Lexin Kamarád

Juuu, to je super!!

Nemýlila jsem se... Byla to Emi!! Běžela jsem za ní, samozřejmě jsem se snažila běžet co nejpomaleji, přece jenom ještě pořad nevěděla, že jsem upírka... ,,Ahojky!!! Tak dlouho jsme se neviděli!!" řekla a skočila mi kolem krku. Měla pravdu... Dva roky jsme se neviděli, protože se přestěhovala do Austrálie. ,,Ahoj!! Jo, máš pravdu... A co tu vůbec děláš??" zeptala jsem se, když mě konečně pustila. ,,Máš narozeniny, tak proč se tak blbě ptáš?? Všechno nejlepší!!" řekla a dala mi dárek, který byl celkem lehký... Dala jsem ho na stůl.

Po chvilce se začala krabice hýbat a já jsem jí otevřela. Samozřejmě jsem cítila, že to je to krásné zvíře, ale musela jsem hrát překvapenou... ,,Oh Bože, ta je roztomilá!! Moc děkuju!!" řekla jsem a vyndala z krabice malou koalu!! ,,V zoo jich máme hodně a když jsem ji uviděla, hned jsem si na tebe vzpomněla. Zašla jsem za šéfem a ten mi dovolil ti tu koalu přivést. Na letišti byly menší problémy, ale jsme tu, tak co??" řekla a zasmála se. Já s Lukym jsme to nevydrželi a začali se smát taky.

,,A chceš tu přespat, Emi??" zeptala jsem se a odpovědi jsem mi dostalo během malé chvilinky ,,Ne, to je dobrý, nechci otravovat. Zajdu si do nějakého hotelu..." řekla, pousmála se a sklopila zrak. ,,Zůstaneš tady, bez odmlouvání!!" řekla jsem jí a zasmála se. ,,Pojď se mnou, ukážu ti tvůj pokoj" naznačila jsem rukou, ať jde se mnou.

Když se Emi vysprchovala, uvařila jsem večeři. Já s Lukym jsme moc nejedli, čekali jsme na to, až Emi usne, abychom mohli jít lovit... Po večeři jsem všechno umyla a poslala Emi spát, protože mi přišla strašně unavená. ,,Dobrou!!" řekla a šla do pokoje. ,,Dobrou noc" odpověděli jsme a koukli se na sebe.

Luky mě vzal za ruku a vyběhli jsme z domu. Tentokrát bylo na něm něco ulovit. Po pěti minutách ke mně přišel s jelenem v tlamě. Vzala jsem si od něj polovinu. ,,Lexi, Lexi, kde jsii?? Potřebuju tě... Pomoz mi, prosím..." zaslechla jsem matně a hned poznala, že jde o mojí mamku. ,,Je v nebezpečí, musím za ni!!" řekla jsem, ale než jsem se stačila rozběhnout, chytnul mě Luky zubama za triko. ,,Máš pravdu, takhle tam jít nemůžu." rychle jsem běžela domu a převlékla se.

,,Mami,kde jsi??" volala jsem u mamky doma, když jsem tam dojela autem. Byla v kuchyni, opřená o linku a v očích měla strach. ,,Vypadni!!!" zakřičela jsem a skočila na rozzuřeného medvěda, který se nějakým zvláštním způsobem dostal k moji matce domu. Zakousla jsem se do něj a když jsem se pustila, vyprovodila jsem medvěda ven. Doslova jsem ho z těch dveří vyhodila. Ano, bylo mi ho líto, ale co jsem měla dělat, když chtěl ublížit moji matce??

,,Jsi v pořádku mami??" zeptala jsem se a objala moji vyděšenou maminku. ,,Ano jsem, ale c-c-c-co to bylo?? Myslím, co jsi to udělala??" ,,Zachránila ti život??" zeptala jsem se ironicky mamky. ,,To ano, za to ti neskutečně děkuji, ale... Ty jsi se do toho medvěda zakousla jako upír!!" ,,Ach jo, jednou jsem ji to musela říct..." řekla jsem si pro sebe...

,,No a ten den jsem se stala upírkou." převyprávěla jsem mamce příběh... ,,A Luky taky??" zeptala se... ,,Mám ji to říct, nebo ne?? Ano, je to přeci moje matka" řekla jsem si pro sebe.. ,,No, víš... On je vlkodlak... Ale už od narození.." mamka se na mě koukla zděšeně ale po chvilce se usmála.

Rozloučila jsem se s ní a odjela domu.

Tak tady je další část. Snad se vám libila. Prosím, napište mi do komentáře, jestli mají být ty části o něco delší a nebo jestli vám to stačí takhle. :))
Budu ráda za každý vote i za komment.
*Vee*