Petr Lexa (Hoggy) je nej

7. část

Pohled Lucky:

Ne jsem v pohodě odpověděla jsem ustaranému Petrovi který se na mě díval pohledem jestli mu nelžu což bych samozřejmě nikdy neudělala. Nevím co mě to najednou zeptat Petra jestli má holku.

L: Peťo je mi to trošku blbý ale musím se zeptat...

P: Tak povídej.
L: Máš holku ?
Petrová mysl: Sakra...doufal jsem že se na tohle nezeptá. Co ji mám říct? Ano ale líbíš se mi ty. Ne to je blbost ale lhát jí taky nechci ach jo. Nebo jí řeknu že se s Andreou rozejdu a budu chodit s tebou. Jo to je ono Petře ty jsi génius :D.

Konec Petrova přemýšlení.

Pokračování rozhovoru:

L: Haló Petře vnímáš mě?!?!

P: Jistě krásko (usmívá se)
L: Tak mi prosím odpověz. Teda pokud znáš odpověď.

P: Samozřejmě ze znám odpověď. Přijde mi to blbý ti to takhle říkat ale...

L: Ale co?

P: Ale mám holku ale chci se s ní rozejít a být s tebou.

L: Takže od tý doby co jsi mě skoro srazil autem tak máš holku celou tu dobu?!?!

P: Ano ale hned teď půjdu za ní a rozejdu se s ní

L: Přísaháš?

P: Ano přísahám na svoji smrt

L: Dobře a půjdeš teď hned?

P: Jo jdu teď hned vrátím se tak za hodinu ok?

L: Ok

Konec rozhovoru

Pohled Petra: Tak a je to venku ale jsem rád že jsem jí to řekl cítím se tak svobodně(nic lepšího mě nenapadlo :D)od teď jí budu říkat jenom pravdu a nic jinýho než pravdu teď si vezmu bundu klíče od bytu a od auta obuju boty a můžu jít nebo spíš jet za Andreou jsem zvědavý jak na to bude reagovat bude překvapená ? Nebo bude dělat jako ze nic? Kdo ví ale to se brzy dozvím.

Pohled Lucky: Sedim na gauči mam vykulený oči jako kdybych viděla ducha

Lucky mysl: Nemůžu tomu uvěřit on mi lhal ne to ne teď jsem se ho zeptala jestli má holku a on mi řekl pravdu nemám mu co zazlívat. Doufám že ta jeho holka neni ten typ co když se s ní chce její kluk rozejít takže ho pronásleduje snaží se mu pomstít. Něco jako Martin ty by se k sobě hodili. Doufám že to dopadne dobře.

Konec Lucčinýho přemýšlení.

Když jsem se probrala ze svých myšlenek koukla jsem na hodiny byly 4 odpoledne tak jsem se šla osprchovat abych se probrala úplně z toho co se stalo před chvílí nebo to nebyla chvíle? Ani nwm jak dlouho jsem byla zamyšlená. Řekla jsem si že dneska už se nebudu nad ničim přemýšlet a konečně jsem se šla vysprchovat. Umyla jsem si i hlavu a byla jsem tam snad 15 minut. Když jsem vylezla ze sprchy vzala jsem si na sebe župan a zamotala vlasy do turbanu. Šla jsem do obýváku telka byla zaplá úplně jsem na ní zapomněla jak jsem byla zamyšlená koukala jsem na telku tentokrát jsem ji plně vnímala koukala jsem na Přátele(btw. výbornej seriál doporučuju)

Pohled Petra: Tak teď stojim před barákem kde bydlíme s Andreou nebo spíš bydlí Andrea. Odemykám dveře do baráku vyjdu schody a odemykám dveře do bytu. Vejdu Andreu nevidím jdu do obýváku zastavim se vykulim oči div mi nevypadnou z důlku nevzmůžu se ani na slovo protože vidim....

Tak tady to ukončíme pište svoje návrhy co Petr uvidí. Ještě bych VÁM VŠEM DĚKUJU myslím ty kteří si tento příběh čtou někteří si ho dokonce přidali do knihovny potom taky ty kteří píšou komenty a naposledy ti kteří hlasovali pro můj příběh DĚKUJU MOC moc si toho vážím takže zatim ČAU
*Lucy*