezitím moje ruka sklouzla z jeho zápěstí níž, rozepla mu kalhoty a zahákla se za jejich pas, aby je stáhla dolů. V hlavě se mi vařila krev, všechno kolem šumělo, tentokrát to záviselo na tom, co jsem chtěl já. A tak jsem si dřepnul dolů a přisál rty přes boxerky na jeho chloubu.