Lexin Kamarád

Ne!! To neee!!

Dneska jsou Vánoce!!! Super. Strašně moc se těším na dárky a na tety. Tetě Ady jsem koupila novou hůlku a tetě Claře novou věštící kouli. Ta stará se jí totiž rozbila.

Didi včera odešla hnedka po obědě, aby byla doma na přípravy na štědrý den. ,,Adri?? Pojď sem!!" zavolali si mě mamka s taťkou. ,,Ano??" přišla jsem do obýváku, kde seděli oba dva na gauči a tvářili se velice vážně. ,,Posaď se." řekl taťka.

,,Co se děje?? Stalo se něco??" docela jsem se bála. ,,Víš, už je na čase ti to říct." řekla polohlasně mamka a koukla se na tátu. ,,Co se stalo tati??" můj hlas zněl rozklepalě. ,,To je právě to, co ti chceme říct." spustil taťka. Co?? Co mi chtějí říct??

,,Tady Louis.... Není tvůj otec. Tvůj otec je Lukas. Rozvedla jsem se s ním, když ty jsi ještě byla u mě v břiše. Důvod, proč jsem se s ním rozvedla je ten..." mamka si povzdechla. Nedokázala to říct. Taťka, teda Louis, jí pohladil po rameni. ,,Tvůj pravý otec se spolčil s únoscem tvé matky. Ten únosce byl můj a tvé matky nejlepší přítel ze střední školy. To, co udělal, je nelidské. Proto se tvoje matka s tvým otcem rozesla." řekl Louis se zklopeným zrakem.

,,A šla jsem za Louisem, protože on byl moje opora ve všem už od školky. To Louis mi pomohl tě vychovat."

,,Takže můj pravý otec nejsi ty, jestli to dobře chápu." řekla jsem a Louis přikývl. ,,A proč jste mi to neřekli dřív?? To jste mi celou dobu lhali?? Ale proč??" ptala jsem se nechápavě.

Měla jsem sto chutí rozbít něco. Každý člověk má přece právo vědět HNED, kdo je jeho otec, no ne?? Byla jsem strašně naštvaná. Šla jsem do pokoje a trucovala. Přemýšlela jsem, jestli začít hledat tátu, nebo ne.

Došla jsem k tonu názoru, že za dva dny vyrazím, a začnu ho hledat. Chci ho potkat. Chci ho obejmout. Chci slyšet jeho hlas. Rozbrečela jsem se a schoulila jsem se na postel a pustila si písničky.

Brečela jsem pak už asi jenom 10 minut, protože mě vyrušily zprávy od Toma.
T (Tom): Ahojky zlato!!
T: Jsi tady??
T: Ty se mnou nemluvíš??
T: Odepiš prosím!!
Já: Promiň lásko!! Neměla jsem u sebe telefon a řešila jsem něco s rodičema...
T: Aha... Tak to jo... A co jste řešili??
Já: To je jedno. :)
T: No dobrá, ale zítra mi to řekneš, ano?? ;)
Já: No... Radši ne...
T: Ale notaaaaak
Já: Prostě ne, ano??
T: Fajn

Už neodepsal. Asi se na mě naštval... Ale já mu to prostě říct nechtěla. Tohle si musím nechat pro sebe. Asi bych si měla jít pročistit hlavu...

Vyšla jsem na balkón a skočila dolů do sněhu. Šla jsem pomalým krokem po cestičce lesem, byl tu klid. Ale tma.. Sice jsem upír, ale trošku jsem se i bála. Něco jsem zaslechla, ale šla jsem dál.

,,Auuu, moje hlava!!" řekla jsem si. Ta hlava mě hrozně bolela. Kolem mě byla tma a stál tam on... On, jejž jsem myslela, že ho v živote neuvidím....

Ahoooj všichni!!!
Tady máte další část, snad se vám líbila. :)
Budu ráda za ⭐ i za komentář :)))
Zatím čaukyn 😍😍