Lexin Kamarád

O pět let později...

Dneska mám narozeniny, super. ,,Dobré ráno miláčku" řekl velice známý hlas. ,,Dobré ráno i tobě." otočila jsem se a než se nadála, byla jsem sevřena v jeho objetí.

,,Jdeme??" zeptal se mě ,,Jdeme." odpověděla jsem a rychlostí, jako nikdy předtím, jsem vyběhla z domu. Ano, šli jsme na lov. Ulovila jsem jednu srnku. Bylo mi jí líto, ale co mám dělat, když mám hlad?? Když jsme šli zpátky, stalo se něco, co by mě ani ve snu nenapadlo...

Ve vchodových dveřích stála moje maminka s velikou bílou krabicí.. ,,Sakra, takhle mě nesmí vidět!! Vždyť jsem celá od krve!!" řekla jsem a běžela jsem k domu, samozřejmě na druhou stranu, než byla mamka...

Rychle jsem se umyla a běžela ke dveřím. ,,Jé, aho mamí, co ty tady??" zeptala jsem se. ,,To už nemůžu navštívit svoji jedinou dceru, když má narozeniny??" řekla a usmála se. ,,To víš, že můžeš. Promiň, že jsem nepřišla hned, spala jsem." řekla jsem jí a rukou naznačila, ať jde dovnitř. ,,Bože, mám mamince říct, že jsem upírka nebo ne??" ptala jsem se v duchu sama sebe.

,,Dobrý den, paní Alpská." řekl Luky, když přišel z ložnice a mnul si oči. ,,Dobrý den, Luky" řekla a usmála se na něj. Ti dva se měli odjakživa rádi, což bylo super.

Luky přišel k mamce a něco jí pošeptal. ,,Ano, máš mé svolení" řekla maminka a objala Lukyho. ,,Moc děkuju." řekl a odešel si ke mně sednout. Mamka furt něco dělala v kuchyni. ,,Nechceš pomoc??" ,,Nee, to je dobrý, ale děkuju" odpověděla maminka milým hlasem. Po asi pěti minutách přišla s dortama na talířkách. ,,Všechno nejlepší, zlatíčko!!" řekla, položila dorty na stůl a objala mě. To samý udělal i Luky, ale udělal k tomu ještě něco jiného...

,,Vezmeš si mě??" řekl a otevřel krabičku, ve které byl prsten. Malém jsem omdlela... ,,Ano, ano, ano!!" odpověděla jsem a skočila mu kolem krku tak, že málem spadl. Objímali jsme se ještě dobré 3 minuty. ,,A kdy bude svatba??" zeptala se zvědavě mamka. ,,Za měsíc. Už jsem všechno zařídil." řekl a mrknul na mě a na maminku se usmál.

Bylo asi 18:23 a mamka se s námi rozloučila. ,,Sbohem děti." řekla a zamávala nám. Mávali jsme jí, dokud jsme jí viděli.

,,Zlato??" ,,Hmm?? Copak??" ,,Tobě vážně nevadí, že si budeš brát upírku??" zeptala jsem se a podívala se na něj se psím výrazem. ,,Vůbec, proč by mělo?? Ty si mě vzít nechceš??" odpověděl a tvářil se hodně smutně. ,,To víš, že chci!!" řekla jsem a objala ho. ,,Zeptala jsem se jen proto, že-" než jsem to dořekla, někdo zazvonil... Cítila jsem tu osobu až sem...

Tak, tady je další část. Snad se vám líbila... Co myslíte, že bude pokračovat dál?? Do komentářů pište vaše názory a tipy, co bych mela změnit.
Budu ráda za každý vote i za komment.
*Vee*