Lexin Kamarád

Den "D"

----červenec----
,,Louisi, musíme do nemocnice!! Už je to tady!!" zakřičela jsem a svíjela se v bolestech. ,,Už běžím!!" v cukru letu byl u mě a vzal mě do náruče. Dnes se měla narodit moje dcera. (Omlouvám se, ale v předchozích částech jsem to nějak špatně odhadla, tak snad vám nebude vadit, že se dítě narodí o 5 měsíců dřív :D )

--v nemocnici--
,,Moje přítelkyně bude rodit!! Pomozte jí někdo!!" křičel Louisi na recepci, ihned k nám přiběhla sestřička a odvedla mě na porodní sál.

,,Dýchejte šlečno!!" říkal mi doktor, když jsem hrála ukrutnou bolest při porodu. ,,Už vidím hlavičku!!" zatlačila jsem ještě víc. ,,Ještě dvakrát zatlačte a bude to..." řekl doktor a já naposledy zatlačila.

Rodila jsem asi tři hodiny. Po porodu jsem "vydáchávala bolest". Jen jsem tak ležela na lůžku a čekala, až mi přinesou mojí dceru a s ní i Louise, který musel zůstat venku, kvůli krvi.

,,Tak tady ji máte!!" řekla mi s úsměvem sestřička a podala mi mojí nádhernou dcerku. Měla modrozelené oči. Byla krásná... Tak já mám dceru!! Konečně jsem se dočkala. ,,Sestři?? Kdy mě pustíte??" zeptala jsem se a sestřička mi řekla, že za dva dny mohu jít (pardon, přesně nevím jak dlouho se zam má ležet, ale to je jedno :D).

,,A jaké je její jméno??" ptal se Louis. ,,Hmm, nevím.... Vymysli něco" mrkla jsem na něj ,,Tak co třeba.... Adri!! To je hezký jméno, ne??" ,,Jo, je, moc" řekla jsem zklesle. Byla jsem smutná... Ani nevím proč, teda, vlastně vím...

Mám dceru a musím se o ní starat sama, ještě, že bude růst rychle. Nemůžu o pomoc žádat Louise, udělal toho pro mě tolik, že tohle po něm prostě chtít nemohla.

--o 16 let později--z pohledu Adri--
,,Mamí, jdu ven, můžu??" zeptala jsem se mamky, byly dvě odpoledne a já chtěla jít s Didi ven. ,,Ano, můžeš, ale do jedenácti, ať jsi doma!!" odpověděla mamka a šla se osprchovat, protože byla celá od krve. Já jsem byla před ní.

,,Adri?? Pozdravuj Didi, ano?? A ať tu klidně přespí." řekl táta a já k němu přišla. ,,Dobře, jo a tati??" ,,Ano??" ,,Noooo, radši nic, už jdu, pa." dala jsem taťkovi pusu a odešla ke dveřím ,,Pa mamí!!" zakřičela jsem a vyšla ze dveří.

,,Tak co?? Kde jsi?? Čekám tu na tebe čtvrt hodiny!!" řekla jsem se smíchem Didi. ,,No jo, už běžím!!" odpověděla mi a típla hovor. Didi byla moje nejlepší kamarádka, vlkodlak. Naše druhy se za tu dobu začali nenávidět. Jen vlkodlakoupíři se mohli scházet s oběma druhy.

Šli jsme k Didi, aby si mohla zabalit. Byla rychle hotová. Rozloučila se s mamkou a vyrazili jsme k nám. Bylo asi 22:30, takže jsme měli dost času, protože Didi bydlela asi 20 minut ode mě. A jelikož vždycky běžíme, tak jsme u mě do dvou minut.

,,Ahoj holky!!" řekl táta s mamkou zároveň. ,,Ahoj!!" odpověděli jsme společně s Didi. ,,Čau prcku!!" poškádlila jsem svého mladšího brášku. Jmenuje se Teodor a je mu 13. Mám ho moc ráda.

Takže ahojky, tady je další část :))
Chtěla bych vám strašně moc poděkovat za 302 přečtení :))
Těšte se na další část ;)
Zatím čaukyn ;)