Lexin Kamarád

To si ze mě děláš srandu, ne?!

Ten smrad by normální člověk nerozpoznal.. Občas bych můj nos nejradši neměla... Zasmála jsem se a koukala se, kde vlastně jsem... ,,On mě odvedl do chlívku k prasatům?!" pomyslela jsem si a nahlas zakřičela jeho jméno ,,Liame!!!!" byl tu v cuku letu.

.,Ano princezno??" ,,Neříkej mi tak!! Moc dobře víš, že tyhlety pojmenování ze srdce nenavidim!!" řekla jsem a vlepila mu facku. Vim, že ho stejně bolet nebude, ale co, musí vědět, že jsem na něj naštvaná!! Facku mi vrátil. Ustála jsem jí a vrazila mu pěstí. Chtěl mě shodit na zem, ale v tu chvíli do chlívku někdo přišel. Louis?? Co ten tu dělá??

,,Louisi, prosím, jdi pryč, ještě si ti něco stane." poprosila jsem Louise aby odešel, ale on se jenom přiblížil, objal mě a vrazil mi facku. V jeho očích bylo vidět, že to neudělal naschvál, ale kvůli Liamovi. ,,Dobře Louisi, zůstaň tu s tou... No.." odplivl si ,,Děvkou" odešel.

,,Promiň Lexi, " začal se omlouvat ,,musíš okamžitě pryč, nesmíš tu zůstat.. On tě chce využít pro tvoje schopnosti..." řekl a dal mi pusu na čelo. ,,Jaké schopnosti??" zeptala jsem se ho nechápavě. ,,No přece ty, zbavit bytosti jejich zraku... A pohyby s věcmi bez toho, aniž bys je držela. Pomocí tvé vůle můžou věci svým způsobem levitovat.." řekl a podíval se na mě...

,,O tom jsem vůbec nevěděla.. Jak to, že ty to víš??" trošku jsem zvýšila hlas, což jsem dělat neměla.. Vběhl sem Liam a než stačil cokoliv říct, Louis mě bouchnul takovou silou, že jsem proletěla dvouma zdma.. ,,Uteč!!" slyšela jsem jen matně a poslechla jsem. Utíkala jsem strašně rychle k hotelu. Tam na mě čekal naštvaný Luky s kufry vedle sebe. Objala jsem ho, ale on mě odstrčil se slovy ,,Takhle jsem si líbánky nepředstavoval.. Jestli chceš běhat za někým jiným a na mě se vykašlat, tak fajn, ale já u toho bejt nemusím!!" řekl a už se chystal ke dveřím.. Pomocí jedné z mých schopností jsem ho zbavila zraku, nevím, jak jsem to udělala.. Jen jsem si to přála. ,,Co se to stalo??" vykřikl Luky. ,,Musela jsem.. Otoč se a pojď ke mně, po sluchu mě najdeš. Všechno ti musím vysvětlit." řekla jsem a vyšla proti němu.

,,To jsem nevěděl, že je to takový zmetek!! Jestli se tě jenom dotkne, zabiju ho!! Sice nevím jak, ale udělám to!! A teď mi prosím vrať zrak.. Je to divný.. Něco jako když mluvíš ze spaní a víš o tom.." řekl a usmál se, když mohl zase vidět. ,,Musíme okamžitě pryč!! Zabal si věci, letíme zpátky!!" řekl a hodil mi kufr.

Asi po hodině balení jsme mohli vyrazit. Zamkli jsme pokoj a šli na recepci s tím, že odlétáme zpátky do Los Angeles. Vyptávali se nás proč, a jestli se nám tu nelíbilo, a proč tak brzo a podobně.. Když jsme jim na všechny otázky odpověděli a odevzdali klíč, vyšli jsme z hotelu a chytili si taxíka.

Na letišti nás odbavili hned. Během půl hodiny jsme mohli do letadla a letět pryč odsud!! Když jsme vzlétli, cítila jsem se tak volná... Ani nevím proč, ale jo. Byl to úžasný pocit být pryč od toho ruskýho debila!! ,,Proč mi to chtěl udělat?? A co mi vlastně chtěl udělat?? Takový nikdy nebyl. Byl pro mě jako bratr, když mi bylo nejhůř, byl tu pro mě.. A teď??" nad tímhle jsem musela přemýšlet celý let.. Teda skoro celý..

,,Zlato?? Jsi v pořádku??" slyšela jsem jeho příjemný hlas. ,,Ano jsem, copak potřebuješ??" zeptala jsem se ho a on si mě k sobě přitáhl a sevřel v objetí. ,,Mít tě u sebe.." řekl a podíval se na mě těma jeho psíma očima. Potom mi řekl něco úžasného a zároveň smutného...

Tak jop, je tu další část taková skoro o ničem :D :) snad se vám líbila... :)
Budu ráda za každý vote i komentík :))
Zatím čaukyn :* :) ;)
*Vee*