Alfa and Unknown [Ereri/Riren; CZ/SK]

Kapitola 9.

Eren (BobaHeichou) - normálně

Levi (já) - tučně

Takže nakoniec ... Sme sa vzali a mali plnú prdel malých harantov! Ha, jasné, odišiel, ako inak. Prečo by ale aj mal ostať? A prečo mi to bolo vôbec ľúto? To určite bude len z tej noci, nejaké tie city, ktoré mi len temnia mozog ešte nevyprchali, ešte sa tam držia a stále ma presviedčajú, že to takto byť nemalo, že ešte nie je nič stratené. Jasné, keby to tak bolo, predsa by ... neodišiel, nechcel by po mne, aby sme náš "vzťah" skrývali, aby ... som šiel do sprchy sám! Keď už tak, tak len s ním, spolu pod prúdom vody by sme si vymieňali bozky, objímali sa a ... všetko by bolo dokonalé, pretože by tam bol so mnou. No nič! Depkárčiť môžem aj neskôr! Teraz je mojou hlavou prioritou si trochu schladiť hlavu a (aj keď neochotne) dať zo seba dole túto jeho božskú vôňu.

Tak som sa teda postavil a zamieril si to do sprchy, kde sa ešte pred pár chvíľami nachádzal on ... A veruže som si v tej sprche dal záležať. Neviem koľko som tam bol, no ak by som sa tam zdržal o niečo dlhšie, určite by som spotreboval všetkú teplú vodu. Dajme tomu tak nejak plus mínus 20 minút.

A potom som si to samozrejme zamieril na raňajky. Jupííí, nemôžem sa dočkať až všetkých uvidím!! Nechcem byť nejaký neruda (staroch, čo je na všetko/všetkých ofučaný), no teraz by som bol najradšej sám. Lenže to by som padol len do väčšej depky, viac by som si všetko vyčítal a to by nem dopadlo dobre. Snáď mi spoločnosť trochu pomôže (ale ak ma bude henten dnes srať, bude veruže bitka! Naňho nemám nejak náladu (ale mal som vôbec niekedy?)).

Na moje prekvapenie tak veľa ľudí nebolo. Namieril som si to ku Conniemu a Sashi .... lenže tí sa tam začali hádať o posledný kus chcela a keďže odo mňa čakali, že to rozhodnem (jak nejaký sudca), tak som sa ... takticky stiahol. Áno, to je to slovo! Proste som sa nenápadne vyparil o dva stoly vedľa a to hneď karma! No kto by tam nebol? Jasné, že Marco!! Nie, proti nemu nič nemám, ja len že, kto je hneď pri ňom? Jasné, že henten dement!! Ešte mám možno nádej, ešte môžem ísť niekde inde! Posledné svetielko nádeje sa však rozplynulo, keďže si hneď vedľa mňa Marco prisadol (ktorý tu pochopiteľne nesedel, asi si bol po vodu, no podľa rozloženia toho poriadku a hnusu som hneď vedel, kto tu sedí).

"Ahoj" odvetil a položil si pohár vody pred seba vedľa (očividne svojich) práškov.

"Hoj ..." tak a cesta zmiznúť sa mi už takmer vyparila. Ale on je v pohode, on snáď odo mňa nebude chcieť rozhodnúť, komu pridelím jedlo, takže snáááď sa tu aj najem ... (akože nejak extra hladný som nebol ... dobre bol! By som zožral celú sviňu na posedenie! Tak hold ma to včera vyčerpalo a apetít stúpol ...)

Chvíli jsem na ni nevěřícně zíral, než jsem zaregistroval její zmatený výraz – pravděpodobně nechápala, co se se mnou děje.

Pokud jste si toho nevšimli, tak jsem popravdě její přednášku tehdy moc neposlouchal. Nevnímal jsem, jak probíhá styk Alfy a Omegy, co z toho je a co není závazné, jak působí hormony a co se bere za znásilnění. Nepřipadalo mi to důležité. Víte, takhle jsem si to nepředstavoval. Nikdo jsem nikoho tímto způsobem nemiloval, nepotřeboval jsem mít někoho, kdo by byl jenom můj, nikdy jsem si nikoho nechtěl zoufale udržet. Tahle panika – naprostý strach z toho, že Erena ztratím – nebyla v plánu. Nic z toho. Ani na tom odchodu nemělo být nic složitého: rozloučit se, zatáhnout za kliku, zavřít za sebou a dělat, že se mezi námi nikdy nic nestalo. Jenže stalo. Nedošlo mi, jak moc mi na něm záleží, jak moc ho miluju, než jsem zavřel ty zkurvený dveře. Ale Eren byl Alfa, určitě to dělal jen díky hormonům, nic ke mně necítí... A já s tím nemůžu nic udělat. Stejně tohle bude pro všechny lepší, mezi námi by to i tak nefungovalo. Byli jsme jako oheň a led.