Lexin Kamarád

Huráááá!!!

,,Tak nezdržuj a povídej!!" pobízela jsem Claru a mírně se chechtala. ,,Jo no" souhlasila se mnou Ady a Clara začala vyprávět. ,,16.4. odtud odejdeme. Plán si musíme vymyslet samy. Je 5.3., takže nemáme moc času, jestli to chcete mít promyšlený.." řekla, podívala se na nás vážným pohledem a zaštrachala v její tašce.

,,Tak jo, tady je mapa Nice [nys]. Musíme se dostat na vlakový nádraží a odtamtud jet do Paříže. Z Paříže musíme letět do New Yourku. Do L.A. se vrátit nesmíš, jinak by tě ten blb našel... S Ady společně Lukymu zavoláme, jo??" Koula na mě Clara a pozvedla jedno obočí, aby zvýraznila to, že se ptá.

,,Ale co když mě i přes to najde?? Bojím se Ady.." kamarádsky jsem obejmula Ady kolem ramen a začala brečet. Koukla se na mě a pousmála se ,,To bude dobrý. Pro tvoji ochranu uděláme všechno. Jsi naše nejlepší kamarádka." koukla jsem se jí do očí a začala brečet ještě víc. ,,Děkuju!!"

Holky mně odvedly do mého pokoje, který mi Liam dal. Byl docela velký, měl obrovskou postel, dvě obří skříně, plné mého oblečení, a spoustu dalších super věcí. Na to, co mi tu dělal, je to tu krásné. Pořád musím myslet na Lukyho. Co když na mě zapomněl?? Co když má jinou?? Hledá mě vůbec?? Tyto otázky se mi loudily hlavou celé odpoledne. Liam měl přijít kolem šesté večer.

Byly tři hodiny a já dostala hlad. Šla jsem si udělat párky v rohlíku. Zeptala jsem se holek, jestli si dají taky. Odvrátily mi, že nechtějí, protože před hodinou jedly. To já sice taky, ale i tak mám hlad. Když už byly hotové (ty párky v rohlíku, vlastně, jenom jeden :D) dala jsem je na talířek a šla ke stolu.

Po "svačince" jsem šla umýt talířek, když v tom někdo zazvonil. ,,Jdu tam!!" zakřičela Ady a šla otevřít. ,,Jo, je tady.. Co potřebuješ??" ,,Chci s ní mluvit.." Louis?? Co on tady dělá?? Musím mu říct, že tu nemůže být.. Ještě se mu něco stane a to já bych nepřežila!!

,,Louisi, ahoj, co tu děláš??" obejmula jsem ho, ale než jsem to stačila udělat pořádně, odtruhnul se ode mně ,,Musíš okamžitě odsud!! Nevíš, co s tebou chce ten krypl udělat!! A ani to vědět nechtěj!! Pojď, zabalím ti věci!!" řekl, vzal mě za zápěstí a vlekl do mého pokoje.

Během 2-3 minut byly věci zabalené. ,,A co Clara a Ady?? Já je tu nenechám!! Jsou mé nejlepší kamarádky!! Tohle jim přece nemůžu udělat!!" řekla jsem Louisovi a ten jen kývl. ,,Dobře, zabalím jim taky." běžel k holkám do pokoje a chtěl jim zabalit. Byl už u dveří Clařinýho pokoje, když v tom jsem ho zastavila. ,,Ne, nebal jim. Clara řekla, že odejdeme 16.4. a dneska je jen 6.3. takže počkáme. Sice bych šla strašně ráda, ale nemůžu.." řekla jsem, ale jeho to nezajímalo..

Asi po čtvrt hodině mě přemluvil. Když jsme se chystali vyjít ze dveří, vešel do nich Liam. ,,Tak ty sis myslela že mi uteceš jo?? To jsi na omylu ty malej spratku!!" pche, sice jsem o dva roky mladší než on, ale to mu nedává právo říkat mi "malej spratek"!!

Vlepila jsem mu takovou facku, že spadnul na zem. Bylo to ode mně nelidské (sice nejsem člověk, ale nevadí), ale kopla jsem do něj. Než se stačil zvednout, vrátila jsem mu dřevěný kolík do zad. Konečně jsme mohli vypadnout!! Když jsme vyšli z domu, zakřičela jsem strašně nahlas ,,SVOBODAAAAAAA!!!!" . Bojím se, že to slyšelo hoooodně lidí.

Tak jo, tady je po straaaaaašně dlouhý době další část. Snad se vám líbila. Pokud jo, budu ráda za každý vote i komentář.
*Vee*