Lexin Kamarád

Emi si myslí, že.....

Večer jsem si psala s Lukym...

Já: Ahojky, uvidíme se zitra?
Luky: Ahoj :* promiň, ale.... Zítra nemůžu, mamka mě potřebuje doma. :)
Já: Aha, tak to jo, a co třeba v pátek?? To bude krásně vidět úplněk... <3
Luky: Nooo.... To taky nemůžu, nesnášim úplněk... :(
Já: Aha, proč??

Neodpověděl. Přišlo mi to dost divný, ale s tím jsem si chtěla lámat hlavu až zítra... A tak jsem se zachumlala do peřiny a usnula.

Čtvrtek

Ve škole byla nuda, ostatně tak, jako vždycky... ,,Hmm, mám jít za Lukym, a zeptat se ho, proč nesnáší úplněk, nebo mám jen tak mlčky sedět v lavici??" ptala jsem se sama sebe... A radši zůstala sedět v lavici.

Po škole jsem šla k Emilly, protože Luky nikam nemohl a doma byla nuda.
,,Tak co ty a Luky?? Všechno mi vyklop!!" ,,Jo, řeknu ti to.. Ale nejdřív začnu tím, že ti musím říct, že Luky NESNÁŠÍ úplněk..." řekla jsem a koukala se na Emi (její přezdívka) s výrazem, že čekám, co mi řekne.

,,Hele, tak jako může nesnášet úplněk, to jo, ale musí k tomu mít nějakej důvod... Oh, třeba je vlkodlak!! To by bylo super, třeba by vypadal jako Jakob!!" řekla s natěšením v očích a úsměvem. ,,Hele, to se mi nezdá, vlkodlak v dnešní době?? Jo, možná je vlkodlak, ale... No, uvidíme zítra, jestli přijde do školy, vlkodlak není, jestli nepřijde, tak vlkodlak je... Jak jednoduché.. Že??" řekla jsem a usmívala se od ucha k uchu...

,,Mmm, možná máš pravdu.. Ale teď na to nemysli, teď jsou tu i jiní lidé, na který můžeš myslet" řekla a ukazovala na sebe. ,,No jo, ty jsi tu vlastně taky!!" řekla jsem ironicky a Emi se urazila. Obejmula jsem jí a ona mi objetí opětovala...

,,Co?! To už je 18:15?!!! Do háje, mamka mě zabije!!" rychle jsem popadla tašku a běžela do předsíně, obula jsem se a vyběhla ze dveří bez rozloučení... ,,Snad mamka není doma!!" přála jsem si v běhu... Ještě že jsem nemusela běžet dlouho, Emi totiž bydlí asi jen dva bloky od nás...

,,Yes!!!" zařvala jsem radosti přes celej barák, protože mamka nebyla v tu chvíli doma. Vyšla jsem schody do pokoje a hupla na postel s telefonem...
,,Nikdo nenapsal?? Super... Moment....... Napsala mi Jull!! (Kamarádka z Maroka, potkali jsme se tam)

Jull: Ahojky!! :) (ano, byla to češka)
Já: Ahoj, dlouho jsme si nepsali..
Jull: To jo no.. :( tak co?? Jak jde život??
Já: Jo, super, co u tebe??
Jull: Super, bydlím v Sydney :))
Já: Vážně?? To je super!! :))
Jull: No nic, já musím, zatím ahoj
Já: Paa :))

,,Jejda, měla bych se omluvit Emi, za to, jak jsem vypadla bez rozloučení...

Já: Ahojky, promiň, že jsem odešla, aniž bych ti řekla "Ahoj"

Neodpověděla... ,,Ach jo.. Ona je na mě určitě naštvaná." řekla jsem a jemně bouchla hlavou do zdi...

Emi: Ahoj, jo v pohodě... :)

To jsem si bohužel přečetla až ráno....

Když jsem se probudila, mohlo být tak 6:13, tak jsem zamířila do koupelny a udělala jsem ze sebe člověka...
Asi v 7:00 jsem se šla nasnídat. Měla jsem vajíčka se šunkou a bagetu. Když jsem dojedla, udělalo se mi zle... ,,Do háje..." řekla jsem a běžela na záchod...

Podívala jsem se na hodiny.. ,,13:48, cože?!" zakřičela jsem na sebe v duchu. ,,vždyť ještě před chvilkou bylo 7!!" v tu ránu přišla mamka s čajem a zeptala se mě, jestli mi je líp. ,,Jo je, co se stalo??" chtěla jsem si prohrábnout vlasy, ale v půlce jsem se zastavila a zařvala ,,Au!!".

Mamka mi řekla, že jsem na záchodě sklouzla na rohožce a spadla na hlavu...

,,Ach jo jsem nemehlo... Sakra, málem bych zapomněla, musím napsat Emi, jestli byl Luky ve škole.."

Tak tady je další část z moji první knížky, doufám, že se vám líbila...
Jo, abych nezapomněla, píšu druhou knížku "Snílek" tak se těšte
*Vee*